Obec Semice zná kromě místních asi málokdo. Ovšem nedalekou veleznámou chatařskou osadu Kersko, kterou proslavil spisovatel Bohumil Hrabal a režisér Jiří Menzel filmem Slavnosti sněženek, asi není třeba představovat.
O Semicích sice není ve filmu zmínka, ale jsou opravdu nedaleko, pouhých pět minut autem. Když reportér Aktuálně.cz vesnici navštívil, jezdili od brzkého rána směrem ke Kersku traktory s mohutnou vlečkou, která byla při návratu naplněna až po okraj bramborami.
Od nich je už jen kousek k tématu reportáže – k velkému počtu Ukrajinců na počet místních obyvatel. „Jo, je jich tady opravdu hodně, pracují jich tady stovky. Kolik jich je, ale nikdo přesně neví,“ říká muž v montérkách, který si zrovna koupil svačinu v místním bufetu s nápisem: OVOCE, ZELENINA, OBČERSTVENÍ.
Bufet není velký, ale je součástí areálu a firmy, která velká je. Dokonce by se dalo říct, že je mohutná. BRAMKO Semice je totiž největším pěstitelem a zpracovatelem brambor v České republice. A jak říkají místní, velkou zásluhu na tom mají právě i Ukrajinci.
„Češi už rukama nepracují“
„Tady ta práce stojí na Ukrajincích,“ pronese hned na začátku povídání jasně a důrazně starosta Tomáš Čížek s tím, že toto tvrzení platí také o řadě jiných míst.
„Češi dnes už vesměs rukama nepracují. Zvláště ne v zemědělství. Takže tady jsou na polích samozřejmě Ukrajinci. A kdyby tady nebyli, tak dneska nemáme v supermarketech onu krásnou mrkvičku, brambory a spoustu další zeleniny,“ pokračuje Čížek.
Když uslyší otázku, jak ale vypadá soužití s místními lidmi, jestliže je v obci tolik Ukrajinců, starosta reaguje okamžitě. „Já to řeknu na férovku: Ukrajinci tady makají od rána do večera, dělají až šest dní v týdnu. Chovají se slušně. Nemáme s nimi problémy,“ říká starosta.
Následně připustí, že někdy nějaký problém je, ale podle něj to nevybočuje z běžného vesnického života. „V neděli toho občas někdo z nich trochu víc vypije, je hlučnější, ale žádné velké excesy opravdu nejsou,“ dodává.
Palba na sociálních sítích
Při dalším povídání se zdá, že starostu možná více trápí chování některých starousedlíků, kteří se do něj strefují na sociálních sítích. Na toto téma se mu bavit tolik nechce, štve ho to o to více, že obec vypadá opravdu velmi hezky.
Řada míst má pěknou úpravu, všude je zeleň, škola má výbornou pověst, za zastavení stojí i moderní sportovní areál, ve kterém je jako poslední novinka hřiště pro padel.
Aktuálně.cz oslovilo i několik lidí na ulici, kteří si vesnici i soužití s Ukrajinci pochvalovali. Například seniorka, která se opírala o své kolo a povídala si se svou kamarádkou.
„Žiji tady celý život a neměnila bych. Máme moc hezkou vesnici, rozumíme si tady,“ konstatuje a chlubí se tím, že téměř dvacet let měla v Semicích svůj obchůdek. „A kdybych neměla problémy s rukou, prodávala bych dodnes, moc mě to bavilo,“ dodává.
Pomáháme Ukrajincům od první chvíle
Redakce v ulicích náhodně narazila také na ukrajinskou rodinu, konkrétně na babičku s vnučkou a vnukem, když šli společně před osmou ke škole. „Vnuk už chodí do školy, moc se nám tady líbí,“ říká paní, která podle svých slov neví o ničem, z čeho by byla ve vesnici zklamaná.
„Opravdu jsme tady spokojeni, dcera je doktorkou a pracuje nedaleko odtud. Máme tady i své bydlení, je tady moc hezky,“ svěřuje se.
Při integraci Ukrajinců v této oblasti ale hraje důležitou roli ještě vesnice, do které je ze Semic přibližně pět kilometrů – Přerov nad Labem. Starostou je tady Jiří Beneš a jednou ze dvou místostarostek Radka Tomášková.
„Dělám také zástupkyni ředitelky základní školy pro mateřskou školu,“ sděluje právě na půdě školy, která hraje v integraci Ukrajinců velmi důležitou roli.
Každodenní práce
Při setkání s touto místostarostkou, starostou Jiřím Benešem a ředitelkou školy Yvetou Dvorskou bylo zřejmé, jak všem velmi záleží na integraci Ukrajinců, ale také dalších cizinců v jejich obci. Podrobně popisovali, jak byl Přerov nad Labem v první vlně těch, kdo vyjeli s pomocí na Ukrajinu po napadení této země Ruskem v roce 2022, a také jak se snažili od první chvíle poskytnout uprchlíkům přístřeší a zázemí.
„Je to každodenní práce, kdy se je snažíme zapojovat do běžné funkce školy a obce, do každodenního života. Snažíme se je přijmout mezi sebe do naší komunity,“ vysvětloval starosta, který se slzami v očích líčil, jak před čtyřmi lety přiváželi první maminky s dětmi.
Podle místostarostky přistupují ke každému z uprchlíků individuálně a takto řeší jejich výzvy. „Ne problémy, protože my tomu říkáme výzvy. Každou se snažíme uchopit a najít pro ni řešení. Jedeme podle hesla ‚Nebuď na to sám‘, obec spolupracuje se školu, ale hledáme i další partnery. Spolupracujeme s neziskovkami, sociálními službami i dalšími,“ zdůrazňuje.
Že se to daří, je zřejmé z toho, že v Přerově nad Labem, podobně jako v sousedních Semicích, nevznikají při soužití s ukrajinskou menšinou žádné vážnější problémy, naopak ukrajinské děti se plně zařazují do školního života. Z čehož mají radost i rodiče dětí. „Mám moc ráda svou práci a strašně jsem vděčná starostovi a celému Přeronu nad Labem, že si nás prostě s dcerou adoptovali,“ pochvaluje si Ukrajinka Tetiana Hedzun, která pracuje v místní mateřské škole a ještě pomáhá obci s překlady do angličtiny.