Na podobné statusy se dá narazit skoro všude. Typické jsou především pro profesní sociální síť LinkedIn. Jejich tvůrci vytvářejí dojem, že během přestávky na kávu nebo jednoho víkendového večera s pomocí AI naprogramovali síť agentů, kteří bez problémů a efektivněji zastanou fungování celého podniku. Právě tento kontrast mezi svůdným příslibem digitální budoucnosti a každodenní rutinou v kancelářích dává vzniknout fenoménu, který psychologové označují jako AI FOMO (z anglické zkratky Fear of Missing Out). Tedy strach z toho, že v oblasti AI nám něco zásadního uniká.
Tento strach není jen subjektivním pocitem pár jedinců, ale potvrzují ho i aktuální vědecké poznatky. Podle rozsáhlé studie francouzského institutu IFOP z letošního března je AI vnímána hlavně jako užitečný nástroj zvyšující produktivitu. Nicméně 36 procent zaměstnanců, kteří ji v práci využívají, se domnívá, že představuje hrozbu pro jejich profesi.
Izraelští výzkumníci Adi Frenkenbergová a Guy Hochman popisují, že úzkost z AI často sleduje křivku ve tvaru písmene U. Nejméně se AI bojí ti, kdo ji používají umírněně a vědomě. Extrémy na obou stranách (ať už ignorování či přehnané používání) jsou naopak spojené s vyšší úzkostí. Časté používání AI je podle závěrů studie spojené s rostoucí mírou závislosti na těchto nástrojích. Lidé si na ně zvykají při řešení úkolů i rozhodování a postupně se na ně více spoléhají.
Horší než ekonomická recese
Studie soukromé čínské univerzity CKGSB z loňského prosince ukazuje, že obavy z AI často vedou ke zhoršení duševního zdraví. U respondentů, kteří se nejvíce obávají, že je AI v práci nahradí, dosahovala míra závažných úzkostí, deprese i osamělosti přibližně 42 procent. U těch, kteří obavy z nahrazení nemají, byla zhruba poloviční. Studie zároveň naznačuje, že AI šoky mohou mít silnější negativní dopad na psychiku než strach z ekonomické recese.
Tlak na neustálé držení kroku s technologickým vývojem totiž pro mnohé přestává být motivačním faktorem a stává se paralyzujícím zdrojem stresu. Dává to smysl i z psychologického pohledu. Na rozdíl od ekonomické recese, kterou lidé vnímají jako cyklický a dočasný jev, představuje AI pro řadu zaměstnanců dlouhodobou hrozbu. Tato nejistota je navíc personalizovaná ve smyslu „AI nahradí právě mě“ a často méně předvídatelná než makroekonomické výkyvy.
Experti se víceméně shodují, že k prožívání FOMO ohledně AI jsou náchylnější zaměstnanci, kteří vnímají, že AI omezuje jejich kontrolu nad pracovními rozhodnutími. Pocit snížené autonomie je často spojen s obavou, že AI systémy nahradí klíčové pracovní činnosti, aniž by je člověk mohl ovlivnit. Silným motorem úzkosti je i obava z trvalé devalvace dříve nabytých dovedností. Zaměstnanci se obávají, že bez neustálého přeškolování nebudou schopni v AI integrovaném prostředí konkurovat.
Zaměstnanci mohou mít úzkost také z představy robotického šéfa, z toho, že při pracovním výkonu budou pod dohledem AI. Tato forma digitálního řízení může zvyšovat pocit profesní zranitelnosti a nejistoty ohledně budoucí role v organizaci. K pocitům strachu přispívá i vnímání AI jako faktoru, který zhoršuje psychickou pohodu a zvyšuje intenzitu práce. Pokud zaměstnanci cítí, že AI narušuje jejich osobní pohodu, strach z technologických změn se prohlubuje.
AI není kouzlo
Průzkum pro technologickou společnost SAP ukazuje, že pochybnosti kolem AI panují i v nejvyšších patrech tuzemského byznysu. Umělá inteligence vyvolává v šéfech českých a slovenských firem spíše nejistotu, obavy a strach než nadšení a méně stresu. Zranitelnější jsou v tomto směru spíše mladší manažeři. Podle šéfky SAP ČR Hany Součkové je nicméně v tuzemském byznysovém prostředí téma AI všudypřítomné. Naskakují na něj převážně firmy z logistiky nebo e-commerce.
Problémem však zůstává, že mnoho firem řeší AI spíše jako oddělené případy v jednotlivých odděleních namísto toho, aby k ní přistupovaly strategicky a komplexně. Základním kamenem pro skutečnou hodnotu AI je podle Součkové pořádek v datech a jejich sjednocení na centrální platformě. „AI by neměla být jen samostatným projektem, ale integrovanou součástí každého klíčového procesu ve firmě,“ popisuje.
Nevnímá, že by zaměstnanci SAP trpěli strachem z AI. „Umělou inteligenci už využíváme dekády, v posledních letech tento trend pouze zesílil,“ říká. V brněnském vývojovém centru SAP se přibližně třetina zaměstnanců podílí na testování a vytváření AI funkcionalit. Do svých produktů SAP včleňuje i AI produkty od spolupracujících firem. Rozhodující je však dlouhodobá stabilita, predikovatelnost výstupů a škálovatelnost, a nikoliv jejich popularita.
Spoluzakladatel společnosti Applifting Filip Kirschner upozorňuje, že právě příspěvky na sociálních sítích o „aplikacích za deset minut“ vytvářejí nebezpečnou iluzi. Lidé totiž své zkušenosti sdílejí typicky ve fázi nadšení poté, co si technologii poprvé vyzkoušejí. Z jednoho vágního promptu, kde si zbytek AI domyslí sama, vyrobí na první pohled pěknou webovou stránku nebo aplikaci. „Jenže ve skutečnosti po tomto prvotním úžasu většinou narazíte na limity. Bez dobrého zadání a dalších kroků a postupného vylepšování se nepohnete,“ říká Kirschner.
AI podle něj není žádné kouzlo. „Nahradí spoustu opakujících se úloh, ale to jen znamená, že o to víc musíte přemýšlet, než se na samotnou práci vrhnete,“ říká Kirschner. Popisuje dva zcela odlišné přístupy, které z nárůstu produktivity díky AI vyplývají. Část firem se se zaměstnanci rozloučí, protože vidí možnost, jak ušetřit náklady. Podle Kirschnera však uspějí spíše firmy, které větší produktivitu využijí k vylepšování produktu či k rozšíření svého záběru na trhu. „Dlouhodobě je kvalitnější služba nebo větší počet zákazníků lepším výsledkem transformace než stejná služba s nižšími náklady,“ říká.
Najděte protipól k FOMO
Firemní sociolog Vojtěch Bednář upozorňuje, že dopad neustálého srovnávání se s nablýskanými úspěchy na LinkedInu závisí na typu a psychice konkrétního jedince. „Pokud jste realista, který trendy přejímá v okamžiku, kdy jsou použitelné, pak to s vámi nedělá nic. Pokud jste ale člověk, jenž má potřebu být na špici, a nemáte výsledky, které byste rádi, může to být velice bolestivé,“ říká Bednář.
Skutečná otázka podle něj zní: má naše vlastní práce hodnotu bez ohledu na to, jaké nástroje k ní používáme? „Pokud dokážeme vytvořit něco smysluplného a dobře k tomu využíváme své znalosti a expertizu, je jedno, jestli nám k tomu dopomohla AI,“ popisuje Bednář. Jinými slovy, snažit se ji používat jen proto, že je trendy, nebo proto, že má člověk pocit, že je k tomu tlačen, je špatně. „Může nám to ve výsledku ublížit,“ říká Bednář.
Jak se tedy vyhnout ochromujícímu strachu z AI a nastavit si realistická očekávání? Základem je porozumět limitům této technologie. Lidé, kteří vědí, co AI skutečně umí a neumí, mívají nižší míru úzkosti. Studie v Journal of Media Psychology ukazuje, že technologická gramotnost souvisí s menším pocitem ohrožení identity i práce.
Nízká informovanost naopak vede k přeceňování schopností AI a jejímu „polidšťování“. „Lidé musí držet AI na uzdě. Velké jazykové modely stále dělají chyby, kterých by se žádný člověk nikdy nedopustil,“ říká spoluzakladatel OpenAI Andrej Karpathy. Přirovnal velké jazykové modely k lidským duším, k podivuhodným simulacím lidské inteligence, které si vymýšlejí fakta, postrádají sebepoznání a trpí amnézií.
Důležité je také nesledovat slepě trendy, ale vycházet z vlastních cílů. Křivka technologického nadšení poradenské firmy Gartner ukazuje, že po počáteční euforii často přichází zklamání, pokud chybí jasný přínos. Ukvapené nasazení technologií vede k plýtvání zdroji a frustraci zaměstnanců. „Jednou z chyb, kterou vidím u mnoha firem, je spěch s nasazením umělé inteligence jen proto, že jim někdo řekl, že by to měly udělat, aniž by pochopily, jak to zapadá do jejich celkových cílů,“ říká autor knihy Generative AI in Practice Bernard Marr.
Roli hraje i psychologie. FOMO stojí na neustálém srovnávání. Odborníci na duševní zdraví proto doporučují usilovat o JOMO (Joy of Missing Out), tedy vědomé omezení informačního šumu a soustředění na nástroje, které mají reálnou hodnotu, a hledání způsobů využití tam, kde to dává smysl. Ať už jde o přípravu dat, analýzy nebo rutinní administrativu. To se pravděpodobně neobejde bez experimentování. Umělá inteligence je pomocný nástroj, který nám život usnadňuje, ale lidskou práci jako celek nenahrazuje.
