Sankce vůči přibližně 3000 osob a subjektů spojených s ruskou agresí proti Ukrajině vyprší v úterý o půlnoci, pokud je všech 27 členských států jednomyslně neprodlouží. Na stole ovšem leží kompromisní návrh, podle něhož by byli podnikatelé Usmanov a Fridman ze sankčního seznamu vyškrtnuti, zatímco zbytek režimu by byl prodloužen na mimořádně dlouhé období 36 měsíců.
Právě tento návrh však narazil na odpor Lotyšska. Premiér Andris Kulbergs v pondělí večer uvedl, že prodloužení sankcí na tři roky podporuje, avšak nikoliv za cenu vyškrtnutí obou zmíněných podnikatelů ze seznamu.
„Lotyšsko nemůže takovou nabídku přijmout,“ napsal na sociální síti X. Kvůli situaci zároveň svolal mimořádné jednání vlády.
Další možností je pak jenom posunutí platnosti sankcí o pouhé dva týdny.
Dvě problematické země
Diplomatické zdroje uvádějí, že tlak na vyškrtnutí Usmanova přichází především z Francie a ze Slovenska. Paříž podle agentury Reuters změnila svůj postoj poté, co se dostala do sporu s Ázerbájdžánem kvůli zadržovaným francouzským občanům.
Francouzská vláda veřejně hovoří o otázce národní bezpečnosti, podrobnosti však nezveřejnila. Tento krok vyvolal mezi řadou evropských diplomatů překvapení i kritiku. Zdroje z diplomatického prostředí, které pod podmínkou anonymity mluvily s deníkem Financial Times, například varují, že případné vyškrtnutí Usmanova a Fridmana by mohlo podkopat důvěryhodnost celého sankčního režimu EU.
Deník dokonce komentuje, že Francie a Lucembursko „fatálně poškodily“ evropský sankční systém. Podle diplomatů by vznikl precedent, že sankce lze využívat jako vyjednávací kartu pro řešení národních zájmů. Jeden z nich situaci označil za „naprosto ostudnou“.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj pak francouzský postup kritizoval jako krok, který podrývá podporu Ukrajině.
Zrušení sankcí by se ovšem naopak líbilo v Rusku. „Považujeme tyto sankce za nezákonné. Domníváme se, že by měly být zrušeny jak vůči Usmanovovi a Fridmanovi, tak vůči všem ruským podnikatelům i všem ruským občanům,“ komentoval situaci mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.
Kdo jsou Usmanov a Fridman?
Ališer Usmanov patřil mezi první ruské miliardáře zařazené na sankční seznam po zahájení plnohodnotné invaze na Ukrajinu v roce 2022. Evropská unie tehdy uvedla, že má „mimořádně úzké vazby“ na ruského prezidenta Vladimira Putina.
Jmění nashromáždil v těžebním průmyslu, výrobě, telekomunikacích i v médiích. Některá média jej popisují jako jednoho z Putinových oblíbených podnikatelů s „obzvláště blízkým vztahem“ s ruským prezidentem, on sám se ovšem tomuto nařčení – a to i soudně – brání.
Usmanov médiím už v minulost řekl, že není oligarchou, protože své bohatství nezískal díky státu a v 90. letech se vyhýbal privatizaci i aukcím akcií. Svá aktiva získával výhradně na ruském sekundárním trhu. „Nikdo mi nikdy nic nedal,“ prohlásil v rozhovoru pro Financial Times.
Zároveň ale miliardář uznal, že mu stát pomohl: „Úřady, stát, byly velmi nápomocné a nikdy nám nic neodmítly.“
Podobně citlivým případem je i Michail Fridman. Lucembursko podle diplomatických zdrojů požaduje jeho vyškrtnutí mimo jiné kvůli arbitráži, v níž podnikatel po zemi žádá odškodnění ve výši přibližně 16 miliard dolarů. Lucemburk argumentuje, že pokud by byl ze seznamu odstraněn pouze Usmanov, mohlo by to oslabit jeho právní pozici v probíhajícím sporu.
Rodák ze západoukrajinského Lvova začínal v obchodě s kancelářskou technikou a komoditami, později spoluzaložil finančně-průmyslovou skupinu Alfa Group. Jejím základem se stala Alfa Bank, která se postupně vypracovala na největší soukromou banku v Rusku.
Zásadní část svého majetku však Fridman získal v energetice. Prostřednictvím skupiny Alfa ovládl podíl v Ťumeňské ropné společnosti (TNK), která se později spojila s britskou společností BP do společného podniku TNK-BP. Jeho majetek je podle žebříčku Forbes odhadován na desítky miliard dolarů.