Celý jeden dům. Ne garáž, ne kůlna. Dvoupatrový rodinný dům, ve kterém se místo půdního bytu, ložnic a dětských pokojíčků řadily desítky pečlivě zrenovovaných motocyklů a k nim motory a nejrůznější sběratelské předměty.
Řada motorek na jednom místě, shromážděných jedním člověkem za tři desetiletí. Dům, který se postupně stal tím, čím podle svého majitele vlastně vždycky měl být – muzeem. Jenže za života sběratele, pana Věroslava Bernata, byl muzeem neoficiálním, provozovaným pouze pro soukromé prohlídky a nakonec i bez někoho, kdo by ho dál kvalitně a odpovědně provozoval.
Související
Pan Bernat náhle zemřel letos na jaře, a s ním i jeho sen o muzeu, které chtěl jednou otevřít, ale nikdy na to nenašel odvahu ani sílu. Zůstaly po něm tři dospělé děti Dita, Dan a Pavel, které tuhle obrovskou sbírku zdědily. S ohledem na své životy se však nedokážou o všechny krásné motocykly odpovídajícím způsobem postarat.
Muzeum, které nikdy nevzniklo
„Motorkám a všemu, co mělo motor, táta zasvětil svůj život. Mnohokrát nám vyprávěl, jak mu jeho první Jawa přišla rozebraná a zabalená v dřevěné bedně na poštu a jak byl mezi prvními motocyklisty svého věku ve vesnici. Až v dospělosti, když si vydělal na to, aby si mohl koupit ne jednu, ale desítky, si začal plnit dětský sen,“ začíná své vyprávění syn Pavel, když se potkáváme uprostřed půdy plné pokladů.
Nekupoval hotové stroje. Sháněl nálezy v nepojízdném stavu a opravoval je buď sám, po večerech, po práci ve své firmě zabývající se prodejem paliv, ve které působil až do důchodu, nebo později také spolupracoval s mnoha vyhlášenými renovátory po celé republice, kteří motorky dávali do kupy. „Byl velmi manuálně zručný a v dílně dokázal trávit všechen volný čas, byl to jeho život,“ dodává Pavel.
Související
„Táta si představoval, že muzeum převezmeme a budeme jej provozovat pro veřejnost. Ale to bohužel nechtěl nikdo z nás – nebylo to naší náplní života, nikdo se v tom nechtěl v tomto rozsahu realizovat. Tak to prostě je. Chápu, když má někdo motocyklové veterány jako velký koníček, ale nemůžete do toho nutit někoho, kdo k nim tak velký a vášnivý vztah nemá,“ říká Pavel.
A dodává, že se o tom s otcem často bavili. Padaly různé možnosti řešení, ale konečné rozhodnutí bylo z naší strany ponecháno vždy na tátovi,“ pokračuje ve vyprávění.
Nakonec už to vyřešit nestihl. Věroslav Bernat zemřel letos na jaře. Sbírka motorek se tak dělí na tři rovné díly a sourozenci se rozhodli její velkou část společně prodat.
Proč se neprodává po kusech
Možnost prodávat motocykly jednotlivě přes inzerát ihned na začátku zamítli. „Pokud bychom s někým o prodeji jednali osobně, vyžadovalo by to patřičnou odbornou erudici v oblasti veteránů a značnou časovou flexibilitu. Ani jedno bohužel nemáme a v tak obrovském počtu bychom prodej prostě nezvládli. Rozhodli jsme se svěřit prodej do rukou někoho jiného,“ říká Pavel Bernat.
Oslovili proto Pavla Kočího z aukční síně Retro Garáž, který pravidelně pořádá aukce historických vozidel. Letos navíc Kočí spustil ve spolupráci s aukčním portálem Aukro nový projekt s názvem „Poklady ze stodoly“, kde draží celé sbírky veteránů od jedné koruny.
Související
Podle Kočího jsou podobné situace jako u Bernatů poměrně časté. „Takových případů řešíme čím dál víc a je to přirozené, protože dochází k určité generační obměně sběratelů. Lidé zdědí velkou a často velmi cennou sbírku, ale nemají k ní zdaleka takový vztah jako původní majitel. Prodej tak rozsáhlého souboru předmětů není vhodné realizovat vlastními silami prostřednictvím běžné inzerce hned z několika důvodů. Je to velká časová náročnost, nespočet telefonátů zájemců, mnohdy nesmyslné nebo neadekvátní cenové nabídky a samozřejmě i výrazné riziko následné krádeže, protože nikdy nevíte, jaké lidi si pouštíte domů,“ popisuje Kočí.
Bernatova sbírka proto půjde na trh postupně. Do samotné online kolekce na Aukru míří zhruba sedmdesát motocyklů spolu s motory a dalšími předměty, jako jsou například přívěsné vozíky. Jde především o stroje považované za běžnější a dostupnější.
Ty nejvzácnější a nejzajímavější motocykly naopak míří do tradiční sálové dražby Retro Garáže na výstavišti v Lysé nad Labem 14. listopadu, kde se budou dražit klasickým způsobem.
Související
Co si nechali pro sebe
Sourozenci se rozhodli, že část sbírky motorek si jako památku na tátu ponechají. Ne kvůli zisku, ale proto, aby jim některé otcovy nejmilejší motorky zůstaly nablízku. Každý z nich si vybral dle svého uvážení.
Pavel si mimo jiné ponechal exportní žlutý stroj Jawa Mustang určený původně pro Kanadu a USA a také klasickou ikonu Jawa 250 kývačku. V rodině také zůstává prostřednictvím Dity např. ČZ 76 Kaktus a Jawa 350/354 Nanuk, které se rozhodla propůjčit do sbírky Technického muzea v Liberci. Zbytek sbírky ale rodina rozprodává i s vědomím, že by ji za to někdo mohl kritizovat.
Je v tom ostatně i praktický důvod. Takové množství motorek není sbírka, kterou lze jen zavřít do domu a zapomenout na ni. Potřebuje prostor, péči, čas i člověka, který ví, co s jednotlivými stroji dělat.
„O veterány se musíte pravidelně a pečlivě starat. Protáčet je, startovat, udržovat. A na to my nemáme hlavně odborné znalosti. Nechceme tedy, aby tak nádherné stroje tady stály bez užitku a degradovaly. Budeme proto rádi, když motorky z tátovi sbírky udělají radost někomu, kdo o ně dál bude s láskou pečovat a případně si tak splní svůj sen,“ vysvětluje Pavel.
Související
Aukce Poklady ze stodoly II startuje 1. října ve 20:00 na portálu Aukro. Zájem je už teď velký – přihlášeny jsou desítky zájemců o přihazování a u některých položek se ceny z počáteční koruny už teď vyšplhaly přes sto tisíc korun.