Kvůli dlouhodobému suchu a nárůstu vysokých teplot v posledních letech se podle ochránců přírody musí výrazně změnit péče o zeleň ve městech a obcích. V tom pomáhá i krajinářská architektura. Tento obor je profesí i Evy Jeníkové. „V českých městech jsme udělali obrovský kus cesty tím, že máme klimatické strategie, standardy hospodaření s dešťovou vodou nebo zakládání zeleně. Ale můžeme teď na vlastní kůži posoudit, jakým způsobem je umíme začleňovat do ulic,“ říká.
Nejjednodušším prvkem, který pomůže ochlazovat klima, jsou stromy, přičemž i malý strom má svou funkci. „Co ale v ulicích potřebujeme, jsou velké stromy, dostatečně zásobené vodou, které stíní. A zejména systémy, které propojí město, ne jednotlivá dílčí řešení,“ upozorňuje Jeníková, která působí na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického v Praze.
Systémové řešení označuje za dlouhý proces, který zatím může stavět především na menších příkladech dobré praxe. Za takový Jeníková považuje Smetanovo nábřeží v Praze, kde se povedlo vysadit stromy, nebo povodňový park v Židlochovicích na Moravě.
„Důležité je plánovat tyto propojené systémy už od samého začátku. Nezačínat tím, že nejdříve postavíme domy, potom položíme sítě, uděláme ulice a nakonec najdeme nějaká místa, kam se nám vejdou stromy. Naopak na začátku si musíme říct, kde bude zpevněná plocha, kde domy a kde nezpevněná půda, která zadržuje a vsakuje vodu, kde budeme mít prostor pro stromy, kde otevřený prostor a jak to celé na sebe bude navazovat,“ popisuje ideální postupy krajinářská architektka.
Zájem o takový přístup vnímá i ze strany úřadů či samospráv, které se potýkají s obtížemi danými horkými léty či nepravidelnými srážkami. „Víme, že musíme něco dělat, nedaří se to ale zkoordinovat a projednat,“ opakuje Jeníková základní podmínku pro úspěšný boj za komfortnější život ve městech a obcích. „Krajinářská architektura se zabývá tím, aby výstavba, výsadby, hospodaření s vodou, ale i třeba obytnost, estetická funkce všech těch věcí byla v jednotě, pořád ale ještě nejsme zvyklí na to, že krajinářský architekt přijde hned na začátku projektu a mluví do celé věci,“ podotýká.
Roli hraje i památková péče
Sítě či dopravní komunikace v už existující zástavbě nastavují limity třeba zmíněné výsadbě stromů. Promlouvá do ní i památková péče. „Byli jsme zvyklí mluvit o památkové péči jako o stavebních objektech, o ochraně fasád, průhledů, ale dnes se začíná ukazovat, že musíme počítat i se zelení v ulicích a ochlazováním města,“ dodává Jeníková.
Kromě stromů v ulicích je třeba rovněž například vědět, jak rychle se ohřívají zpevněné povrchy, střechy a stěny domů. „Akumulují teplo a to pak vydávají v noci, takže město se neochladí ani tehdy,“ upřesnila. Zmiňuje rovněž dostatek vody pro potřeby stromů, ale i vodní prvky či pítka, protože ač nejsou významné pro systém, lokálně pomáhají lidem ve městech.
Inspiraci pro fungující systém může Česko hledat v některých hlavních evropských městech. „Ve Vídni používají systém Schwammstadt, v českém překladu houba, která nasává vodu, v Kodani mají veřejná prostranství, která umí zadržet vodu při přílivových srážkách a pak ji pomalu uvolňují a může ji spotřebovávat zeleň. V Paříži mají zelené dvory škol,“ vyjmenovala Jeníková. Zdůrazňuje, že důležité je řešit i dopady vedra a sucha na volné krajiny mimo města.
