Už je to tu zase: dotace pro Agrofert a střet zájmů Andreje Babiše. A opozice už zase přišla s tím, že by měl premiér Andrej Babiš odstoupit a vybrat si mezi tím, zda chce být vrcholný představitel státu, nebo zda chce vlastnit Agrofert. Evropská komise totiž tento týden pozastavila firmám z Agrofertu proplácení dotací z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj.
A Babiš se – opět zase – nechal slyšet, že ho to nezajímá a že holding již nevlastní. A zatímco opoziční formace svolávají mimořádnou schůzi sněmovny, pro Babišovy voliče jde o téma, které je pro ně irelevantní. Opozice se tak zdánlivě ocitá v pasti, neboť jde o velké peníze, současně se ale už zase pouští do bitvy, ze které nebude mít žádný profit.
Skoro to působí dojmem, jako by Babiš nejen ji, ale celou společnost během těch let, co se dotace řeší, svou vytrvalostí naprosto unavil, a pokud jde o střet zájmů – a jeho přesah k voličům –, vyhrál. V politice ale nikdy není žádná výhra nebo prohra definitivní. Vždycky existuje cesta, jak přetáhnout významnou skupinu lidí na svou stranu.
„Opozice musí téma transformovat z ‚Andrej Babiš zneužívá dotace‘ na ‚stát kvůli agrobaronům zanedbává obyčejné lidi‘,“ míní politolog Jakub Lysek. „Značná část voličů opozičních stran je naladěná proti lídrovi hnutí ANO. Navíc jde o veřejné peníze. Takže i když jde o politický evergreen, opozice s ním v zásadě musí pracovat,“ dodává jeho kolega Lubomír Kopeček.
Jiná věc podle něj ale je, že na voliče hnutí ANO Babišův střet zájmů zjevně nemá větší vliv. „V rámci české stranické soutěže mezi ANO a oponujícími stranami jde nicméně o jedno z konfliktních a současně mobilizačních témat, která jsou tu od vstupu Andreje Babiše do vládní pozice v roce 2014. „A nedá se čekat, že by se na tom v dohledné době něco změnilo,“ dodává.
Podobně to vidí politolog Ladislav Cabada. Podle něj je Babišův střet zájmů mimořádně závažný problém, který měl, má a nejspíš i bude mít vedle reputačních problémů Česka na unijní úrovni také výrazné negativní finanční dopady pro český rozpočet.
Reputační problémy podle jeho mínění spočívají v tom, že Česko v situaci, kdy je jeho premiér podezřelý ze zneužívání své pozice k neoprávněnému přístupu k evropským prostředkům, nebude pro další evropské země, jejich politiky, média i veřejnost důvěryhodné. „Budou se nadále ptát, proč mají být finance, které poskytují plátci, posílány v rozporu s pravidly EU,“ dodává.
Navíc lze podle něj realisticky čekat, že prostředky, které jsou často vypláceny až ex post, nebudou poskytnuty a již využité dotace půjdou k tíži českého státního rozpočtu. „Tedy že je zaplatí čeští občané,“ dodává. „Takže fakt, že to zjevně poměrně výrazné části občanů buď nedochází, anebo nevadí, nemůže být pro opozici podnětem k tomu, aby svou kritiku střetu zájmů předsedy vlády zmírnila, nebo na ni dokonce rezignovala.“
Cabada v této souvislosti zdůrazňuje, že jsme demokratický stát. „A v něm je parlamentní rozprava, interpelace předsedy vlády a v neposlední řadě i nástroj pokusu o vyslovení nedůvěry vládě nejsilnější možností, jakou opozice má. Nepochybuji, že ji bude i nadále využívat,“ má jasno politolog.
Další z expertů oslovených redakcí Aktuálně.cz ovšem míní, že to opozice nemá jednoduché. „Nechci ji omlouvat, ale ve světě, kde názory jsou vydávané za fakta a kde každý z politiků na svém kanále svým sledujícím vykládá, jak tzv. to zaručeně je, je prostě problematické efektivně komunikovat,“ uvažuje politolog Otto Eibl.
Opozice se má podle jeho mínění přesto pokusit oslovit také voliče stran, které tvoří současnou vládu Andreje Babiše. „Ani ne tak s cílem, aby předsedu hnutí ANO a další vládní strany přestali volit, ale aby se zamysleli, jestli je jeho chování ještě stále v pořádku,“ říká.
I on si je ale vědom, že volání po tom, aby Babiš odstoupil, je jen pokračováním táhlého představení. „Jde o plácnutí do vody s nulovým dopadem. Problematičtější mi ale přijde jiná věc, která ve veřejném prostoru sice trochu je, ale slabě. Vládní představitelé – s Babišem v čele – opakovaně dělají maximum pro to, aby v očích veřejnosti snížili důvěryhodnost veřejných institucí a médií.“
A pokračuje: „Podkopává se tak systematicky důvěra v instituce liberálně demokratického státu a stát jako takový skutečně eroduje, některé jeho části jsou v rozkladu. A to jen proto, že úzká skupina lidí upřednostňuje své vlastní obchodní zájmy před péčí o stát. Rétoricky to více či méně maskují, ale je to neoddiskutovatelné.“
Eibl má přitom za to, že je zhola nepřijatelné, aby premiér země mluvil s vážnou tváří o politických procesech, útočil na média a tvrdil, že ho závěry Evropské komise nezajímají. „To stejné dělají nejen Motoristé, viz jejich požadavek, že by se Turek mohl vrátit na své místo zmocněnce, ale také Tomio Okamura.“
Problém je tedy podle Eibla větší než jen dotační. „Není to dílčí epizoda se střetem zájmů – který tady prostě je, je viditelný, jen Babiš a jeho věrní opakují, že tomu tak není – jde o systematickou a vytrvalou práci, jde o podkopávání principů právního státu a liberální demokracie.“
A Babiš podle něj začne body ztrácet až v okamžiku, kdy jeho voliči budou muset nést následky jeho politiky. „Do té doby – aspoň tak to vidím – k razantnějšímu poklesu jeho podpory nedojde – není proč,“ má jasno Eibl. Již citovaný Jakub Lysek pak připomíná, že podobné záludnosti řeší opozice či tradiční politické formace takřka v celém západním světě.
„Donald Trump otevřeně zneužívá stát a získává peníze, ať už přímo, nebo změnou zákonů, či obchodováním na burze, Nigel Farage přijímá otevřeně úplatky od miliardářů, Marie Le Penová a Matteo Salvini zneužívají finance na volební kampaň, ale voliči je netrestají,“ uvažuje Lysek.
„A pokud jde o české reálie,“ pokračuje politolog, „voliči Andreje Babiše buď kauzy vnímají jako účelovou kampaň, nebo je pro ně důležitější ekonomický přínos a ochrana ze strany hnutí ANO. A pro opozici by bylo výhodnější jít právě touto ekonomickou cestou.“
Opozice podle něj musí lidem nějak jednoduše ukázat, že kvůli dotačním machinacím holdingů přichází česká krajina, drobní zemědělci a venkov o miliardy, které mohly jít na podporu českých potravin, regionů či školství. „Opozice musí celou věc uchopit vyloženě prakticky. Musí lidem vysvětlit, že jde mimo jiné i o jejich peněženky,“ uzavírá.