Starší generace tíhnou mnohem častěji k autoritářským lídrům. Postoj k nim ovlivňují i zkušenosti z totalitních režimů. Přispívá k tomu také pocit věkové diskriminace, který nejstarší generace sdílí s tou nejmladší. Zjistili to vědci při zkoumání čtyř generací Evropanů. Výsledky v Senátu představila Klára Plecitá ze sociologického ústavu Akademie věd.
O příklonu k autoritářským lídrům podle vědkyně rozhoduje několik faktorů. Zmínila například věk, vzdělání, ale i autoritářská výchova. „Pak to jsou politické faktory, často je to odpojení se od současných politických stran, nechuť chodit k volbám, ale i představy o demokracii,“ uvedla Plecitá.
Jednotlivci extrémně nespokojení s demokracií se přiklánějí k silným vůdcům. Ani spokojenost s demokracií ale zároveň nevylučuje tendenci k tíhnutí k autoritářům.
Vědci se zaměřili na generaci takzvaných baby boomerů narozených v letech 1946 až 1964, generaci X z let 1965 až 1980, mileniály z let 1981 až 1996 a generaci Z z let 1997 až 2012 v evropských zemích. Zjišťovali jejich postoje k autoritě i důvody podpory autoritářských lídrů. Využili údaje z průzkumu ze tří desítek zemí a z projektu Infra4NextGen.
Preference silného lídra u nejstarší generace
Podle Plecité na aktuálních datech překvapuje preference silného lídra nad zákonem u nejstarší generace. Zmínila, že čím jsou lidé starší, tím víc jsou k autoritářství konformní. Snaží se čím dál méně proti autoritám vystupovat a opravovat je. „U nejmladších překvapuje to, že jim nejméně záleží na tom, zda žijí v demokratické zemi,“ uvedla Plecitá.
Experti důvody přístupu mladých k demokracii neznají a nevědí, zda jsou jim jedno poměry ve vlasti, nebo by jim nevadilo žít v cizině v autoritářském státě třeba kvůli kariéře. Podle socioložky je třeba další výzkum. „Stejně tak jako u otázky, jakým způsobem se budou ubírat stárnoucí společnosti, jak se tam bude proměňovat postoj k autoritě a zda v budoucnu budou autoritářští lídři, kteří si nedělají starosti s právním řádem země, tolerování více než před dvaceti, třiceti či čtyřiceti lety,“ podotkla vědkyně.
Pocit ohrožení
Dalším faktorem, který rozhoduje o příklonu k autoritářským režimům, je podle výzkumu určité sociální ohrožení. „To se často manifestuje velmi krajními politickými názory, například na klima, migraci, na přerozdělování ve společnosti. Na roli ženy a muže, na tato klíčová společenská témata,“ dodala.
Pocit odpovědnosti za změnu klimatu měli nejčastěji příslušníci generace X a mileniálové. Pro zajištění budoucích důchodů i za cenu snížení těch nynějších byli nejčastěji dvě nejmladší generace, nejméně boomeři. Ti se cítili nejvíc spjatí se svou zemí, s klesajícím věkem sepětí sláblo.
K autoritářským lídrům podle vědkyně tíhnou také lidé, „kteří mají pocit, že jsou ve společnosti diskriminováni, že žijí v nebezpečné lokalitě, že špatně vycházejí se svým příjmem,“ uvedla.
Staří i mladší vnímají diskriminaci
V příklonu k autoritářům hraje roli i pocit věkové diskriminace. „Věk je jedním z faktorů, který lidé uvádějí jako faktor diskriminace. (…) Nejvíce je tam lidí z poválečné generace,“ uvedla vědkyně. Dodala, že překvapením bylo, že v této skupině bylo také „hodně lidí z generace Z“. „Tyto dvě krajní generace nejčastěji reportují pocit diskriminace ve společnosti,“ zmínila.
V nejmladší generaci se to podle ní vysvětluje tak, že někde přetrvává přezíravý postoj k mládeži a „představa, že by se měla podřizovat, přičemž předchozí generace jim vybudovaly velmi dobrý základ, který by oni neměli narušovat“. „Samozřejmě hlavním faktorem je to, že zatímco nejstarší generace klesá po stratifikačním žebříčku a odchází do důchodu, tak ta nejmladší generace po stratifikačním žebříčku teprve stoupá a hledá si místo ve společnosti,“ nastínila.
„Naopak generace X a mileniálové se necítí tak diskriminováni, autoritářské vůdce příliš nevyhledávají,“ řekla expertka. Věkovou diskriminaci zmínila polovina dotázaných boomerů a třetina z generace Z, devět procent z generace X a osm procent mileniálů.
Poptávka po silných vůdcích na obou stranách politického spektra
Příklon k autoritářským vůdcům ovlivňuje velmi také to, zda se člověk narodil v demokracii, nebo v totalitním režimu. „Lidé, kteří se narodili ve společnostech, které nezažily nedemokratický režim, mají k autoritářským lídrům mnohem dále než například jejich rodiče, kteří prožili nějakou část dětství v autoritářském režimu. Vidíme, že tady existuje socializace, předávání určitých norem a určitého respektu k tomu, že ta autorita by mohla nějak člověku i uškodit v případě, že by se proti ní postavil,“ okomentovala Plecitá.
V Česku či Maďarsku souhlasí s výchovou k respektu k autoritě šest lidí z deseti, na Slovensku či v Chorvatsku sedm, ve Slovinsku a Bulharsku téměř osm. Výrazně nižší podíly jsou v severských státech, ale i v Řecku a na Ukrajině. Nejvyšší jsou naopak ve Francii či Belgii.
Výsledky výzkumu rovněž ukazují, že poptávka po silných vůdcích existuje na obou stranách politického spektra, mezi sociokulturními liberály a konzervativci. „Krajně levicoví liberálové mají sklon podřizovat se silným vůdcům, kteří zpochybňují ustálené normy, a krajně pravicoví konzervativci mají tendenci podporovat autoritářské vůdce, kteří chrání ustálený řád,“ píše se ve studii.
Lidé ale také přestávají být spjati s politickými stranami, očekávají dobrou správu veřejných věcí, ale zároveň se vznikem sociálních sítí musejí politici v sobě snoubit nejen charisma, ale i zdání kompetence. To jim pomáhá prosadit se u voličů.
„Hledají vůdce, kteří mají charisma, spíš než předsedy s ideovým a konzistentním programem. Politici se neprezentují ve starých médiích jako rozhlas a televize či na mítinku, ale na internetu. Stylizují se do role herce, nějaké figury. Sami si řídí, jak na ně bude pohlíženo. Vede to k tomu, že lidé preferují víc charismatické než zkušené osobnosti s programem,“ řekla socioložka.
