Když ministr kultury Oto Klempíř před časem nepochodil s komplexní novelou zákona o ČT a ČRo, která de facto neprošla připomínkovacím řízením, přišel na vládu s jinou a hlavně minimalistickou verzí. O jejích parametrech do pondělí nikdo nic nevěděl, tedy kromě toho, že neřeší nic jiného než způsob financování médií veřejné služby.
Namísto koncesionářských poplatků, které chce vláda od příštího roku zrušit, budou placena státem – ČT má od státu získat 5,74 miliardy korun, což je o jednu miliardu méně, než letos plánuje vybrat z poplatků, ČRo pak 2,065 miliardy Kč, tedy až o 400 milionů méně. Obě instituce tak ze státního rozpočtu dostanou asi o patnáct procent méně než letos od koncesionářů.
Premiér Andrej Babiš si přitom na tiskové konferenci po jednání vlády pochvaloval, že o parametrech změn nikdo do jednání vlády nevěděl. „Je bizarní, že vláda projednala něco, co reálně nikdo neznal ani v okamžiku, kdy to už vláda projednávala. Jde přitom o systémovou změnu dvou institucí národního významu. V demokratické společnosti je tento postup přinejmenším trochu zvláštní,“ říká Ryšánková.
Pokud podle jejích slov vláda nedokáže zdůvodnit, proč chce změnu udělat (podle ní k něčemu takovému navíc není důvod), pak jde čistě o populistické řešení. Ryšánková v této souvislosti připomíná, že to ostatně přiznal Andrej Babiš výrokem, že k takové zásadní úpravě přistupují, „protože můžou“.
A pokud Babiš a Klempíř na tiskové konferenci po jednání vlády řekli, že vláda vycházela z rozpočtů obou institucí v roce 2024, Ryšánková upozorňuje, že nejde o návrat k roku 2024, ale do roku 2008, případně do roku 2005. Tak dlouho se totiž předtím poplatky za televizi a rozhlas nezvyšovaly.
„Výše poplatků za ČT z roku 2024 je ta, která byla schválena roku 2008. Přitom ceny vzrostly od roku 2008 asi o 82 procent. Ta média nežijí ve vzduchoprázdnu, musí platit ceny, které se řídí inflací. Energie už opravdu nejsou na cenách z roku 2008,“ upozorňuje expertka. A připomíná, že Klempíř prvně odůvodňoval menší objem financí tím, že „nenašel jiné částky než ty z roku 2024“.
Přitom, jak připomíná Ryšánková, odborná veřejnost i samotná média veřejné služby upozorňovaly, že výsledky za rok 2025 jsou na webech obou institucí. „Znamená to tedy bez pochyby, že šlo o falešné argumenty,“ míní analytička. A na pravou míru uvádí také Klempířův výrok v tom smyslu, že si zástupci obou médií v roce 2024 na své příjmy nestěžovali.
„Je to nesmysl, protože obě média naopak upozorňovala, že výše příjmů z poplatků ve výši roku 2008, respektive roku 2005, je dlouhodobě neudržitelná. Také proto Česká televize rušila kanál ČT3,“ připomíná Ryšánková. Podle ní návrh, který v pondělí schválila vláda, není žádný „mírný pokles“ financí – podle ní je to extrémní zářez do hospodaření obou médií.
„Trochu mne mimochodem pobavilo, jak ministr Klempíř i premiér Babiš několikrát pochválili ředitele České televize. Nejsem si úplně jista, zda Hynek Chudárek tuto otevřenou pochvalu ocenil,“ říká s ironií v hlase Ryšánková.
Zcela vážně ale reaguje na Babišův výrok, že ČT a ČRo v posledních letech neprojevily žádný zájem na tom, aby šetřily. Podle Babiše je navíc nikdo nekontroluje. „Celá tisková konference po jednání vlády byla poněkud – děsivá. A netýkalo se to tedy jen té části o médiích,“ reaguje Ryšánková.
„Potěšení Andreje Babiše nad tím, že ani jeden ředitel nevěděl, s jakou výší financování budou moci počítat, bylo šokující. Není přece možné, aby někdo vytahoval čísla jako králíky z klobouku. Ano, vláda má právo na změnu financování a změnu zákonů. Ale od politika bych očekávala jasnou argumentaci, debatu a jasná sdělení,“ říká.
„Ale zpět k té kontrole,“ pokračuje Ryšánková v rozhovoru pro Aktuálně.cz, „jistěže obě média procházejí kontrolou. Mají výroční zprávy, v nichž se lze dočíst podrobně výsledky hospodaření – obě výroční zprávy schvaluje sněmovna. Také procházejí audity. Tvrzení, že média nikdo nekontroluje, je úplný nesmysl.“
Klíčová otázka v danou chvíli tedy je, jak změnu financování ČT a ČRo pocítí divák. A podle ní se to může projevit docela rychle. „Obě instituce dostanou méně peněz, což se projeví také na jejich vysílání. Chybějící pojistky a jejich naprosté odmítání znamenají hrozbu marginalizace a omezení veřejné služby. V prvé řadě to ovlivní výrobu – znamená to tedy, že divák dostane méně kvalitního obsahu.“
A pokud někteří pozorovatelé varují před tím, že si vláda chce tímto návrhem obě média ochočit, Ryšánková s touto obavou souzní. „Jiný důvod totiž není. Disciplína výběru poplatků je extrémní, média veřejné služby se neocitla v problémech kvůli tomu, že by se poplatky nevybíraly. Je to, velmi natvrdo řečeno, prostě podmanění obou médií veřejné služby.“
Jinak celý vládní návrh podle ní číst nelze, protože žádný reálný důvod ke změně poplatků není. „Soukromá média by měla osud České televize a Českého rozhlasu bedlivě sledovat. Na média veřejné služby je snazší si sáhnout, protože jsou to vysílatelé ze zákona. Ale neznamená to, že ona nebudou další na řadě,“ uzavírá.
