Z amplionů visících na sloupech Tovární ulice se rozezní hlasitá znělka. Zpozorní jak děti s aktovkami na autobusové zastávce, tak několik žen mířících po práci nakoupit do místního řeznictví. Mužský hlas v obecním rozhlasu oznamuje, že už za hodinu jsou všichni zváni do lidového domu v dubské čtvrti Pozorka.
Zatímco venku čeká několik nedočkavců, uvnitř „kulturáku“ se na jednání chystá více než dvacítka úředníků, expertů a zástupců těžebních firem. Ve středu 17. června nakonec budou muset až do půlnoci debatovat se stovkami lidí, kteří na veřejné projednávání dorazili projevit svůj nesouhlas s chystaným dobýváním lithia na Cínovci.
„To nemám moc dobrý den, když tě vidím,“ říká si polohlasně muž ve třetí řadě, když ve tři odpoledne zástupce ministerstva životního prostředí mítink zahajuje. „Do držky jim dám všem,“ pokračuje v šeptání, zatímco ho mírní žena sedící za ním.
A když pak po dlouhé úvodní prezentaci dostávají prostor starostové a po nich i místní obyvatelé a podnikatelé, potvrzuje se, že v podobné náladě na mítink dorazila většina místních. Jak později poznamená jeden z účastníků, „to jsme se teda od roku 2023 moc neposunuli“. Narážel tím na minulé veřejné jednání o těžbě lithia.
„Bavíme se o transformaci regionu, ale my se transformujeme od jedné těžby k další těžbě,“ zlobil se třeba Jiří Kašpar (ODS), starosta Dubí. Jak řekl ve svém projevu, ke studii vlivu těžby na životní prostředí EIA podalo město celkem 73 připomínek. Obává se třeba nárůstu silniční dopravy, kvůli čemuž by prý Dubí mohlo přijít o statut lázeňského města.
Divoké odpoledne v Dubí. Jak jednání vypadalo?
Několikrát proto zaznělo, aby doprava vytěženého materiálu v co největší míře probíhala po lokální železnici. Tedy transport takzvaným Teplickým Semmeringem ze stanice Dubí dál do údolí. „Chceme maximální přesun nákladní dopravy na železnici, ta železnice pro to byla stavěna,“ vyzval Kašpar.
A i když těžební firma Geomet chce tuto trať využívat, mělo by jít spíš jen o symbolickou aktivitu. Jak vypíchl Daniel Bubák ze společnosti GET, která studii EIA zpracovávala, v Dubí se počítá se šesti páry vlaky denně, jejichž osm nákladních vagónů bude zejména ve fázi výstavby dolu vozit rubaninu a hlušinu. Poté už by mělo jít jen o dva páry a nakonec jeden pár vlaků za den. Naproti tomu Ruskou, hlavní tepnou Dubí na Cínovec, má denně projet 30 náklaďáků s cementem, trhavinami či odpady, 23 autobusů se zaměstnanci a 25 osobních vozů.
Daniel Pavlík, generální ředitel těžební firmy Geomet, jíž z 51 procent vlastní Severočeské doly a zbylých 49 procent drží australská firma European Metals Holding, tvrdil, že železniční doprava po historické trati prý nedává ekonomický smysl.
„Byly by třeba dvě lokomotivy a i tak vlaková souprava odveze jen něco přes 300 tun materiálu. Na hlavní trati přitom jedna souprava uveze až 1150 tun,“ počítá Pavlík. S plánovaným objemem těžby by tak po Teplickém Semmeringu muselo denně projet 40 vlaků s rudou. „To není možné dát na historickou trať Moldavské horské dráhy,“ myslí si Pavlík.
Pamětníci však připomínají, že pro podobné objemy uhlí, cínu a wolframu z Cínovce byla tato železnice stavěna. Ve stanici Hrob se v minulosti vlaky rozpojovaly a do úvraťové stanice Dubí stoupaly po částech. Geomet by ovšem chtěl vytěženou rudu, jíž má být zhruba 3,2 milionu tun ročně, do údolí svážet vzduchem.
Základní varianta počítá se 7,3 kilometru dlouhým zavěšeným pásovým dopravníkem. V poslední době se však stále hlasitěji mluví o alternativním řešení, aby Dubí a okolí netrpěly hlukem a prašností. Podle něj by se vytěžená ruda z lokality Sedmihůrky transportovala více než sedm kilometrů dlouhou štolou přímo z podzemí a pak ještě 2,5 kilometru dlouhým dopravníkem.
Ať už se Geomet rozhodne pro kteroukoliv variantu, ústit bude v překladišti Dukla. Tedy u železniční vlečky v Újezdečku, odkud budou vlaky odvážet surovinu ke zpracování na čistý uhličitan lithný do bývalé uhelné elektrárny Prunéřov 1. To znamená, že ze Sedmihůrek vytěžený materiál urazí po železnici 60 kilometrů.
Podle Bubáka posuzování vlivu těžby na životní prostředí zjistilo, že v oblasti poklesne hladina podzemních vod, sníží se průtok v potocích a pro některé domy na Cínovci tak bude nutné zajistit náhradní zásobování vodou. Naopak vzduch by prý dobývání a transport materiálu výrazně zhoršit neměl.
S tím ale nesouhlasí Tomáš Sváda (BEZPP), starosta Košťan. Ten se naopak vysoké prašnosti obává. „Teplická pánev je anomální, z jedné strany je uzavřena Českým středohořím, z druhé Krušnými horami, z další chabařovickou výsypkou,“ varuje Sváda před tím, že nečistoty prý nad regionem dlouho zůstávají. „Při překračování limitů stát závod uzavře, doufám,“ dal ještě starosta najevo svou nespokojenost.
„Potřebujeme se dostat pod zem“
A i když je k zahájení dobývání cínoveckého lithia daleko, Geomet už chystá ražbu prvních dvou štol. Formálně jde o pokračování ložiskového průzkumu zahájeného už v roce 2014. „Potřebujeme se dostat pod zem víc než jen vrtem, protože potřebujeme velké množství – desítky tun – vzorků,“ vysvětloval Daniel Pavlík, šéf Geometu.
Někteří lidé těžařům v Dubí vyčítali, že na tyto štoly proces EIA neproběhl. O to víc, že vyhloubená díla chce pak firma využít pro dobývání samotné rudy. „Nemá smysl utrácet stovky milionů korun za štolu, která nebude použitelná pro těžbu,“ zní filozofie Geometu.
Základní data k těžbě lithia na Cínovci
-
Kapacita těžby: 3,2 milionu tun rudy ročně
-
Výnosnost rudy: 37 500 tun uhličitanu lithného ročně
-
Vedlejší produkt: 200 tisíc tun síranu sodného ročně
-
Celková investice: 42 miliard Kč
-
Počet pracovních míst: 2000
-
Životnost projektu: 30 let
-
Celková kapacita dolu: 73,4 milionu tun rudy
-
Rozloha lokality: 295 hektarů
-
Ventilační vrty: 3 výdušné, 9 vtažných
-
Úložiště hlušiny: Málkov (Lom Nástup-Tušimice)
Faktem je, že zatímco nyní se plánují teprve další kroky v průzkumu ložiska, původně se s rokem 2026 počítalo jako s prvním rokem dobývání rudy. To už však vůbec neplatí a mluví se až o horizontu roku 2030.
„Takový projekt vyžaduje opravdu důkladné projektování a přípravy,“ reaguje Roman Gazdík, mluvčí polostátní společnosti ČEZ, která přes své Severočeské doly drží majoritu v Geometu.
„Projekt v posledních letech prošel vývojem, aby byl sociálně přívětivější a ekonomičtější. Hlavní námitkou některých obcí vůči projektu bylo umístění zpracovatelského závodu na výrobu lithia v Újezdečku. Společnost Geomet, která projekt realizuje, navrhla na základě podnětů z dřívějších jednání se zástupci kraje a obcí jako novou lokalitu okolí elektrárny Prunéřov,“ zdůvodňuje Gazdík zpoždění.
Do konce roku 2027 by ovšem firma měla stihnout využít dotaci ve výši 800 milionů korun na zahájení těžby, kterou v rámci programu spravedlivé transformace do Ústeckého kraje pošle EU. „Dotaci budeme čerpat podle harmonogramu,“ zůstává Gazdík i přes časové odsuny klidný.
Nevraživost řady místních chtějí těžaři zlomit sliby, že kromě přímých 2000 pracovních míst by mohly vzniknout další dvě tisícovky v navázaných profesích. Hrubá měsíční mzda by se prý měla pohybovat kolem 80 tisíc korun.
„Lithium park nabídne velký počet nadprůměrně placených pracovních míst, kde se uplatní právě třeba zaměstnanci současných uhelných dolů a elektráren. Zpracovatelský závod vznikne přímo v místě, kde bude kvůli odchodu od uhlí potřeba vytvořit nejvíce nových pracovních příležitostí. Projekt tak má potenciál proměnit Ústecký kraj v centrum moderní energetiky a pozdvihnout jeho úroveň,“ věří mluvčí Gazdík v to, že s oponenty časem najdou společnou řeč.
Zatím tomu ale zdaleka nic nenasvědčuje. Reportér deníku Aktuálně.cz se i proto obrátil na Karla Havlíčka (ANO), vicepremiéra a ministra průmyslu. Chtěl po něm vědět i to, zda je cínovecké lithium pro vládu stále jednou z priorit. Havlíček však nechal otázky bez odpovědí.
Byl to přitom jeho šéf a nynější premiér Andrej Babiš (ANO), kdo těsně před sněmovními volbami v roce 2017 využil cínovecké lithium jako téma. „Lithium je obrovská neuvěřitelná kauza. Kauza za dva tisíce miliard korun,“ burcoval, když ministerstvo průmyslu vedené Babišovým koaličním partnerem ČSSD podepsalo memorandum o porozumění s European Metals Holding (EMH).
Jenže po nějaké době k dohodě s EMH stejně opět došlo a Babišovo strašení tedy posloužilo – a dobře zafungovalo – jako předvolební heslo. Dnes je navíc jasné, že ani s těmi dvěma biliony to nebude tak horké.
Podle nejoptimističtějších odhadů by se celkový výdělek za veškerý prodaný uhličitan lithný z ložiska mohl dostat na 595 miliard korun. Od této sumy je však nutné odpočítat všechny investice a náklady, které dobývání, jeho příprava a následná rekultivace po dobu 30 let spolykají.
Otázkou je, zda jsou Krušné hory a jejich obyvatelé na další invazivní zásah připraveni. „Když se zdevastovaná příroda konečně dala dohromady, začíná nový projekt,“ nechápe Jiří Kašpar, starosta Dubí.
