Jiří Švenger utekl těsně před druhou světovou válkou do Anglie. Zachránilo mu to život, protože byl židovského původu. Ještě mu nebylo osmnáct let. Nastoupil do armády, chtěl být letcem, ale špatný zrak mu to nedovolil, stal se proto radiotelegrafistou. Válečný veterán, příslušník 311. československé bombardovací perutě Royal Air Force (RAF), dnes žije v Austrálii a je mu 102 let.

Životní příběh leteckého radiotelegrafisty začal v Čáslavi, kde se 28. listopadu 1923 narodil. S rodiči se pak přestěhovali do Prahy. „Tenkrát jsme bydleli v Karlíně. Bylo mi teprve pět let, když jsem musel do školy. Nechtěl jsem. Táta mě tam vzal a já jsem plakal. Nakonec to ale dobře dopadlo. Všechno mě zajímalo, všechno jsem chtěl dělat sám,“ vzpomíná na dětství v Praze.

Byl členem Skauta i Sokola. Ani prý dlouho nevěděl, že je Žid. Zjistil to až v sedmi letech, kdy ho urážlivě oslovil kuchař v jedné restauraci.

Útěk do Anglie

Maminka byla podle něj velmi chytrá žena a schopná obchodnice. Když v roce 1939 slyšela projevy Adolfa Hitlera, rozhodla se poslat syna do relativního bezpečí za československé hranice. V patnácti letech se tak ocitl v Anglii.

Díky sestře Haně, která pracovala v Anglii jako au-pair, se podařilo zajistit hostitelskou rodinu. Mladší bratr Milan se zachránil prostřednictvím Wintonových transportů a pak také sloužil v československé zahraniční armádě. Rodiče i starší bratr Kurt byli zavražděni v nacistických koncentračních táborech.

Cesta do RAF

„Válka už trvala asi rok, bylo po bitvě, tedy po vyhnání anglických vojáků z Dunkerku, a já jsem rukoval do armády,“ vzpomíná. Šel do československé kanceláře v Anglii a chtěl vstoupit do letectva. „Řekli, že musím nejdřív do armády. Tak mě dali jako sluhu anglického důstojníka. Byl na mě velmi hodný, ale nechtěl jsem to dělat dlouho,“ vypráví pamětník.

Toužil studovat a posunout se dál. „Šel jsem k veliteli a on se mě ptal, čím chci být. Řekl jsem pilot. On mi odpověděl, že jsem mladý. Nebylo mi tehdy ani osmnáct let. Tak jsem řekl, že chci být pozorovatelem u bombardérů. Dali mě do školy, kam chodili čeští důstojníci. Protože jsem byl moc mladý, dělal jsem sluhu celé škole,“ vzpomíná.

Když rozdával formuláře ke zkoušce, jeden si také vyplnil. „Sedl jsem si dozadu a dělal zkoušku sám pro sebe,“ říká. Nakonec ji prý udělal nejlépe.

Služba radiotelegrafisty

Jiří Švenger musel obstát ještě v několika dalších zkouškách. Nakonec ho nezradily vědomosti, k pilotování mu chyběl perfektní zrak, byl krátkozraký. „Zeptali se mě, jestli mluvím německy. Řekl jsem, že ano,“ vzpomíná Švenger. V srpnu 1942 podle informací ministerstva obrany absolvoval kurz pro radisty v Cheadle a školu zpravodajských služeb v Kingsdown Kentu a následně specializovaný výcvik ve Scarborough, kde se naučil navádění letadel na cíle.

„Musel jsem neustále hledat a poslouchat, když někdo něco řekl německy. Musel jsem slyšet každou větu. ‚Maminko, maminko, našli mě, zemřu‘,“ říká německy a dodává, že podobných vět slyšel mnoho.

V květnu 1944 absolvoval kurz v Cranwellu na pozici pozemního palubního radiomechanika a od 16. ledna 1945 sloužil v této funkci u 311. československé bombardovací perutě.

Druhá emigrace a život v Austrálii

Po návratu do Československa po roce 1945 z politických důvodů znovu emigroval. Nejdřív se s bratrem vrátil zpět do Anglie, pak odcestoval do Austrálie. Dnes žije obklopen rodinou právě v australském Melbourne.

V roce 2023 ho objevil historik a publicista Jiří Klůc. O jeho životě následně vydal knihu, kterou veteránovi předal loni v listopadu při oslavě jeho 102. narozenin.

Share.
Exit mobile version