Demokratičtí socialisté Ameriky (DSA) a s nimi spojení kandidáti překvapili svými výsledky během demokratických primárek, kde dokázali získat nominace ve významných obvodech. Stále se ovšem musí prosadit v podzimních volbách do Kongresu. Během volebního procesu se mezi nimi a umírněnými demokraty ukázaly dělicí linie v otázkách zdravotní péče a podpory Izraele. Podle amerikanisty Jiřího Pondělíčka se však v současnosti obě skupiny navzájem potřebují.
Demokratičtí socialisté „urvali“ kandidaturu do Sněmovny reprezentantů například v New Yorku či Coloradu. Jedná se o oblasti se silnou podporou demokratů. Ale dařilo se jim i ve státech, kde jsou síly vyrovnané.
O senátorské křeslo tak bude na podzim na Floridě usilovat Angie Nixonová a v Michiganu Abdul El-Sayed. Ten se sice oficiálně nehlásí k DSA, ale jeho program je velmi podobný. Oproti tomu v ostře sledovaném souboji o nominaci na guvernéra Wisconsinu demokratická socialistka Francesca Hongová těsně prohrála navzdory tomu, že jí průzkumy předpovídaly vítězství.
I když dokázali kandidáti spojení s DSA získat pozornost médií, jejich počty jsou v tuto chvíli značně omezené. Studie Brookings Institution ukázala, že z celkového počtu všech kandidátů tvoří demokratičtí socialisté méně než jedno procento. DSA není politická strana, ale organizace, která sdružuje levicové i krajně levicové skupiny napříč USA.
Úspěšnost demokratických socialistů
Otázkou tak zůstává, jak se tito politici dokážou prosadit v listopadových volbách, kdy se bude rozhodovat o vstupu do Kongresu.
„V minulosti progresivní kandidáti uspěli jen v okrscích, kde demokraté neprohrávají. To znamená, že posilovali v rámci strany a nahrazovali umírněnější politiky v jasně demokratických okrscích, jako je třeba New York. Když ale volební souboj probíhal ve více vyrovnaném obvodu, tak to pro ně nemuselo dopadnout dobře,“ řekl Pondělíček.
Amerikanista dodal, že nyní dochází ke změně. Političtí komentátoři například varovali, že nominace El-Sayeda ve vyrovnaném Michiganu může oslabit šance Demokratické strany na zisk tamního senátorského křesla. V současnosti ale El-Sayed v průzkumech mírně vede nad republikánem Mikem Rogersem.
Podle průzkumů se daří členům DSA i ve volební kampani na starosty Washingtonu a Los Angeles. Oproti tomu Nixonová na Floridě zaostává za republikánkou Ashley Moodyovou.
Přesto mají kandidáti spojení s DSA šanci na získání dosud největšího zastoupení v Kongresu. Mohli by tak navázat na úspěchy newyorského levicově populistického starosty Zohrana Mamdaniho a starostky Seattlu Katie Wilsonové v roce 2025.
Spory mezi demokraty a demokratickými socialisty
Demokratické primárky poznamenaly i spory mezi kandidáty spojenými s DSA a politiky hlavního proudu Demokratické strany. Největší neshody se týkaly americké podpory Izraele a zdravotní péče, kterou především ve venkovských oblastech řadí voliči spolu s náklady na život k hlavním tématům celých voleb.
Progresivní kandidáti prosazují státem garantované programy všeobecné zdravotní péče, které jsou podobné tomu, co funguje v Evropě. To by znamenalo, že bude existovat federální pojišťovna nebo bude pojištění hrazeno z federálního rozpočtu.
„To je postoj, který v americké politice stále není většinový. Když se podíváme na průzkumy, tak vidíme, že přes všechny problémy si většina voličů stále nepřeje to, čemu říkají socializace zdravotní péče,“ sdělil Pondělíček.
„Umírnění demokraté by rádi rozšířili program Medicaid na více lidí, podpořili Obamacare – kterou lze stále označit za tržní řešení, i když v něm stát poskytuje subvence – nebo by chtěli prosadit určitou kombinaci těchto řešení. Komerční princip zdravotnictví ovšem měnit nechtějí,“ dodal amerikanista.
V oblasti zahraniční politiky je pro Demokratickou stranu nejpalčivější otázkou podpora Izraele a spolupráce s ním. Zatímco umírnění kandidáti by zachovali stávající vztahy, ti progresivní požadují změny, které se ovšem u každého z nich mohou lišit a mohou sahat od zastavení vojenské pomoci až po úplné přerušení spojenectví se židovským státem.
Spory v Michiganu a na Floridě
Tyto názorové rozdíly se projevily například v Michiganu, kde El-Sayed postavil svou kampaň na zpřístupnění zdravotní péče a omezení podpory Izraele ze strany USA. Jeho protikandidátka Haley Stevensová – demokratka hlavního proudu – naopak vyjadřovala židovskému státu podporu. Na své straně měla demokratického lídra senátní menšiny Chucka Schumera i demokratickou guvernérku Michiganu Gretchen Whitmerovou.
Na kampaň Stevensové přispěli donoři 60 miliony dolarů (1,3 miliardy korun). Mezi nimi byl i super PAC vlivné proizraelské organizace Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti (AIPAC). Celkem tedy měla k dispozici devětkrát víc peněz než El-Sayed, který nakonec v těsném souboji zvítězil.
Finančně velmi nevyrovnaný souboj svedla na Floridě i Nixonová se středovým demokratem a bývalým pracovníkem v oblasti národní bezpečnosti Alexem Vindmanem, který se v roce 2019 dostal do celostátního povědomí poté, co vystoupil jako klíčový svědek během prvního impeachmentu amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Nixonová si vítězství zajistila navzdory tomu, že Vindman měl k dispozici šestkrát víc finančních prostředků než ona. Nixonovou přitom podpořili prominentní progresivní demokraté včetně kongresmanky z Minnesoty Ilhan Omarové.
Podle Pondělíčka lze očekávat další konflikty. Zároveň ale prý záleží na obou skupinách demokratů, jak moc je budou eskalovat. Expert zdůraznil, že v současné chvíli se stále navzájem potřebují. To si nejspíš uvědomuje i El-Sayed, který po získání nominace zvolil mírnější rétoriku a dal najevo snahu přiblížit se středu Demokratické strany.
Vnitrostranické debaty se dle Pondělíčka rozhodují výběrem prezidentského kandidáta, který určuje, jaký bude hlavní program strany. „Je otázkou – ať už kandidátem bude umírněný, nebo progresivní politik – jestli bude mít dostatek síly, politického umu a charismatu, aby dokázal za sebou tu stranu sjednotit,“ zamyslel se amerikanista.
Úspěchy demokratů hlavního proudu
Ačkoli se pozornost v demokratických primárkách do značné míry soustředila na demokratické socialisty, tak i kandidáti „hlavního proudu“ se dokázali prosadit v klíčových státech. A v předvolebních průzkumech se navíc někteří z nich dostávají do vedení nad svými republikánskými soupeři.
Za zmínku stojí například kandidáti do Senátu James Talarico z Texasu, který vede v průzkumech nad republikánem Kenem Paxtonem, nebo Mary Peltolaová, která se prosadila v otevřených primárkách na Aljašce.
Během volebního procesu se její republikánský soupeř Dan S. Sullivan ohradil proti tomu, že se voleb za republikánskou stranu účastní i učitel v důchodu Dan J. Sullivan, kterého podle něj přesvědčili ke kandidatuře demokraté, aby zmátli republikánské voliče kvůli podobnosti jmen obou mužů.
Na Aljašce se listopadových voleb účastní čtyři politici, kteří v primárkách – společných pro všechny kandidáty – získali nejvyšší počet hlasů. To znamená, že se oba Sullivanové znovu utkají o hlasy voličů. Nejedná se o zanedbatelnou záležitost, protože severní stát je pro demokraty klíčový, pokud chtějí získat Senát. Počítat se tak bude každý hlas.
V současnosti průzkumy připisují demokratům i republikánům 47 křesel v Senátu, zbylých šest vyrovnaných mandátů se kromě Aljašky nachází ve státech Iowa, Ohio Maine, Michigan a Texas.
Čtyři křesla nemusí stačit
Pokud chce Demokratická strana pomýšlet na získání většiny v horní komoře amerického Kongresu, musí vyhrát všechna křesla, která jí nyní připisují průzkumy – a k tomu se prosadit aspoň ve čtyřech z výše zmíněných států. Jenže ani to potenciálně nemusí stačit.
„Demokratická strana možná bude muset získat pět křesel, protože demokratický senátor za Pensylvánii John Fetterman velmi často hlasuje s republikány, vyjadřuje se kriticky k demokratům a má blízko k prezidentovi Trumpovi. Spekuluje se o tom, že by mohl po volbách změnit stranu, nebo přinejmenším blokovat demokratickou agendu,“ přiblížil Pondělíček.
Fetterman v roce 2022 vyhrál ve státě, který má jako jeden z mála jednoho senátora z Demokratické a druhého z Republikánské strany. Na otázky ohledně změny politické příslušnosti odpověděl, že k tomu „nemá důvod“ a že „není republikán“.
„Kolikrát to ještě musím říkat? Počkejte si až po volbách do Kongresu a uvidíte, co se stane,“ vzkazuje Fetterman. „A pokud teď vyhrajeme a budeme mít většinu 51 senátorů, tak ať si lidé vzpomenou, že je to i kvůli tomu, že jsem vyhrál Pensylvánii,“ dodal.
Fetterman šokoval mnoho demokratů, když začátkem září poslal videoposelství na republikánský volební sjezd, ve kterém slíbil, že bude s Trumpem spolupracovat v otázce podpory ocelářského průmyslu ve svém domovském státu.
Obvinění ze sexuálního násilí
Primárky napříč USA ovlivnila obvinění ze sexuálního násilí, která se nevyhnula demokratům ani republikánům. Například favorit demokratické strany na zisk guvernérského křesla v Kalifornii Eric Swalwell musel kvůli tomu svou kandidaturu ukončit.
Žena, která pracovala pro Swalwella, vypověděla, že ji dvakrát sexuálně napadl, když byla příliš opilá na to, aby mohla k takovému chování dát souhlas, napsal server The Guardian. Podle CNN obvinily Swalwella z nevhodného chování další tři ženy, které uvedly, že jim kongresman posílal nevyžádané nahé fotografie nebo zprávy se sexuálním podtextem.
Swalwellův odchod mezi kalifornskými demokraty vyvolal období nejistoty, protože zprvu nebylo jisté, kdo ho nahradí. Z kalifornských otevřených primárek, kterých se účastnili kandidáti obou stran, nakonec do listopadových voleb postoupili demokrat Xavier Becerra a republikán Steve Hilton.
Vzestup a pád Grahama Platnera
Podobně kampaň demokratického kandidáta do Senátu za stát Maine zaznamenala raketový vzestup, po kterém ovšem přišel strmý pád. Chovatel ústřic a bývalý příslušník amerických ozbrojených sil Graham Platner díky protisystémové rétorice získal značnou podporu mezi demokratickými voliči.
Jeho cestu do Senátu ovšem zastavila obvinění ze sexuálního napadení vznesená dvojicí žen. Již předtím musel Platner před voliči obhajovat kontroverzní výroky na sociálních sítích a tetování, které velmi nápadně připomínalo nacistický symbol Totenkopf.
Konec Platnerovy kampaně stojí za pozornost i proto, že ho řada demokratů viděla jako někoho, kdo má velkou šanci porazit dlouholetou republikánskou senátorku Susie Collinsonovou, která tento mandát získala poprvé před třiceti lety.
Zhruba sto dní před volbami tak místo Platnera demokraté do souboje vyslali Troye Jacksona, který v současné době drží pozici předsedy senátu státu Maine a který podle průzkumů v souboji s Collinsovou těsně vede.
Odchod stávajících zákonodárců
Letošní primární volby přinesly i nezvykle časté odchody stávajících zákonodárců, kteří obvykle mají v klání výhodu. Složení Sněmovny reprezentantů se kvůli volbám, které se opakují každé dva roky, často mění. Letos lavice opustilo 74 jejích členů, což je nejvíc od roku 1992. Někteří končící zákonodárci odešli do důchodu, jiní kandidovali na jiné funkce a další odmítli sami voliči.
Třináct stávajících zákonodárců neuspělo v pokusu o znovuzvolení do Kongresu – z historického hlediska jde o vysoký počet. V demokratických primárkách vypadlo sedm členů Sněmovny reprezentantů, čtyři z nich přitom prohráli s progresivními kandidáty. Všichni demokratičtí senátoři, kteří kandidovali, nicméně nominaci své strany získali. Projevil se i vliv takzvaného gerrymanderingu, tedy účelového překreslování volební mapy.
Vliv gerrymanderingu
Současná pomyslná válka o podobu volebních okresů začala loni, když prezident Trump vyzval texaské republikány, aby volební mapu změnili – i když k tomu podle zákona dochází na začátku desetiletí na základě celonárodního sčítání obyvatelstva. Na to reagovala demokraty ovládaná Kalifornie, kde tamní vláda prosadila podobné opatření.
Trumpův požadavek tak vyvolal lavinový efekt a napříč Spojenými státy se zákonodárci snažili překreslit volební mapy, které mohou ovlivnit především volby do Sněmovny reprezentantů, ve kterých se státy dělí na jednotlivé okrsky – senátory oproti tomu volí celý stát.
Do výsledné podoby promluvily i rozhodnutí státních a federálních soudů. Takže nakonec republikáni získali napříč USA pět až deset nových okrsků, které jim jsou nakloněné.
Demokraté ale i tak stále mají dobrou šanci uspět ve volbách do Sněmovny reprezentantů. Společnost Cook Political Report jim ve svém průzkumu připisuje zisk 15 volebních obvodů, jim přitom stačí celkový zisk pouze tří křesel, aby získali většinu, upozornil portál Axios.