Město otců je prvním celovečerním filmem Zdeňka Tyce od vzniku snímku Jako nikdy z roku 2013. Režisér, který na sebe upozornil už filmem Vojtěch, řečený sirotek a později natočil např. Žiletky a Smrady, se tentokrát vydává do současnosti a k tématu rodiny, identity a hledání vlastních kořenů.
V hlavních rolích se představí Tomáš Vravník a Vladimír Javorský. Dále hrají Lucie Trmíková, Pavlína Štorková, Igor Chmela, Jan Vondráček a Attila Mokos. Autorem scénáře je Roman Vojkůvka a za kamerou stál Tomáš Kresta.
Paneláky, fabriky, punk i svět literatury
Děj filmu se soustředí na třicátníka Richarda, který žije se svým otcem v panelákovém bytě v Adamově. Pracuje ve fabrice, poslouchá punk a do svého života si nikoho příliš nepouští. Jeho otec Richard, bývalý učitel literatury, je vzdělaný, citlivý a trpělivý muž, který syna po odchodu matky vychoval sám.
Po smrti své matky se ale Richard dozví, že jeho otec není jeho biologickým otcem, a vydává se proto hledat muže, který by jím mohl být. Pátrání po vlastní minulosti se postupně mění v cestu, na které potkává podivné, směšné i bolestně známé postavy a konfrontuje se s různými podobami mužství, rodiny i vlastního života.
Otec, nebo ten, kdo vás vychoval?
Film vypráví o vztahu dvou mužů, kteří spolu sdílejí domácnost, minulost i jméno, ale přesto si často nerozumějí. Otázka biologického původu tak postupně ustupuje mnohem zásadnější otázce: Co z člověka dělá otce? Krev, nebo roky společného života?
Tyc přitom svůj příběh zasazuje do konkrétního prostředí Adamova a Ostravy. Vedle paneláků a fabrik se ve filmu potkává svět bývalého učitele literatury s punkovou kulturou. V jednom bytě tak může mít své místo jak kapela Našrot, tak Bergmanovy Šepoty a výkřiky. Právě tento kontrast je jedním z charakteristických prvků filmu. Cesta za biologickým otcem je pak zároveň cestou do prostředí, které Richard dosud znal jen zprostředkovaně.
Město otců je komorní film, který evokuje otázku, zda je důležitější vědět, odkud pocházíme, nebo pochopit, kdo při nás skutečně stál, když bylo třeba.