O čem se vlastně hlasovalo?
Islandští voliči dostali v sobotním referendu přímočarou otázku: Má Island obnovit přístupová jednání s Evropskou unií?
Nešlo tedy o přímé rozhodování o samotném vstupu do evropského bloku. Pokud by zvítězila možnost „ano“, vláda by pouze získala mandát znovu zasednout k jednacímu stolu s Bruselem. Případně vyjednaná dohoda o členství by pak musela projít dalším schvalováním v celostátním referendu.
Island požádal o vstup do EU už v roce 2009, krátce po finanční krizi, která zemi tehdy těžce zasáhla. Přístupová jednání však v roce 2013 nová euroskeptická vláda pozastavila.
Jak referendum dopadlo?
Podle islandské veřejnoprávní televize RÚV hlasovalo 52,5 procenta voličů proti obnovení jednání a 47,5 procenta pro. Volební právo má něco málo přes 270 tisíc Islanďanů, z nichž k referendu přišlo 82,5 procenta.
Ze šesti volebních obvodů získala možnost „ano“ většinu pouze ve dvou v centru Reykjavíku. Venkovské oblasti i předměstí hlavního města naopak hlasovaly proti.
Pro koaliční kabinet vedený sociálnědemokratickou premiérkou Kristrún Frostadóttir jde o výraznou porážku. Vláda totiž referendum prezentovala jako rozhodující okamžik dlouholeté debaty o vztahu Islandu k EU a hovořila o něm jako o příležitosti typu „teď, nebo nikdy“.
Výsledek hlasování je sice právně nezávazný, vládní koalice však předem slíbila, že vůli voličů bude respektovat. Obnovení přístupových jednání se tak za současné vlády, jejíž mandát trvá do roku 2028, s největší pravděpodobností neuskuteční.
Proč Islanďané nechtěli obnovit jednání s EU?
Jedním z hlavních důvodů pro odmítnutí přístupových rozhovorů byla obava o budoucnost islandského rybolovu, který představuje základní kámen tamní ekonomiky. Odpůrci členství se obávali, že by vstup do EU omezil kontrolu Islandu nad bohatými rybolovnými oblastmi a přinesl větší vliv společné evropské rybolovné politiky.
Druhým zásadním motivem byla ochrana národní suverenity. Lídryně opozice Guðrún Hafsteinsdóttir, která vedla kampaň proti obnovení jednání, zdůrazňovala, že Island si své problémy dokáže lépe řešit sám.
V čem by Islandu pomohlo užší propojení s EU?
Proevropský tábor stavěl svou kampaň zejména na ekonomických problémech. Island se potýká s vysokou inflací a vysokými úrokovými sazbami. Základní sazba islandské centrální banky činí osm procent, zatímco Evropská centrální banka ji drží na 2,25 procenta.
Zastánci tvrdili, že užší integrace s EU a případné přijetí eura by mohly islandské ekonomice přinést větší stabilitu a pomoci snížit náklady na financování.
Island však už nyní s EU udržuje úzké ekonomické vazby. Je součástí Evropského hospodářského prostoru a schengenského prostoru, takže má přístup na jednotný evropský trh a jeho občané mohou volně cestovat v rámci Schengenu.
Podle odpůrců proto není nutné, aby se Island stal členem EU a přenášel na evropské instituce další pravomoci.
Co má s islandským referendem společného Trump?
Debata o vstupu do EU nabrala na intenzitě v souvislosti s měnící se bezpečnostní situací v Arktidě. Island je sice zakládajícím členem NATO, nemá však vlastní armádu a v oblasti obrany plně spoléhá na své spojence.
Referendum mělo původně proběhnout až příští rok. Vláda ho však uspíšila v reakci na rostoucí napětí kolem Grónska, o které usiluje americký prezident Donald Trump. Ten navíc během lednového projevu ve švýcarském Davosu hned několikrát zaměnil Grónsko právě za Island.
Islandská vláda v této souvislosti argumentovala, že užší vazby s Evropou by mohly zemi zajistit větší bezpečnost a posílit její postavení v regionu.
Jaké jsou reakce ze zahraničí?
Evropská komise uvedla, že respektuje rozhodnutí islandských voličů. Zároveň zdůraznila, že Island zůstává blízkým partnerem Evropské unie.
Výsledek referenda mezitím přivítali někteří evropští euroskeptičtí politici. Francouzská politička Marine Le Penová uvedla, že Islanďané připomněli, že členství v EU „není přirozeným horizontem“ pro každou evropskou demokracii.
Hlasování podle ní ukázalo, že vedle dalšího prohlubování evropské integrace existuje také možnost Evropy založené na spolupráci svobodných a suverénních států.
Výsledek přivítal také britský politik Nigel Farage, lídr euroskeptické strany Reform UK. Na síti X Islandu pogratuloval k rozhodnutí „zachovat si nezávislost“.