Je sobota krátce po jedné odpoledne a nádvořím Kampusu Hybernská prochází průvod lidí s čepicemi připomínajícími klobouky muchomůrek. V čele vlají prapory Czech Fungi Festu, opodál se nese obří proutěný koš. Kdo přišel jen na sobotní pivo, může chvíli přemýšlet, jestli si nespletl podnik.
Průvod dorazil a druhý ročník festivalu se pomalu rozbíhá. Zpočátku je v areálu jen několik desítek návštěvníků. Někteří míří rovnou na program, jiní se zastavují u stánků na nádvoří. Mezi nimi posedávají i běžní návštěvníci Kampusu, kteří si přišli užít slunečné odpoledne.
Stačí ale vejít do budov Kampusu Hybernská a festival ukáže úplně jinou tvář. Na černých talířcích leží skutečné houby opatřené jmenovkami, zatímco na stěnách visí obrazy, které se stejného tématu drží o poznání volněji a místy nabírají až surreální podobu. Mezi nimi stojí také vycpaná liška, která se díky své houbové jmenovkyni stala jedním z maskotů festivalu.
Největší houbařský festival v Česku
Za propojením různých podob houbaření stojí organizátor Jan Hodač. „Jde o nový formát, který v Česku dosud chyběl. Na jednom místě a ve stejný čas se tak setkávají houbaři, mykologové, umělci i další lidé, kteří se houbám věnují,“ vysvětluje.
Nápad podle něj vyrostl i z jeho vlastní cesty. Po zkušenostech s pořádáním kulturních akcí se během covidu vrátil k amatérské mykologii a postupně začal oba světy propojovat. „Češi jsou prostě houbařský národ,“ říká Hodač. Právě proto mu dávalo smysl, aby podobný festival vznikl právě v Praze.
Mykologie se tak během víkendu potkává s výtvarným uměním, hudbou, gastronomií i méně tradičními tématy. Program ale začíná poměrně klasicky. V jedné z přednáškových místností mluví mykoložka původem z ukrajinského Charkova, která poslední čtyři roky žije v Česku. Před posluchače pokládá jednotlivé houby a ukazuje rozdíly mezi nimi. Řeč přijde na hřiby, lišky nebo muchomůrku růžovku.
Později se program posune i k tématu, které už v běžném houbařském atlasu tak samozřejmé není. K lysohlávkám.
Mýty o (bez)rizikových lysohlávkách
O těch na festivalu mluví muž, který si říká Maks Houbit a místo mykologa se nazývá „lysohlávkologem“. Není to jen slovní hříčka. První houby, které začal sbírat, byly právě lysohlávky a v ostatních druzích se dle svých slov skoro vůbec nevyzná.
Původně přitom studoval programování, dnes se ale v sezoně podílí na výzkumu v Laboratoři forenzní analýzy biologicky aktivních látek na pražské VŠCHT (BAFA). Když o lysohlávkách začne při rozhovoru mluvit, je rychle znát, že je má nastudované do detailu.
Své znalosti a zkušenosti postupně shrnul do Houbooku, ve kterém se snaží oddělit fakta od mýtů, jež se kolem lysohlávek za dekády nahromadily. Věnuje se jejich určování, historii, toxicitě i rizikům spojeným s jejich užíváním.
Právě dostupnost věcných informací považuje za důležitou i pro takzvaný harm reduction, tedy snižování rizik. Některé rozšířené představy vyvrací, jiné mají podle něj naopak reálný základ.
„Jsem lysohlávkolog a člověk, který je České republice velmi vděčný. Houbook vnímám jako způsob, jak jí tento respekt vrátit. Lysohlávky jsou krásné organismy, které tu mnoho let zcela neprávem trpěly odsudkem. Je načase vrátit jim důstojnost – při plném respektu k zákonu i ke zdraví lidí. Neusiluji o to, aby se pravidla porušovala, ale o to, aby se o lysohlávkách mluvilo pravdivě. Je to můj dar České republice za to, co mi dala,“ říká.
Patron Hřib
Kolem třetí odpoledne už návštěvníků přibývá a festival znatelně ožívá. V půl čtvrté přichází na řadu oficiální zahájení, při kterém na malé pódium vystupuje také patron festivalu a předseda Pirátů Zdeněk Hřib. „Bez hub to prostě nejde,“ říká a houbaření označuje za neodmyslitelný český fenomén. Záštitu nad akcí podle svých slov přijal rád a bez váhání.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz pak Hřib přiznává, že na houby v poslední době kvůli pracovnímu vytížení příliš času nemá a v rodině je větší houbařkou jeho žena. Když ale přijde řeč na to, jaký druh houby by podle sebe byl, má jasno. „Hřib pravý. Už z logiky věci. Hřib pravý, který dodržuje sliby. To je v politice velice důležité,“ říká.
Houbami žil Kampus Hybernská také v neděli. Program doplnila výroba svíček, autorské čtení nebo UV Magic Room, kde se houbové motivy objevovaly pod ultrafialovým světlem. Došlo také na vyhlášení nejsympatičtější houbařky roku 2026, kterou se stala Dominika Bivalcová z Ústí nad Labem. Cenu získal i nejkrásnější hříbek roku, hřib satan. Korunku mu nepředával nikdo jiný než Zdeněk Hřib.
Na festival až z Beskyd přijela i Helena Horáková. Jako nadšenou houbařku ji lákaly především přednášky a propojení hub s uměním, pochvalovala si ale i uvolněnou atmosféru Kampusu, kde odborný program doplňovala hudba a další různorodé aktivity. Právě to, že festival není jen klasickou houbařskou výstavou, ji zaujalo nejvíce. Letos na Czech Fungi Fest dorazila poprvé, příští ročník si podle svých slov určitě ujít nenechá.