Tři roky poté, co odešel od soudu jako poražený, se Antonio Koláček k české justici chystá znovu. Svým odvoláním u Vrchního soudu v Praze chce dosáhnout zrušení verdiktu, podle něhož se během privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS) dopustil podvodu.
Podle rozsudku z roku 2023 měl být Koláček jedním z těch, kteří v roce 1998 skrytě ovládli MUS jejími vlastními penězi, které předtím ze společnosti vytáhli s tím, že je zhodnotí v zahraničí.
„Kladu si otázku, proč tam nebyli další lidé jako například pánové Pudil a Bobela, kteří ,zbohatli‘ na Mostecké uhelné společnosti, a proč a v čím zájmu bylo, abych já byl odsouzený,“ přemítá Antonio Koláček v rozhovoru s reportérem deníku Aktuálně.cz, proč si před třemi roky vyslechl trest právě on.
Je to 30 let, co jste nastoupil do Mostecké uhelné. S jakými záměry jste tehdy do severozápadních Čech přicházel?
Mě do Mostecké uhelné společnosti poslala Komerční banka, která v kuponové privatizaci získala 20 procent firmy. V té době jsem byl členem její dozorčí rady. Záměr byl těžební firmu zachránit a stabilizovat, protože po sametové revoluci se velmi rychle snižovala těžba hnědého uhlí – z nějakých 90 milionů tun roční těžby na 45 milionů tun.
Mostecká uhelná měla zároveň 16 tisíc zaměstnanců, takže šlo také o sociální smír v regionu, to byla hodně důležitá věc, aby nevznikaly nějaké sociální nepokoje během transformace po revoluci.
Před rokem 1989 jste byl aktivní v SSM i KSČ – často se říká, že právě tito lidé pak měli díky svým kontaktům výhodnější startovní pozici.
Tato informace není správná. Já jsem nebyl politicky nijak aktivní.
Vy jste nebyl ve svazu mládeže?
Byl jsem členem SSM i KSČ, ale nebyl jsem v nich nijak aktivní.
Z Čokoládoven do Komerční banky
A pomohly vám tyhle kontakty?
Ne. Vždycky jsem se snažil dělat věci tak, jak se dělat mají. Před rokem 1989 jsem měl starosti na ředitelství Čokoládoven, což byl obrovský podnik, na starosti odměňování lidí, ekonomiku práce, normování a motivaci lidí.
Po revoluci mě Jan Velek, tehdejší generální ředitel Komerční banky, která právě vznikla ze Státní banky Československé, požádal, jestli bych mu nepomohl s přetvářením Komerční banky do podoby podnikatelského subjektu.
A pak do Mostecké uhelné…
Pamatuju si ten den jako dnes, když jsem přijížděl na valnou hromadu Mostecké uhelné v květnu roku 1995 a byl jsem tam zvolen do představenstva na základě dohody mezi ministerstvem průmyslu a Komerční bankou. Okamžitě jsme od akcionářů dostali úkol vytvořit nový tým, který bude aktivní, akční a který se nebude bát udělat ty velké změny. A myslím, že se nám to povedlo.
Hornictví bylo tehdy ještě zvyklé dostávat ze státního rozpočtu velkou podporu a to se muselo změnit. Bylo zapotřebí naučit se měřit nákladovost těžby uhlí, vytvořit nové obchodní vztahy. Současně jsme se snažili udržet těžbu na maximu, zatímco probíhala velmi rychlá plynofikace.
Takže i dneska jste schopný obhájit všechny kroky, které se za vás v těžební firmě děly?
Ano, byla tam velmi poctivá parta lidí, která se snažila opravdu zachránit Mosteckou uhelnou. A to se nakonec povedlo.
„Vše soudili ve Švýcarsku“
Jak se vám v roce 2023 poslouchalo rozhodnutí Městského soudu v Praze, podle něhož jste se měl dopustit podvodu a zneužil svého postavení?
Bohužel až po přečtení písemného zdůvodnění jsme zjistili, že soud hodně vycházel ze švýcarských dokumentů a z celého toho procesu, který probíhal ve Švýcarsku.
Dodnes mi není jasné, proč Švýcarsko bez znalosti reálií vůbec soudilo českou privatizaci (někteří z podezřelých tam měli finanční konta, pozn. red.). Oni mě tam odsoudili za 12 dní a nechali si všechny peníze, dokonce chtěli i víc. Podle mnohých právníků a politiků jednalo Švýcarsko účelově.
Můžete být konkrétní, když tvrdíte, že Švýcarsko jednalo účelově?
My jsme zjistili třeba, že s dokumenty, z nichž švýcarská justice vycházela a zároveň je předložila českým soudům, někdo neoprávněně pracoval ve Photoshopu. Že je upravoval a měnil.
K té údajné manipulaci s materiály mělo podle vás dojít kdy?
V roce 2011, podle zjištění našich analytiků. To potvrdil i znalec. Bylo to v době, kdy DVD leželo na švýcarské prokuratuře.
Jedná se o dokumenty z archivu Mostecké uhelné?
Jedná se o dokumenty, které používalo Švýcarsko k našemu odsouzení. Týkají se všech zahraničních struktur a všeho, co se dělo kolem financování Mostecké uhelné.
Jaké přesně?
Kvůli jednomu z takových důležitých dokumentů, který se ukázal být účelově použitý, mě Švýcarsko mimo jiné považovalo za vlastníka společnosti Richmond se sídlem na ostrově Man, která držela celou tu strukturu. My jsme dokázali to, co tvrdím od počátku – že jsem žádným vlastníkem nikdy nebyl.
A kdo s tím podle vás manipuloval?
Gero L. Sperdin.
To je kdo?
Expert zabývající se správou majetku a investičním poradenstvím. Jeho jméno se objevuje v metadatech na DVD, které Švýcarsko poslalo do České republiky. Na nosiči jsou tisíce naskenovaných listin. A na těch dokumentech jsou stopy, že se s nimi manipulovalo. Z těch stop jednoznačně vyplývá, že listiny nemohou sloužit jako nedotčené důkazy, protože jim chybí jakákoliv základní integrita. To je jedna rovina.
Ta druhá je, že se ukazuje, že Švýcarsko nikdy neodjelo na ostrov Man vyšetřovat, jestli jsem byl nebo nebyl skutečně vlastníkem společnosti Richmond. Odsoudili mě tedy na základě papírů, které jednak byly neověřené a jednak byly zmanipulované.
Komu podle vás kroky onoho pana Sperdina mohly prospět?
To je otázka. Možná Švýcarsku. Aby snadno obhájilo své rozhodnutí.
Čili podle vás švýcarská justice měnila nebo manipulovala dokumenty.
Takto to nechci říct. Ale jistý pan Sperdin to dělal. Proč to dělal, to se musí zjistit.
Důkazy jsou silné
V Bellinzoně jste byl v roce 2013 odsouzen společně s dalšími čtyřmi bývalými manažery Mostecké uhelné, máte jít na 52 měsíců do vězení.
Věřím, že důkazy, které teď předkládáme odvolacímu soudu, jsou tak silné, že budeme moct zahájit ve Švýcarsku obnovu celého řízení a prokázat naši nevinu.
Městský soud v Praze v roce 2023 prohlásil, že jste byl klíčovou postavou ovládnutí Mostecké uhelné za využití jejich vlastních prostředků.
To je velký omyl. Já jsem nikdy nebyl hlavní postavou. Byl jsem aktivní a snažil jsem se dělat to, co jsem měl dělat. Jedno období jsem byl výkonným ředitelem, pak generálním ředitelem. Ale tým kolem privatizace Mostecké uhelné nebyl vůbec jednotný a já jsem nebyl žádnou jeho ústřední postavou. Moje pozornost byla zaměřena na restrukturalizaci firmy.
A jak si tedy vysvětlujete, že přestože se kolem privatizace točilo tolik známých figur, české soudy ukázaly jen na vás, bývalého náměstka ministra průmyslu Roberta Sýkoru a Oldřicha Klimeckého, bývalého ředitele Mostecké uhelné?
To je pro mě zatím záhadou a zároveň si kladu otázku, proč tam nebyli další lidé jako například pánové Pudil a Bobela (další podílníci, pozn. red.), kteří „zbohatli“ na Mostecké uhelné společnosti, a proč a v čím zájmu bylo, abych já byl odsouzený.
I tyto lidi si tedy budete chtít předvolat jako svědky?
Určitě. Navíc si myslíme, že věc už byla dávno promlčená, a máme k tomu dost právních argumentů. Já však nechci odejít od Vrchního soudu s tím, že je případ promlčen. Chci se očistit. Nikdy jsem před ničím neutíkal a čekám, že se to spravedlivě vyřeší.
Omyl Miloše Zemana
Česká justice také řekla, že jste v roce 1999 při privatizaci využili nedostatku informací či omylu tehdejší vlády Miloše Zemana.
Vláda měla všechny informace, věděla, že se snažíme koncentrovat akcie Mostecké uhelné společnosti na jednom místě, protože pro rychlou restrukturalizaci to bylo potřeba. Mít jednoho akcionáře, jeden směr zaměřený na rychlou restrukturalizaci, aby tam nebyly rozptýlené zájmy mnoha akcionářů. Vláda to věděla a souhlasila s tím, podporovala nás. Měla i informace od BIS.
Pro prodej menšinového státního podílu se kladně vyjádřilo všech 16 členů vlády. Existuje mimo jiné písemné čestné prohlášení tehdejšího pana ministra Pilipa (Ivan Pilip, bývalý ministr financí, pozn. red.), v němž potvrzuje, že mu byla známa informace, že za skupováním akcií Mostecké uhelné stojí manažeři. V tom smyslu jako člen vlády odpovídal v březnu 1998 na interpelace poslanců ve sněmovně.
Můžete být konkrétní ve jménech, která budete chtít před vrchní soud k odvolání předvolat?
Mohl bych zmínit Cyrila Zapletala, předsedu tehdejších odborů, Pavla Dvořáka, místopředsedu Českého báňského úřadu, či Petra Pauknera (miliardáře a obchodníka s energetickými surovinami, pozn. red.).
Co by měli tito lidé potvrdit?
Dokázat, že jsme dělali to, co jsme dělat měli, že jsme se o Mosteckou starali s péčí řádného hospodáře. Roman Češka (bývalý předseda Fondu národního majetku, pozn. red.) nás obviňoval z různých věcí, že jsme zneužili peníze na zahlazování následků těžby a podobně. Ale když to prozkoumával Český báňský úřad, vždycky zjistil, že jsme nic nezneužili. Ke stejnému závěru pokaždé došly i orgány činné v trestním řízení, Finančně analytický úřad nebo BIS. Tedy až do chvíle, než se do tuzemské privatizace vložilo Švýcarsko…
Společníci dluží 4,5 milionu
Už v minulosti jste několikrát zmínil, že vaši bývalí kolegové Vasil Bobela a Petr Pudil vám z prodeje těžební firmy Pavlu Tykačovi dluží 4,5 miliardy korun.
Ano, to potvrzuji. Plně věřím, že mě Vrchní soud osvobodí a že se pak budu moct zaměřit nejen na Švýcarsko a obnovu tamějšího řízení, ale i na tuto větev celého případu. V mém zájmu je, aby se na všech rovinách ukázala pravda – v Česku, ve Švýcarsku i ve směru k Petru Pudilovi a Vasilu Bobelovi.
Jak žijete dneska? České soudy vám obstavily stovky milionů na účtech.
Východisko je, že jsem skromný člověk, nemám dramaticky velké potřeby. Smyslem mého života je být užitečný, takže jsem užitečný své rodině, mám tři děti, tři vnuky. Hodně podporuju buddhismus v České republice.
Čili ze svých úspor podporujete filozofii buddhismu v Česku?
Dá se to tak říct. Pražský dům osobního rozvoje Maitrea, který jsem koupil ještě před svým nástupem do Mostecké, vydělává nějaké peníze. Do byznysu se už ale vracet nechci. Odešel jsem z něj v roce 2006, protože jsem přestal věřit lidem kolem sebe – nevěděl jsem, kdo je kamarád a kdo není kamarád.
Zároveň jste si to se svým jměním asi mohl dovolit. Návrat do veřejného života nechystáte?
Rozhodně ne. Toužím po klidu a po smysluplné aktivitě. Když se objeví projekt, který mi bude dávat smysl, tak se nebráním. Potřebuju žít s lidmi, se kterými můžu být otevřený, pravdivý a můžeme spolu tvořit něco, co nám bude dávat společný smysl. A to v Mostecké tehdy bylo.
„Privatizace nebyla zpackaná“
Jak je tedy možné, že je dnes Mostecká uhelná symbolem zpackané privatizace?
Podle mě tam byly zájmy určitých lidí, kteří využili média. Privatizace určitě nebyla zpackaná a Mostecká určitě nebyla vytunelovaná. Roli v tom hrála závist.
Čí?
Těch, kdo měli vliv. A také po stabilizaci Mostecké začali přemýšlet někteří lidé z vnitřního týmu jinak a začali hledat svůj osobní profit. To nás rozdělilo. Když tam člověk nebyl zainteresován srdcem, ale spíš z vychytralosti, tak už to pak dál nefungovalo. Musel jsem odejít.
Vy tedy tvrdíte, že jste byl srdcař?
Já jsem byl vždycky srdcař a stále jsem.
Do Mostu jste nešel s žádným postranním úmyslem?
To se přece ani nedalo, já vůbec nevěděl, kam jdu. My jsme sice doma topili hnědým uhlím a na brigádách ve Spolaně jsem vykládal vagony s hnědým uhlím, ale co to je těžba uhlí, jsem nevěděl. Nebyl jsem žádný privatizér ani politik, byl jsem výkonný manažer.
A co když nakonec do toho vězení budete muset?
S pobytem ve vězení nemám principiální problém. Problém mám s tím, pokud by zvítězila nespravedlnost.