Přízvisko „město automobilů“ nosí třeba Detroit nebo v Česku Mladá Boleslav. A v Číně se tak říká devítimilionovému Čchang-čchunu, protože v něm sídlí státní automobilka FAW; jeden z nejstarších a nejdůležitějších výrobců v říši středu. A pokud se vydáte na prohlídku studenými poryvy větru na konci dubna sužovaného města, vidět je to doslova na každém rohu.
Související
Hlavně místní taxikáři prakticky bez výjimky používají elektrické sedany Hongqi E-QM5, místní smetánka se zase vozí v luxusních limuzínách stejné značky, která je pomyslným vrcholem mamutího koncernu. Ten také čile spolupracuje s Volkswagenem nebo Toyotou.
Asi byste nenašli v Číně značku, která je více čínská než právě Hongqi. Její jméno totiž v překladu znamená „rudá vlajka“ a dlouhou dobu se v jejích modelech vozili jen vrcholní představitelé čínského komunistického režimu včetně Mao Ce-tunga.
První auto Hongqi oficiálně představilo v roce 1958 a následující dekády byly pro značku velmi turbulentní. Původně čínská pýcha upadla v 80. letech v politickou nemilost a nějakou dobu dokonce vůbec auta nevyráběla. Následně se plácala v neúspěšných licenčních modelech a zpět na výsluní se začala drápat až po nástupu Si Ťin-pchinga v roce 2012. Ten v rámci své nacionalistické politiky udělal z Hongqi po třech dekádách opět oficiální auto čínského prezidenta a státu obecně.
To nicméně automobilce nestačilo a v roce 2018 představila novou strategii. Nabídka se ze státnických aut rozšířila směrem dolů a z Hongqi se stala sice stále luxusní, ale na masový trh zaměřená automobilka. Spolu s tím se vedení povedlo ulovit jako jedné z prvních čínských automobilek velké designérské jméno: rozkvět rudé vlajky přišel designově řídit Giles Taylor, který předtím navrhoval mimo jiné modely Rolls-Royce.
Historie automobilky Hongqi
Značka Hongqi vznikla v roce 1958 na pozadí Velkého skoku vpřed: oficiální politiky industrializace na přelomu 50. a 60. let, která měla z Číny udělat průmyslovou velmoc, ale ve výsledku přinesla jen velký hladomor. Koncern FAW se každopádně v létě 1958 zavázal, že během měsíce vyrobí auto luxusnější a spolehlivější, než byl vůbec první čínský osobní vůz Dongfeng CA71. Ten tehdy také vyrobil koncern FAW.
První Hongqi se jmenovalo CA72 a vzniklo za 33 dní hlavně díky tomu, že inženýři rozebrali jeden z amerických modelů Imperial z roku 1955 a podle tohoto vzoru postavili vlastní auto. Dokonce s osmiválcovým motorem, taktéž „inspirovaný“ jednotkou amerického výrobce. Následovala otevřená přehlídková verze a sériová verze po dlouhém testování přijela během roku 1959.
A proč vlastně jméno Hongqi, tedy rudá vlajka? Údajně proto, že při navrhování a výrobě prvního vozu pracovníci mávali (metaforicky) rudou vlajkou myšlenek Mao Ce-tunga. První auta měla na předních blatnících pět malých rudých vlajek symbolizujících pracovníky, farmáře, studenty, drobné prodejce a vojáky, později vyvinutá luxusnější verze se třemi řadami sedadel měla malé rudé vlajky tři. Ty reprezentovaly pilíře tehdejší politické filozofie Mao Ce-tunga včetně Velkého skoku vpřed nebo Lidové komuny.
Následující dekády byly automobily Hongqi s prakticky neměnným hranatým designem ztělesněním čínského luxusu a oficiálním národním autem. Kvůli Kulturní revoluci i symbolickému statusu „auta předsedy Maa“ (Hongqi vezlo i jeho ostatky po smrti v roce 1976) nicméně postrádalo tolik potřebné modernizace.
A tak počátkem 80. let padly zastaralé modely s vysokou spotřebou, špatnou spolehlivostí a vysokými náklady na prakticky kusovou výrobu v nemilost tehdejších komunistických pohlavárů. Nepomohly ani ekonomické reformy a přibližování Číny Západu. Politici tak místo po Hongqi sáhli po mercedesech a dalších luxusních autech z dovozu a produkce aut „rudé vlajky“ začátkem 80. let skončila.
Zpátky se Hongqi na automobilovou mapu vrátilo v roce 1996 (vývoj sice během 80. a 90. let pokračoval, ale nevyústil v žádné sériové auto) s licenčním Audi 100, které zaznamenalo relativní prodejní úspěch. To následující generace sedanů vycházejících z Lincolnu Town Car a Toyoty Crown Majesta nikoliv. Deset let po znovuzrození bylo Hongqi opět v problémech a nakonec se rozhodlo vrátit ke kořenům.
Cesta nakupování licenčních modelů různých značek skončila a Hongqi vyvinulo nejen opět po mnoha letech vlastní luxusní limuzínu, ale především i vlastní dvanáctiválcový motor. Koncept HQE z roku 2009 byl vůbec prvním čínským dvanáctiválcovým autem, který se následně vyvinul v sériové modely L7 a L9. Automobilce pomohl i nástup prezidenta Si Ťin-pchinga v roce 2012, který se rozhodl hrát na nacionalistickou notu a z Hongqi se opět stalo oficiální auto čínského prezidenta.
Definitivní renesance pak přišla v roce 2018 s angažováním designéra Gilese Tailora z Rolls-Roycu i rozhodnutím stát se masovou automobilkou.
A tak prodeje z pěti tisíc aut v roce 2017 vystřelily až k loňským 460 tisícům. Kromě Číny totiž Hongqi zamířilo i na další trhy v Asii, na Středním východě nebo v Evropě: od loňského roku se modely oficiálně dovážejí i do Česka. Nejlevnější je kompaktní benzinové SUV HS3 za 864 900 korun, nejdražší naopak velké elektrické SUV E-HS9 za bezmála tři miliony korun.
Nedávný prudký rozvoj automobilky Hongqi je dobře patrný v jejím vývojovém a technickém středisku. Všechno vypadá nově a moderně, ačkoliv pořizování fotek je tady zakázané. Neliší se to ale od toho, na co jsme zvyklí z evropských automobilek. Až opulentně pak působí sídlo FAW, mateřského koncernu Hongqi, které je pár minut jízdy od vývojového centra.
Bohaté prosklení, všude mramor a s ním mírně kontrastující propagandistické komunistické nápisy. Středobodem budovy je pak „promenáda Si Ťin-pchinga“. Tak se prý říká atriu, kde se čínský prezident procházel při návštěvě značky v roce 2020. Na stropě jako připomínka visí obrovské plakáty s jeho citáty, výstavka aut také zřejmě pamatuje návštěvu nejvyššího představitele vládnoucího režimu.
Čínský luxus míří i do Česka
Zajímavější je proto výstavka věnovaná řadě Golden Sunflower, tak se totiž jmenuje řada nejluxusnějších modelů Hongqi, které opravdu mohou nést jinak trochu nadnesený přídomek „čínský Rolls-Royce“. Platí to především o modelu Guoli s délkou šest metrů a přeplňovaným benzinovým osmiválcem pod kapotou. Moc dražších aut v Číně nekoupíte, v přepočtu stojí přes 21 milionů korun.
Pořád je to totiž oficiální státnické auto, je proto nasnadě, že v něm může jezdit úplně každý. V Číně je model Guoli údajně považovaný za ještě větší luxus než Rolls-Royce. Když proto nevíte co s penězi, koupíte si limuzínu s tvary odkazujícími se k úplně prvním modelům Hongqi. Loni se jich prodalo 54.
Jenže avantgardní model za obrovské peníze není pro každého, proto má řada Golden Sunflower ještě další tři modely. A necelých 5,4 metru dlouhý sedan Guoya už by mohl zajímat i české zákazníky. Firma Plastonic, která už dováží i další modely Hongqi, totiž plánuje právě tento model přivézt na český a slovenský trh.
Bude to jasně nejdražší čínské auto v Česku: cena má dosahovat 300 tisíc eur bez daně, tedy přes sedm milionů korun. Měl by to být už jednou zmíněný ekvivalent Rolls-Roycu, proto také v Praze vznikne specifický showroom zaměřený pouze na model řady Golden Sunflower. Zástupci dovozce počítají s tím, že nepůjde o masovou záležitost, jde spíše o posílení image Hongqi a zároveň její zapsání do širšího povědomí zákazníků.
Ostatně ani v Číně se Guoya neprodává ve vysokých počtech. Loni to bylo 192 kusů za auto, které se na domácím trhu prodává za ceny od v přepočtu asi 4,3 milionu korun.
Do Česka se dostane auto, které bude mít nejen maximální možnou komfortní a bezpečnostní výbavu, ale pod kapotou také hybridní přeplňovaný benzinový čtyřlitrový osmiválec. Ten nabízí celkem 430 kW a 800 Nm, skrze osmistupňový automat jsou pak poháněná všechna kola. Standardem je vzduchový podvozek i natáčení zadní nápravy pod úhlem až 9 stupňů.
Kromě dvojice limuzín nabízí divize Golden Sunflower ještě velké SUV Guoyao a minibus Guoyue. Ani jedno se nicméně do Česka dovážet nebude.
