Od našeho zpravodaje v Pobaltí – Polský premiér Donald Tusk minulý týden varoval, že se Rusko připravuje na další eskalaci a mohlo by v blízké době otestovat odhodlání NATO.
Francouzský prezident Emmanuel Macron a další evropští lídři v posledních dnech upozorňují na sílící ruské hybridní útoky a riziko provokací namířených proti členským státům Aliance.
Podobná slova pronesli i český prezident Petr Pavel a šéf BIS Michal Koudelka.
Veřejná debata se často rovnou posouvá k představám bezprostředního vojenského útoku. Diskutují se scénáře, podle nichž by se ruské tanky mohly každou chvíli objevit v estonské Narvě, lotyšském Daugavpilsu nebo v Suvalském koridoru na hranici Polska s Litvou.
Objevují se zprávy, že ruské úřady zavedly zákaz nočního vycházení poblíž estonsko-ruské hranice. Na sociálních sítích se díky algoritmům objevují často neověřené informace o ruských nemocnicích připravujících desetitisíce lůžek pro raněné.
Reportér Aktuálně.cz se proto na konci září vydal do Pobaltí prozkoumat, jak to vypadá přímo v regionu, který by z hlediska možného útoku patřil mezi ty nejohroženější.
Akutní invaze nehrozí
Navzdory bezpečnostním debatám život v Tallinnu pokračuje úplně normálně, restaurace a hotely se plní jako obvykle. Místní sice o hrozbách přemýšlejí, v běžném hovoru ale řeší hlavně ceny paliv a ekonomiku.
Bezpečnostní experti a představitelé státu, se kterými redakce mluvila, pak navzdory děsivým zprávám v médiích vyvracejí, že by kolující výstražné informace byly předzvěstí brzkého útoku na Pobaltí.
Nic tomu podle nich nenaznačuje. „Neexistuje žádná hrozba akutní vojenské invaze. Vůbec žádná,“ říká reportérovi sebevědomě v rozhovoru náměstek ministra zahraničí a bývalý velvyslanec Estonska v USA Jonatan Vseviov.
Hrozba z Ruska zůstává podle oslovených expertů vyšší dlouhodobě v celé Evropě, ale na samotném východním křídle se její úroveň v posledních měsících nezměnila.
„Rusko je čím dál bezohlednější ve svých útocích na Západ pod prahem otevřeného konfliktu. A my v pobaltském regionu, kvůli geografii, toho někdy vidíme víc,“ vysvětluje britský bezpečnostní expert Tony Lawrence z tallinnského think-tanku ICDS. Poukazuje přitom na drony, které sem občas padají.
Drony na letišti v Lipsku jsou pak podle něj jen náznakem toho, že Rusko má mentalitu hybridní války proti Západu jako celku. „A tato hrozba vzrostla, ale nevzrostla zde o nic více než kdekoliv jinde,“ vysvětluje.
Připravit útok a shromáždit jednotky je podle Lawrence pro Rusko momentálně těžší, než tomu bylo třeba před třemi nebo čtyřmi lety.
„(Rusové) v současné době nemají kapacitu, většina ruských pozemních sil zůstává vázána na Ukrajině, a pravděpodobně nejsou připraveni podstoupit riziko zahájení války v plném rozsahu nebo útoku proti nám. Takže nás budou i nadále provokovat v hybridní doméně,“ říká.
Větším rizikem pro Rusko je podle něj riziko politické. „Riziko, že by se jim to snadno vymklo kontrole a vtáhlo je to do mnohem většího konfliktu, než v jakém by se chtěli angažovat,“ míní Lawrence.
Na otázku, zda se do budoucna třeba díky vylepšování obrany evropských států může situace změnit a provokace ustoupit, kroutí hlavou. „Nemyslím si tedy, že to zmizí, pokud nedojde k zásadní změně režimu v Moskvě – a pro to v tuto chvíli nic moc nesvědčí.“
Estonsko by nezůstalo samo
Spojenci mezitím Estonsko ujišťují, že pokud by zítra přece jenom válka vypukla, země s 1,3 milionu obyvatel nezůstane sama.
„Nebude to boj mezi Ruskem a samotným Estonskem. Rusko také nebere Estonsko jako samostatný operační směr – mluvíme o širším regionálním bojišti. Připravujeme a rozvíjíme estonské obranné síly tak, abychom byli připraveni bojovat za jakýchkoliv okolností,“ vysvětluje novinářům na estonské základně v Tapě jeden z estonských velitelů, který nechtěl být jmenován.
Dodává, že Rusům bez boje nedají ani píď a že jsou připraveni bojovat.
Podobně na sociálních sítích před několika dny mluvil i britský brigádní generál Jamie Murray, který velí britskému kontingentu v Estonsku.
„Ať přijde cokoli, kdykoli to přijde, budeme tomu čelit tváří v tvář. Bylo by hazardem od kohokoli předpokládat, že to tak nebude. My žádnou bitvu nezačneme – ale pokud to udělají jiní – jsme připraveni,“ napsal před několika dny na síť X.
„Zabij“
Na základně v Tapě – jejíž název v estonštině symbolicky znamená „zabij“ – Estonci pravidelně cvičí spolu se spojenci. Jen Britů a Francouzů je tu přes dva tisíce.
V době, kdy vznikala reportáž, tu kromě estonské vlajky vlály i prapory britské, francouzské, nizozemské a německé. Němcům dokonce v reproduktorech v jídelně hrála hudba skupiny Rammstein.
V sousedním Lotyšsku jsou pak Kanaďané, Dánové nebo i Češi. Naši vojáci jsou pak i v Litvě, Američané zase v Polsku.
V samotném Polsku a pobaltských státech slouží dohromady více než 300 tisíc vojáků národních armád. Ty navíc doplňují tisíce spojeneckých vojáků NATO rozmístěných na východním křídle.
Lekce z Ukrajiny
Připravit se na možné ohrožení pomáhají vojákům i zkušenosti z ukrajinského bojiště. Na zmíněné základně v estonské Tapě mi tak britský voják ukazující techniku popisuje, jak se například skrýt před drony. Ty nyní můžou za většinu ztrát na bojišti.
„První a nejdůležitější lekce, kterou jsme si odnesli, je maskování před kamerami a snižování tepelné stopy. Většina dnešních dronů vás totiž okamžitě zachytí právě podle tepla,“ popisuje mi desátník Marseille z 3. pluku královského koňského dělostřelectva (3RHA).
Během jarního cvičení Spring Storm podle něj ladili britští i estonští vojáci obranné postupy tak, aby se reakce na bezpilotní letouny stala absolutním reflexem.
„Jako velitel musíte ve vteřině vyhodnotit: Vidí nás ten dron? Nevidí nás? Odkud letí a co uděláme? Nesmí tam být žádné zaváhání, správná reakce nám musí jít automaticky z konečků prstů,“ dodává britský voják.