Když lingvista Gašper Beguš z Kalifornské univerzity v Berkeley poprvé zrychlil nahrávky vorvaňů z Karibiku, neslyšel jen sérii kliknutí. V chaotických zvucích najednou rozpoznal strukturu připomínající samohlásky. „Bylo fascinující, jak organizovaný ten systém je. U jiných zvířat jsem nic podobného neviděl,“ popsal později pro server SFGATE.
Velryby jako mimozemská civilizace
Tým vědců kolem projektu CETI (Cetacean Translation Initiative) dnes věří, že velryby možná používají mnohem složitější komunikační systém, než si lidé dosud dokázali představit. Nezisková organizace spojuje vědce z různých oborů a pomocí strojového učení analyzuje komunikaci vorvaňů obrovských. Samotný název projektu odkazuje na známý program SETI hledající mimozemskou inteligenci. Jen místo vesmíru se vědci snaží porozumět bytostem žijícím vedle nás.
Vorvani spolu komunikují pomocí takzvaných „codas“ – sérií kliknutí, které vědci dlouho přirovnávali k Morseově abecedě. Novější výzkumy ale ukazují, že systém může být mnohem komplexnější. Studie publikovaná letos v časopise Open Mind popsala, že velrybí zvuky nesou akustické vlastnosti podobné lidským samohláskám.
„Dříve lidé sledovali hlavně počet kliknutí a jejich rytmus. Teď ale vidíme, že důležitou roli hrají i frekvence. Objevuje se úplně nová vrstva komunikace,“ vysvětluje Beguš. Algoritmy hledají opakující se vzorce podobně, jako velké jazykové modely analyzují lidskou řeč. Právě prudký rozvoj AI podle vědců změnil celý obor.
Od delfínů po vrány
Podobným směrem se vydal také Google DeepMind. Jeho experimentální model DolphinGemma analyzuje zvuky delfínů a snaží se rozpoznat jejich komunikační vzorce. Projekt vzniká ve spolupráci s Georgia Tech a organizací Wild Dolphin Project. Systém převádí zvuky do podoby tokenů podobně jako jazykové modely pracující s lidským textem. Výzkumníci pak mohou sledovat opakující se struktury a zkoušet odhadnout jejich význam.
Vedle velryb a delfínů se vědci zaměřují i na slony, vrány, papoušky nebo netopýry. Organizace Earth Species Project, založená v roce 2017, vyvíjí model NatureLM-audio – první rozsáhlý audio-jazykový model určený přímo pro analýzu zvířecích hlasů. „Více než osm milionů druhů sdílí naši planetu. Rozumíme jen jazyku jediného z nich,“ uvádí organizace na svém webu. Podle její spoluzakladatelky Katie Zacarian už výzkum ukázal, že některé druhy si dávají individuální „jména“. Podobné projevy vědci pozorovali například u slonů, papoušků nebo kosmanů.
Konec lidské výlučnosti?
Myšlenka, že zvířata mohou používat vlastní formu jazyka, přitom není nová. Už v 70. letech vzbudila pozornost gorila Koko, kterou se vědci pokoušeli naučit znakový jazyk. Pokusy ale často narážely na kritiku, že lidé zvířatům vnucují lidský způsob komunikace.
Dnes se přístup mění. Místo otázky, zda umí zvířata mluvit jako lidé, se vědci ptají, jak komunikují mezi sebou. Tomu pomáhá digitální bioakustika. Jedná se o vědní obor, který využívá digitální technologie a umělou inteligenci k nahrávání, vizualizaci a analýze zvuků přírody – od zpěvu ptáků a volání savců až po hmyz či podmořský život. Spojuje klasickou bioakustiku s moderní výpočetní technikou.
Právě digitální bioakustika je dnes jedním z nejrychleji rostoucích oborů. Miniaturní mikrofony rozmístěné v oceánech, pralesech nebo na tělech zvířat zaznamenávají nepřetržitě obrovské množství zvuků. Umělá inteligence pak v datech hledá vzorce, které lidské ucho nedokáže zachytit. Podobně vědci analyzovali například komunikaci netopýrů. Algoritmy odhalily, že netopýři rozlišují jednotlivé členy skupiny, reagují odlišně podle pohlaví a mláďata se učí specifické zvuky podobně jako lidské děti.
AI už se nesnaží jen poslouchat
Další fáze výzkumu je ještě ambicióznější: nejen zvířatům naslouchat, ale zkusit s nimi komunikovat. Vědci například experimentují s robotickými včelami, které dokážou napodobovat takzvaný „včelí tanec“ – pohyb, jímž si včely předávají informace o poloze potravy. Některé pokusy naznačují, že roj na signály skutečně reaguje.
Výzkumníci zároveň upozorňují, že podobné technologie otevírají i etické otázky. Pokud zvířata disponují složitější formou komunikace, než se dosud předpokládalo, může to změnit pohled na jejich práva i ochranu. Někteří odborníci ale zůstávají opatrní. Například expertka na komunikaci delfínů Denise Herzingová varuje před příliš rychlým přirovnáváním velrybích zvuků k lidskému jazyku. Podle ní hrozí, že vědci budou veřejnosti slibovat víc, než dokáže současná věda potvrdit.
Přesto se obor posouvá rychleji než kdy dřív a ještě nedávno futuristická představa, že lidé jednou povedou jednoduchý dialog s jiným živočišným druhem, dnes už nezní úplně nemožně.
VIDEO: Žádní hlupáci to nejsou. Klokani mohou s člověkem komunikovat jako psi
Zdroj: discovermagazine.com, CETI (Cetacean Translation Initiative), Earth Species Project, SFGATE, Open Mind
