„Nehlásíš se na letní brigádu v kasárnách, ale na seriózní vojenský výcvik. Stejný, jaký absolvují vojáci z povolání nebo vojáci vstupující do aktivní zálohy,“ zní jedna z deseti zásad na brožurce, kterou náboráři lákají studenty na DVC. Tedy letní dobrovolné vojenské cvičení pro středoškoláky. Hlavní motto letáku přitom zní: „Prožij měsíc v maskáčích a vydělej si.“
Zatímco se za jeho zády ozývá střelba z ručních zbraní, ostravský maturant František Kaluža tvrdí, že vydělané peníze pro něj motivací nebyly. „Žádnou roli nesehrály, pro mě je to přidaná hodnota. Takový výcvik je jednou za život, kde jinde si zastřílíte nebo zaházíte granátem?“
Kalužu společně s desítkami dalších dívek a chlapců zastihl reportér deníku Aktuálně.cz na jedné ze střelnic bojových vozidel ve vojenském újezdu Libavá. Krátce po deváté ranní se z kontrolní věže rozezní silná siréna a objeví se červené vlajky. To znamená, že se začíná střílet ostrými.
„Každý dneska vyfasuje šedesát a šedesát,“ ukazuje voják na papírové krabičky s náboji položenými u stolu, před nímž se začíná tvořit fronta. Středoškoláci tu fasují střelivo jako do pistole CZ P-10, tak útočné pušky Bren 2. Celkově tu během dopoledne vystřílí do terčů 120 ran.
To je poměrně vysoké číslo, ještě před několika lety takové možnosti neměli ani sami profesionální vojáci. Ostatně někteří z nich i teď upozorňují, že středoškoláci na začátku cvičení fasují věci, na které oni čekají i několik let. Třeba moderní batohy.
„Do té doby, než to zkusíte sami, nemáte říkat nic,“ reaguje František na otázku, jaký názor měl na české ozbrojené síly, než na DVC nastoupil. „Měl jsem k ní respekt, armáda je těžká,“ dodává ještě s tím, že jeho pohled se ani po několika týdnech v uniformě na Libavé nezměnil.
I když rychle doplňuje, že ho to začíná hodně bavit, na prvním místě mezi vysněnými povoláními prý službu ve vojsku nemá. Avšak pokud jiná možnost nebude, chce o tom uvažovat. Prioritně chce vystudovat báňskou v Ostravě, kam nastupuje po prázdninách.
„Nejvíc mě lákají pozemní síly, ale nedávno jsem zjistil, že kvůli brýlím jsem ve zdravotní skupině B3, tak k ,mechně‘ nemohu,“ krčí František Kaluža rameny. „Docela mě to zklamalo, mohl bych třeba jen ke spojařům, což by taky bylo v pořádku,“ říká ještě smířlivě, než si jej zavolá jeho velitel.
„Holky to podcenily“
I když do letošního DVC na začátku prázdnin nastoupilo přes 1100 mladých lidí ve věku 18 až 22 let, k 23. červenci jich ve výcviku zůstávalo „pouze“ 998. Stejně jako při kurzu základní přípravy profesionálních vojáků či příslušníků aktivních záloh ani tady všichni účastníci úkoly nezvládají a někteří se raději rychle vrací do civilu.
„Holky, které odešly, to podcenily. Kilometr běhu nebo cviky stačily k tomu, aby odjely domů, přitom instruktoři se je snažili motivovat,“ popisuje Zuzana Klimentová, která po prázdninách nastupuje na brněnské střední škole do maturitního ročníku. Ona sama na dobrovolné cvičení vyrazila i proto, že její otec v armádě pracoval. „Byl hrozně nadšený. Před pár dny jsme tu měli family day, když mě uviděl, byl velice pyšný, že jsem tu,“ objevuje se na unavené tváři dívky úsměv.
Přitom „doplatila“ na velký zájem středoškoláků o cvičení. Od roku 2024, kdy armáda „DVC“ pořádá, jde letos o nejvyšší účast. Týden před začátkem kurzu se tak dozvěděla, že z Brna pojede až na Libavou. To ji ale neodradilo.
„Líbí se mi, že jsou tady přísní, nikdo to nebere na lehkou váhu. Budete tady dělat, co se tady řekne, a budete se potit,“ přibližuje, jakým způsobem na cvičení velitelé jednají se středoškoláky. „Jídlo je tu o hodně lepší než ve škole. Hodně masa, hodně luštěnin, dobře zpracované,“ chválí Zuzana kuchaře 7. mechanizované brigády.
Poslední jídlo středoškoláky v uniformě čekalo v pátek 31. července. To hned na několika místech proběhla jejich slavnostní přísaha. Ještě předtím ale všichni museli projít náročným dvoudenním komplexním výcvikem, kdy se nespalo a instruktoři podrobili mladé fyzickému a psychickému vypětí tak, aby předvedli, co všechno se v uplynulých týdnech naučili a co zvládnou.
„I proto, že válka na Ukrajině stále eskaluje, by si to mělo zkusit co nejvíc lidí,“ láká Zuzana další zájemce o dobrovolné vojenské cvičení. Nejdřív ale musí splnit požadovaný počet cviků – dívky sedy lehy a běh, chlapci shyby, kliky a běh. Sama středoškolačka teď uvažuje o tom, že buď vstoupí do záloh, či se za rok zkusí přihlásit na Univerzitu obrany v Brně. „Anebo na práva,“ říká.
I když Zuzana Klimentová tvrdí, že původně vůbec nevěděla o tom, že za DVC získá nějakou odměnu, i jí by měly peníze od armády přijít ve třech termínech. Za čtyři týdny na Libavé částku minimálně 38 336 korun čistého.
„Bude vyplacena ve třech částech – v srpnu služné za červenec, v září služné za srpen a bonus patnáct tisíc korun nejpozději do dvou měsíců od dokončení cvičení,“ uvádí web ministerstva obrany.
