Aktuálně.cz z textu citovalo zde. Ve stejném týdnu dokonce i český premiér Andrej Babiš veřejně prohlásil, že Rusko proti nám vede hybridní válku. Dodal, že zpravodajské služby věnují rizikům spojeným s aktivitami ruských zpravodajských služeb namířených proti naší zemi největší možnou pozornost.
Vypadalo to na velké prozření člověka, který strávil několik let kampaně před prezidentskými a sněmovními volbami ujišťováním voličů, že válka nehrozí, protože my přece chceme mír.
O několik dní později jsme však ve dvacetiminutovce z Průhonic spatřili Babiše ve starém módu, v tričku s nápisem No war (Ne válce). „Nechceme přece třetí světovou válku… Budu bojovat za to, aby skončila ta strašná válka. Ta impotence Evropy je strašná,“ sliboval vyděšeným babiškám.
Babiš vzápětí beze studu prohlásil, že Evropa nechce jednat o míru. Jak si takové jednání asi představuje? Jakousi variantu Mnichova, kde Evropané zradí Ukrajinu společně s Trumpem? Podobně jako v roce 1938 evropští chcimírové obětovali československé pohraničí? Tak jako Adolf Hitler dostal Sudety, má Vladimir Putin dostat Donbas a cokoli dalšího, na co na mapě ukáže? Takto nejedná státník, ale srab, který za své pohodlí a znovuzvolení klidně obětuje budoucnost jiného národa.
Být připraveni
Nikdo soudný si nepřeje válku, natožpak třetí světovou. Putin však není soudný, války rozpoutává a dalšími hrozí. Boje na Ukrajině mohou skončit okamžitě, když přestane útočit a stáhne své vojáky z jejího území. Jenže to dobrovolně neudělá, všem pokusům Evropanů mu pokračování agrese diplomaticky rozmluvit se vysmál. Proto Evropě nezbývá nic jiného než zbrojit a snažit se ho zastrašit silou.
Státníci to chápou a snaží se, aby jejich národy byly připravené na další útoky – hybridní, teroristické, v nejhorším případě i vojenské. Zbabělci se snaží ukrýt před odpovědností. Ta totiž obnáší nepopulární rozhodnutí, která současná česká vládní koalice nedokáže přijmout.
Aby to dokázala, musela by popřít dlouhé roky vlastní politické činnosti a musela by se především zbavit členů, kteří neskrývají sympatie k ruské představě o uspořádání světa řízeného novodobým carem.
Babiš i v této těžké době sází na to, že část jeho voličů spokojeně žije v české malosti. Vidí jen sebe, o okolní svět se nezajímá, cizí utrpení jim je lhostejné. Jim cizí vojáci nikoho nezabili, jim do domů rakety nevletěly, je po ulicích drony nehoní, jim jde elektřina, voda a internet každý den. Lidé zmanipulovaní ruskou i místní propagandou nemají chuť pomáhat obětem války, naopak je nenávidí.
Kázání z Průhonic
Tito posluchači kázání z Průhonic jistě souhlasí s tím, že mír mají zajistit šéfové mocností. A nás tím nezatěžovat. Přitom hodně z nich muselo od rodičů a prarodičů slyšet o strašném traumatu z událostí po Mnichovu 1938 a následné světové války.
Česká vládní koalice není schopna ani ochotna se zařadit mezi státy, které se proti ruské hrozbě chtějí společně chránit. Někteří ústavní činitelé místo toho vyvíjejí aktivity proti našim státním zájmům, proti odolnosti české společnosti. Každodenně manipulují fakta, šíří ruskou propagandu, vyvolávají vztek a strach.
Katastrofou je působení zástupců SPD na ministerstvu obrany. Úřad, který by měl být na čele snahy o zvýšení obranyschopnosti státu, se zaměřuje na rozbíjení vazeb mezi českou a ukrajinskou armádou. Přitom právě ta se po dlouhých letech částečné a od roku 2022 plné ruské agrese dostala na světovou špičku válčení.
Právě od ní by vojáci měli intenzívně čerpat bojové zkušenosti, zejména v protiletecké obraně a ve schopnosti odhalovat diverzní akce nepřítele. Český stát by se za to měl Ukrajině odměnit co největší humanitární a finanční pomocí. Ideologická zaslepenost obchodníků se strachem a vztekem to však vedení ministerstva obrany znemožňuje. Ministr se sice snaží nebýt jejich zcela bezmocnou loutkou, ale není v tom příliš úspěšný.
Armáda sovětského typu
Strávil jsem rok vojny v socialistické armádě. Byla to strašná organizace. Část důstojníků byli beznadějní opilci, další zneužívali záklaďáky na práce ve svých domcích, bytech a zahrádkách. Neváhali rozkrást vše, co se dalo. Kšeftovali s proviantem. Lovili ryby v pohraničním pásmu granátem. Buď tolerovali mazáckou vojnu, nebo sami vojáky šikanovali.
Ve vozovém parku stály desítky nepojízdných transportérů a jiných vozidel určených pro nasazení záloh v případném konfliktu – jejich různé díly byly přemontované do strojů, kterými jsme jezdili my. Stav bojové přípravy byl velmi neuspokojivý. Morálka takřka nulová. Životnost našeho útvaru umístěného nedaleko hranic s Německem byla stanovena na dvacet minut. Inu, armáda sovětského typu.
Taková byla ještě nedávno i ukrajinská armáda. ovšem Byla donucena se postupně měnit v jiné seskupení vojsk. Státník by prosil, aby se jeho vojáci od ní mohli učit. Staral by se o vznik společných výzkumných a výrobních aktivit.
Zbabělci, kteří se bojí ztráty voličů, se místo toho snaží vztahy s Ukrajinou minimalizovat, chtějí seškrtat podporu uprchlíkům, štvou proti nim fašizující spodinu společnosti. To vše v situaci, kdy uprchlíci odvádějí do státního rozpočtu výrazně víc peněz, než z něj získávají na dávkách. V situaci, kdy jsou zcela nezbytní pro české stavebnictví, zdravotnictví, lázeňství, gastro, úklidové služby či různé průmyslové obory.
Z obětí politický nástroj
Lidé, kteří utekli před válkou, se stali součásti českých politických bitev. V nich někteří ústavní činitelé dělají z obětí agrese terče pro své stoupence. Štvou proti nim v době, kdy jejich vláda projednává plány, jak k nám dostat víc zahraničních pracovníků, třeba z Filipín. Opravdu chceme lidi z Evropy, kteří nám jsou relativně blízcí, nahradit občany z končin, které jsou od nás vzdálené nejen na mapě?
Premiér a další členové vlády podle očekávání narazili do zdi, kterou v době, kdy byli v opozici, budovali nenávistnou kampaní. V úřadu se musejí vyrovnávat s realitou, kterou ještě loni popírali (a někteří stále popírají). Rusko je agresor, který odmítá ukončit válku na Ukrajině, který ohrožuje další země, který vyvolává nepokoje ve státech, jež by chtěl znovu získat pod svůj vliv. Ukrajinci jsou oběti války, které si jako celek zaslouží pomoc (a ti, kteří porušují zákony, mají být trestáni stejně jako Češi, kteří porušují zákony).
Státníci by se s tím dokázali vyrovnat a pokusili by se změnu postoje voličům vysvětlit. Zbabělci opojení mocí, kteří navíc potřebují si udržet imunitu i v dalším volebním období, toho nejsou schopni. A tak kličkují, schovávají se tu za Trumpa, tu za lídry velkých evropských států, mění řeč podle toho, zda mluví k zahraničnímu publiku, nebo jen ke svým věrným.
Je to selhání politické reprezentace. Vláda a její koalice oslabují český stát, činí z něj na evropské scéně bezvýznamný útvar, který partneři nemohou brát vážně. Demotivují armádu i tajné služby. Nebrání společnost před nepřátelskou propagandou a dezinformacemi, naopak do státního aparátu přivádějí lidí, kteří zpochybňují jejich existenci, nebo je dokonce pomáhají šířit. Když si projdete sociální sítě, uvidíte, že se jim v tom mimořádně daří.