Berlínský spolek chce zachránit bunkr pod Hitlerovým kancléřstvím

Takzvaný Velký bunkr vznikl pod budovou Nového říšského kancléřství v centru Berlína v letech 1937 až 1938, kdy už otěže moci pevně třímal nacistický vůdce Hitler. V letech 1940 až 1944 byl využíván jako kryt pro berlínské matky a děti, na konci války v něm byl lazaret. Bunkr se stal mimo jiné symbolem kapitulace obránců Berlína z 2. května 1945. Slavná fotografie totiž zachycuje právě před tímto krytem posledního velitele města, generála Helmutha Weidlinga, který po Hitlerově sebevraždě předal Berlín Rudé armádě.

Hitler sám v tomto bunkru zřejmě nikdy nepobýval. Na jedné z posledních fotografií, na kterých je zachycený, ale u něj v březnu 1945 předává vyznamenání dětským vojákům. Nacistický diktátor využíval při pobytu v kancléřství jiný bunkr, který je vzdálený jen několik metrů od Velkého bunkru. V něm také spáchal Hitler v dubnu 1945 sebevraždu. Takzvaný Vůdcův bunkr Rudá armáda po válce vyhodila do povětří, jeho zbytky byly později zasypány a zabetonovány. Nyní na něm stojí panelové domy.

Po druhé světové válce byla stržena celá budova Nového říšského kancléřství, Velký bunkr ale zůstal zachován. Později se pozemek, pod nímž se nachází, dostal do takzvané zóny smrti, nezastavěného pásu, který byl součástí systému berlínské zdi. Právě to kryt zachránilo od úplné zkázy. Průzkum a dokumentaci bunkru provedla už komunistická tajná služba Stasi na konci 60. let, další průzkumy následovaly v letech 90. a naposledy v roce 2007.

Nezisková společnost Berliner Unterwelten, která se stará o řadu převážně podzemních památek v německé metropoli, se podle Arnolda zajímá o bunkr dlouhodobě. Narážela ale na nezájem či dokonce obstrukce úřadů. Až na počátku letošního roku se ukázalo, že se chystá na pozemku s bunkrem výstavba. Měly by zde vzniknout domy s 66 byty, s kancelářemi a obchodními prostory.

„Vzhledem k lokalitě to určitě nebudou byty sociální,“ řekl na tiskové konferenci německým a zahraničním novinářům včetně ČTK Arnold. Pozemek se nachází v samotném centru Berlína, na ulici Vossstrasse, několik desítek metrů od Postupimského náměstí. Na dohled od něj stojí i budova českého velvyslanectví.

„Nechceme, aby vznikl dojem, že jsme proti stavbě bytů. Chtěli bychom ale dosáhnout toho, aby výstavba neznamenala, že bude bunkr zničen,“ zdůraznil Arnold. Podle něj nynější plány počítají se zničením dvou třetin dochované části Velkého bunkru. „To už by pak už nemělo smysl zachovávat nic, mohl by se rovnou zbořit celý,“ dodal. Podle zakladatele spolku Berliner Unterwelten jsou přitom zdi bunkru tak silné, že dá bez problémů bunkr zachovat a budova na pozemku postavit na něm.

Aby podpořil své úsilí, připravil spolek Berliner Unterwelten projekt na přeměnu bunkru ve výstavní prostory. Zájemci by měli mít možnost seznámit se s dějinami Nového říšského kancléřství, ve kterém se rozhodlo o řadě nacistických zločinů. Další část výstavy by měla být věnována posledním dnům druhé světové války a bitvě o Berlín, poslední pak samotnému bunkru a tomu, jak se s jeho odkazem zacházelo a zachází.

Podle Arnolda je přitom spolek ochotný veškeré náklady na úpravy a provoz bunkru nést sám. Od investorů bytových domů by potřeboval jen povolení s vybudováním nouzového východu. Argument, že by se z bunkru mohlo stát poutní místo pro neonacisty, Arnold rezolutně odmítá. „Je to nesmysl. Provádíme po bývalých nacistických bunkrech třicet let a poutním místem se ještě žádný z nich nestal,“ řekl. Nebezpečné je podle něj spíše památky bořit. „Když autentická místa paměti odstraníme, protože je lze zneužít, přenecháváme moc nad dějinami extremistům,“ dodal.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}