Od zvláštního zpravodaje v USA – Do Wilberu jsme dorazili ještě před prezidentem. A už tehdy bylo jasné, že místní berou jeho návštěvu trochu jinak než běžnou zastávku zahraniční delegace.
Novináře vítali jako ctěné hosty, mimo jiné domácím chlebem se solí. Kolem nás byli lidé v po americku ušitých českých krojích, české vlajky a všude nervozita z toho, že za chvíli dorazí vůbec první český prezident v historii města.
Podle Sheryl Kastanek, jedné z osobností místní české komunity, se kterou mluvil redaktor Aktuálně.cz, je Petr Pavel skutečně prvním českým prezidentem, který kdy do Wilberu přijel.
Jen počasí v Nebrasce příliš nepřálo. Lilo jako z konve.
Prezident se přesto společně s delegací rozhodl městečkem projít. Místní čekali podél ulic, schovávali se před deštěm pod střechami a přístřešky, mávali, zdravili prezidenta a dávali se s ním do řeči. Někteří si s ním chtěli udělat fotografii, jiní mu jen přišli podat ruku.
Wilber je přitom opravdu malé město. Má zhruba dva tisíce obyvatel. O to víc překvapí, jak výrazně je v něm česká stopa pořád vidět.
České nápisy jsou na každém kroku – u obchodů, barů nebo místního Sokola. Česká vlajka tu není žádnou zvláštností a čeština, byť už zdaleka ne tak běžná jako před generacemi, z místního života úplně nezmizela.
Prezident během procházky zavítal i do některých místních obchodů a podniků s českými jmény. A právě tam bylo nejlépe vidět, že pro místní není jeho návštěva jen zastávkou v malinkém městečku, ale opravdovým zážitkem. Lidé se chtěli zastavit, pozdravit ho a něco mu říct.
A česká stopa tu není jen na cedulích. Stačí se projít po hlavní ulici.
Párky jako česká vizitka
Jednou z místních institucí je Karpisek’s Market, rodinné řeznictví, které má s Wilberem spojenou dlouhou historii. V nabídce jsou párky, klobásy, jaternice, jelita, tlačenka a další masné výrobky. A právě zdejší párky, takzvané Wilber Wieners, jsou jednou z místních specialit.
Jejich majitel Russ Karpisek je popsal jednoduše: „Wilber Wieners jsou naše vizitka.“ Podle něj jde také typicky o jeden z nejprodávanějších výrobků. Rodina Karpiskových je přitom s městem spojená po generace.
O pár kroků dál stojí Food Město. Ano, opravdu se jmenuje Město – s českým „ě“. I tady člověk rychle zjistí, že česká stopa ve Wilberu není jen něco, co místní vytáhnou jednou za rok na festival.
A pak Frank’s Smokehouse. Na první pohled americký obchod s masem, uvnitř ale další malý výlet do české kuchyně. Vedle uzeného masa, párků nebo sulcu tu prodávají také jaternice, jelita, české koláče a chleba. Funguje už od roku 1966.
Český je i Wilber Czech Craft Shop. Na policích a ve vitrínách jsou kroje, výšivky, klobouky, šperky, hrnky, kuchařky nebo suvenýry. Místní tu českou tradici nejen připomínají, ale doslova ji prodávají.
A podobných stop je ve Wilberu ještě víc. Na jedné ulici se potkávají česká jména, Sokol, české muzeum, obchody s českými výrobky i podniky, které mají českou kuchyni v nabídce. Člověk může být skoro pět tisíc mil od Prahy, ale některé věci působí překvapivě povědomě.
České srdce uprostřed Nebrasky
Wilber si titul hlavního českého města Spojených států nepřivlastnil jen tak. V roce 1987 město získalo oficiální označení „Czech Capital of the United States“ z rukou tehdejšího prezidenta Ronalda Reagana.
Česká komunita je v Nebrasce přitom mnohem starší než samotné Československo. Čeští přistěhovalci do státu přicházeli už v 19. století a jejich potomci dodnes udržují spolky, tradice, kroje nebo částečně i český jazyk.
Wilber je v tomhle ohledu možná nejvýraznější ukázkou. Každoročně se tu koná velký český festival, který do malého města přivede tisíce lidí. Na programu jsou průvody, kroje, česká hudba, jídlo a samozřejmě koláče.
Podle Sheryl Kastanek se na Pavlovu návštěvu místní evidentně připravovali. V ulicích byly vítající nápisy, místní vytáhli kroje a v Wilberské sokolovně, která se velmi podobá těm doma, se chystal program, který měl návštěvu hlavy českého státu zakončit.
Sokolovna se zaplnila krajany. Zazněla česká a americká hymna, lidé přišli v tradičních krojích a na pódiu se objevily i děti místních Čechů. Ti nejmenší američtí Češi předvedli svůj program před prezidentem a početným publikem. Hrála dechovka, tančily děti i dospělí a na stolech nechyběly koláče ani české pivo.
Pavel ve svém projevu krajanům děkoval za to, že i po generacích udržují české tradice, kulturu a jazyk. Připomněl jejich předky, kteří do Nebrasky přicházeli hledat nové příležitosti a museli si v novém prostředí svůj život sami vybudovat.
„Myslím, že jejich duch s vámi zůstává. To, co jste tu vybudovali, je pozoruhodné,“ řekl prezident. Později přiznal, že ho přijetí ve Wilberu dojalo.
„To nadšení, se kterým tady lidé udržují kulturu a hlásí se k tradicím, které u nás přežívají už jen v některých regionech, je opravdu hřejivý pocit,“ řekl novinářům na posledním briefingu.
Prezident zároveň místním řekl, že na něj udělalo dojem, jak silně se tu české dědictví drží. Podle něj je úroveň komunitního ducha a vazby na české kořeny něco, co se dnes v samotném Česku někdy hledá obtížněji.
Starosta vytáhl klíč
Prezidenta místní překvapili. Starosta Wilberu Roger Chrans totiž během veselice slavnostně oznámil, že 24. září bude od nynějška ve městě „Dnem Petra Pavla“. Hlavě státu zároveň symbolicky předal klíč od města.
„My tu nikdy nezapomněli, odkud jsme přišli,“ řekl Chrans Pavlovi. A prezident vzápětí překvapil přítomné vlastním přiznáním. „Jako celoživotní voják se málokdy dojímám, ale dnes jsem opravdu dojatý,“ řekl.
„Tohle je opravdu něco úžasného a jsem rád, že jsme v USA přijeli právě sem,“ dodal.
Je to vlastně docela zvláštní tečka za cestou, která se většinu týdne odehrávala v New Yorku kolem Valného shromáždění OSN. Prezident tam jednal s vrcholnými představiteli světové politiky, mluvil o válkách a fungování mezinárodních institucí a uctil také oběti teroristických útoků z 11. září.
V Nebrasce se ale politika, ku prospěchu všech, na chvíli odložila stranou. Česká delegace měla možnost zažít trochu jinou Ameriku – ne mezi mrakodrapy, ale tu v malém městečku.
Dýmka míru, Black Hawk a studenti češtiny
Wilber byl až posledním dějstvím nebraského dne. Ještě ráno prezident dorazil na základnu Nebraské národní gardy, kde ho čekali vojáci, česká vlajka a překvapivě vřelé přivítání.
Zazněly česká a americká hymna a Pavel dostal od generálmajora Craiga Stronga, šéfa Nebraska Military Department a Národní gardy s českými kořeny, symbolickou dýmku míru. Na oplátku hostitelům věnoval český křišťálový půllitr.
Dýmka měla symbolizovat nejen mír, ale také více než třicet let trvající partnerství české armády s Nebraskou. Začalo v roce 1993, ještě před vstupem České republiky do NATO, a postupně se rozšířilo mimo jiné na společný výcvik, letectví, logistiku nebo kybernetickou obranu.
Pavel si na základně prohlédl vojenskou techniku a usedl také do vrtulníku UH-60 Black Hawk. Při pohledu na letoun určený k tankování za letu si navíc zavzpomínal na dobu, kdy se sám účastnil mise tankování ve vzduchu.
„Připadáme si jako doma. Člověk se tady opravdu cítí vítán, což je mimořádně příjemné tak daleko od domova,“ řekl mj. prezident.
Z vojenské základny pak česká delegace zamířila na University of Nebraska–Lincoln. Kampus nabízí zase úplně jinou tvář Nebrasky – velké budovy, široké plochy a obrovský stadion, který připomíná, že univerzitní americký fotbal je tady téměř náboženstvím.
Pavel se tam setkal se studenty a debatoval s nimi mimo jiné o Rusku, Ukrajině nebo Václavu Havlovi.
Univerzita je přitom důležitým místem české přítomnosti v Nebrasce – funguje na ní nejstarší program českých studií ve Spojených státech.
Poslední zastávka: mramorový Kapitol
Wilberem ale cesta ještě úplně neskončila. Po slavnosti se česká delegace vrátila do Lincolnu. Čekala ji ještě velká recepce v Nebraska State Capitol, monumentálním sídle státní správy Nebrasky.
Prezidenta tam slavnostně přijal guvernér Jim Pillen. Dorazili také američtí zákonodárci a další hosté. Po atmosféře malého českého města to byla zase úplně jiná kulisa.
A působivá. Nebraska State Capitol není klasická americká kopule jako ta ve Washingtonu. Monumentální budovu navrhl architekt Bertram Grosvenor Goodhue a stavěla se v letech 1922 až 1932.
Její čtvercová základna má na každé straně 437 stop, tedy zhruba 133 metrů. Z jejího středu se zvedá přibližně 122 metrů vysoká věž zakončená bronzovou sochou Rozsévače.
Celá budova je přitom postavená z vápence z Indiany a už samotný půdorys je netradiční – nízká široká základna v podobě čtverce s křížem uvnitř.
Uvnitř pak návštěvníka čekají mramorové sloupy, mozaikové podlahy, zdobené stropy a velké nástěnné malby. Výzdoba přitom není jen dekorací – vypráví příběh Nebrasky, jejích původních obyvatel, příchodu osadníků i vývoje společnosti.
Je to opravdu monumentální architektonické dílo. A po několikahodinovém dešti ve Wilberu působí přechod do obrovských mramorových prostor ještě o něco výrazněji.
V budově dodnes fungují všechny tři větve státní moci – výkonná, zákonodárná i soudní. Právě v těchto reprezentativních prostorách se tak završil poslední den prezidentovy americké cesty.