Celé desítky let vědci nacházeli na plážích po celém světě podivně poškozená těla mrtvých tuleňat. Předpokládali, že viníkem jsou lodní šrouby nebo agresivní žraloci, ale chyběly jim důkazy. Nyní popsali, že ve skutečnosti je zabíjí samci tuleňů.
Na kamenité pláži kanadského ostrova Sable ležela stovka mrtvých mláďat tuleňů. Všechny byla zmasakrovaná stejným způsobem. Jejich těla byla pokrytá obrovskými zraněními, která začínala u tlamy a vinula se spirálovitě k hrudníku, kde se zařízla hluboko do těla, až na kost. Jako by tato poškození způsobila obří vývrtka. Zbytek těla zůstal netknutý.
Tyto pohledy se mořským biologům nabízejí už celou řadu let na více místech planety, ale zatím marně pátrali po tvorovi, který tato masivní zranění způsobil. Hlavními podezřelými byli žraloci a lidé, konkrétně lodní šrouby rybářských lodí. Teď ale viníka našli a popsali ho v odborném žurnálu Marine Mammal Science.
Čerstvě odstavená mláďata byla brutálně zabita zástupci svého vlastního druhu: dospělými samci tuleňů kuželozubých.
„Být svědkem úmrtnosti v takovém masivním měřítku – a tak násilným způsobem – je hluboce znepokojující,“ uvedla pro odborný časopis Science mořská bioložka Claudia Hernández-Camachová, která se na studii nepodílela. „Studie jako tato jsou velmi důležité,“ doplnila, „protože připomínají vědcům, že někdy není vrahem člověk ani životní prostředí – ale něco mnohem bližšího.“
Záhada stará půl století
První zprávy o těchto spirálovitých zraněních pocházejí už z osmdesátých let dvacátého století. Už tehdy se přírodovědci pokoušeli identifikovat pachatele, ale nenašli ho. Případ uzavřeli jako nevyřešený.
Až v roce 2016 vědci zaznamenali případ, kdy jeden samec tuleně kuželozubého ve Skotsku zabil několik mláďat tak, že jim vytrhal tukovou vrstvu, přičemž zanechal právě zranění ve tvaru vývrtky.
Kanadští odborníci ale moc nevěřili tomu, že by se v jejich koloniích vyskytovali tulení kanibalové v takovém množství, že by po sobě každou sezonu zanechali stovky takto poškozených těl. Mořští biologové kontrovali tím, že během doby páření jsou u tuleňů prakticky pořád, ale za dvacet let nezaznamenali jedinou situaci, kdy by viděli tulení kanibalismus.
To se změnilo v roce 2024, kdy mořská ekoložka z University of St. Andrews Izzy Langleyová vybavovala tuleně šedé na ostrově Sable akustickými přijímači, aby pomohla sledovat pohyb označených tresek. Nečekaně byla svědkem toho, jak dospělý samec tuleně šedého napadl mládě. A tak začala tento fenomén zkoumat detailně.
Podrobně prozkoumali každé takto poškozené mládě, přičemž na nich opravdu našli stopy po kousnutí typickými velkými tesáky těchto dospělých tuleňů, a dokonce i stopy drápů, které se zabořily do tukové vrstvy mláďat.
Celkem na tomto jediném místě vědci našli 765 mláďat zohavených „vývrtkovou metodou“ během jedné reprodukční sezony v roce 2024. O rok později vědci napočítali 359 mrtvých těl s těmi zraněními – ale ne za celou sezonu, nýbrž během jediného dne. Langleyová si myslí, že tuleni nezabíjí víc, jen si vědci lépe všímají detailů.
Samci proti mláďatům
Podle studie všechno nasvědčuje tomu, že dospělí samci zneužívají nic netušící mláďata. „Tato mláďata nevnímají dospělé samce vedle sebe jako hrozbu,“ vysvětlují vědci. Samci možná hledají další živiny v kalorickém tuku mláďat, aby zvýšili svou atraktivitu pro samice během období páření, kdy samci obvykle drží půst, spekulují.
Vědci nedoporučují, aby lidé do této situace nějak vstupovali, především proto, že netuší, jak přirozené toto chování je a jestli by to nemohlo mít nějaký smysl. „Určitě to může být těžké sledovat,“ zakončuje Langleyová. „Ale život tuleně – a vlastně jakéhokoli divokého zvířete – je tvrdý.“
