Satelity odhalily velké množství rozsáhlých pohřebišť neboli nekropolí, které patřily zatím nepopsané civilizaci, jež obývala Saharu ještě v době před vznikem faraonského Egypta.
Zkoumat poušť je pro archeology noční můra. Nekonečná krajina plná písku nebo skal, nehostinné podmínky a vzdálenost od civilizace znamenají, že hledat zde něco představuje stokrát horší verzi pomyslné jehly v kupce sena. V současné době to ale mění satelity.
Právě družice využil mezinárodní vědecký tým, který se pokusil na satelitních datech pouště Abtai ve východním Súdánu najít nějaké známky zaniklých civilizací. Australsko-polsko-francouzská skupina archeologů chtěla vyprávět příběh lidí, kteří v minulých tisíciletích obývali pouštní oblast mezi Nilem a Rudým mořem, aniž by tam experti jedinkrát museli kopnout do země.
Na satelitních snímcích naráželi stále znovu a znovu na jeden stejný tvar. Velké kruhové útvary, které se při bližším pohledu ukázaly být masivními hromadnými hroby naplněnými kostmi lidí i zvířat, jež byly často pečlivě uspořádané kolem klíčové osoby uprostřed.
Všechny byly podle archeologů postavené pravděpodobně kolem čtvrtého a třetího tisíciletí před naším letopočtem. A jsou to útvary opravdu obrovské – velká kruhová ohradní zeď, kterou mají všechny, měří u těch největších v průměru až osmdesát metrů. Uvnitř jsou pohřbeni lidé spolu se svými kravami, ovcemi a kozami. Vědci našli doposud 260 nekropolí, předpokládají ale, že jich tam může být mnohem víc.
Záhadné stavby ještě záhadnějších autorů
Tyto velké nekropole znají vědci už z několika příkladů v egyptské a súdánské poušti, ale stále se toho o nich ví jen pramálo. Už jen proto, že jich znali tak málo. Teď ale záplava nových důkazů naznačuje existenci nějakých vzorců – existenci společné kočovné kultury rozprostírající se přes rozsáhlou pouštní oblast.
Většina ze staveb se nachází na území dnešního Súdánu, na svazích pohoří u Rudého moře. Samotné satelitní snímky podle autorů nedokážou přiblížit celý příběh těchto stavitelů hrobových komplexů, takže bude nutné se na místo podívat osobně a kopat dál. Uhlíkové datování a keramika z několika málo již dříve vykopaných nekropolí naznačují, že tato kultura existovala zhruba v době těsně předtím, než Egypťané vytvořili své království.
Tito kočovníci ale měli s Egypťany zřejmě jen málo společného. Zatímco obyvatelé říše faraonů žili hlavně kolem velkých měst a Nilu a živili se zemědělstvím, kočovníci obývali poušť, skrze kterou hnali stáda svého dobytka – vždy do míst, kde pro ně našli dost píce. S Egypťany je spojuje to, že to nejdůležitější, co se po nich zachovalo, byla místa, kde zůstaly jejich ostatky.
Zajímavé je, že už tyto společnosti nebyly rovnostářské – naznačují to výše popsané centrální hroby, kolem nichž byl zbytek nekropole. Vědci předpokládají, že mohlo jít o náčelníky nebo jiné významné členy těchto komunit. Tyto rozdíly byly samozřejmě nekonečně menší než u Egypťanů, kde byli faraoni pohřbíváni nikoliv jen na centrální místo, ale do gigantických hrobek – pyramid.
Další fakt, který z dosavadního výzkumu vyplývá, je, jak důležitá byla pro tento pouštní lid jejich zvířata. Důkazem jsou lidská a zvířecí těla pohřbená bok po boku, v podstatě jako rovnocenná.
