Povrchová voda v českých nádržích se za posledních třicet let výrazně oteplila, oznámili vědci z Biologického centra Akademie věd. Ohřívá se tempem v průměru o více než půl stupně Celsia za desetiletí. Největší teplotní skok je v případě jednotlivých měsíců patrný v dubnu, kdy je to dokonce o jeden stupeň. Dlouhodobá studie hydrobiologů potvrzuje silnou vazbu mezi teplotou vody a lidmi způsobeným oteplováním klimatu. Upozorňuje také na možné dopady na kvalitu vody i hospodaření v nádržích.
Třicet let, den co den, sledovali vědci povrchové teploty v jednatřiceti nádržích po celé České republice. Detailnější, přesnější a dlouhodobější údaje zatím neexistovaly. Výsledky měření za roky 1991–2021 ukázaly, že ve většině nádrží dochází ke statisticky významnému oteplování povrchové vody, v průměru o 0,59 stupně Celsia za dekádu. Letní teploty vody vzrostly mezi roky 1991 a 2021 o více než dva stupně Celsia.
Mezi jednotlivými nádržemi přitom existují výrazné rozdíly. Například teplota vody v Brněnské přehradě se v důsledku protisinicových opatření, která spočívají v promíchávání vody, téměř nezměnila. Naopak v nádrži Les Království na řece Labi teplota roste rychlostí 1,25 stupně Celsia za dekádu. Pravděpodobnou příčinou je u ní to, že se postupně zanáší, takže je v ní méně vody. A ta se pak v mělkých částech snadněji a rychleji prohřívá.
Obecně platí, že vyšší teploty vody byly naměřené hlavně v níže položených nádržích. A současně byla teplota vody úzce spojená s teplotou vzduchu: obě veličiny se měnily téměř paralelně, což podle autorů studie dokládá silný vliv klimatických změn.
Duben, ještě tam budem?
V minulosti byl dubem považovaný za chladný měsíc, na což naráží i dobře známá pranostika. To se ale změnilo, právě během tohoto měsíce se totiž (nejen) voda otepluje nejvíc. V dubnu bylo podle výzkumu oteplování v průměru o jeden stupeň za desetiletí. V květnu se naopak žádný významný trend neprojevil. „To může mít zásadní dopad například na rozvoj fytoplanktonu a potravní vztahy ve vodních ekosystémech,“ vysvětluje vedoucí autor studie Petr Znachor.
Tento jarní paradox může souviset s rozdílným průběhem počasí v obou měsících, například s dlouhodobým nárůstem oblačnosti v květnu, zaznamenaným na některých meteorologických stanicích.
Studie současně potvrdila, že roste kolísání teplot vody mezi jednotlivými dny – a to v průměru asi o deset procent za dekádu. To může mít podle vědců významné ekologické dopady, protože tato nepravidelnost ovlivňuje jak metabolismus, růst a chování vodních organismů, tak i procesy, jako je míchání vodního sloupce, koloběh živin nebo vznik sinicových květů.
Celkově výsledky ukazují, že povrchová voda v českých nádržích reaguje na klimatické změny. „Změna teplotního režimu nádrží může vést ke zhoršování kyslíkových podmínek u dna, uvolňování fosforu z usazenin a k častějšímu a intenzivnějšímu výskytu vodních květů sinic. To může mít závažné dopady na kvalitu vody, biodiverzitu i hospodaření s vodními nádržemi,“ dodává Znachor.
