Aktualizace: 18.09.2023 13:44
Praha – Film Hadí plyn režiséra a scenáristy Davida Jařaba, který měl premiéru na festivalu v Karlových Varech, je svébytnou adaptací knihy Josepha Conrada Srdce temnoty. V českých kinech bude od 21. září. Film se liší od toho, jak Jařab knihu již dříve zpracoval do podoby divadelní inscenace Pražského komorního divadla v divadle Komedie. Jeho tvůrci ho dnes představili novinářům. Karlovarský festival letos uvedl Hadí plyn v sekci Zvláštní uvedení, ve které se konají premiéry vybraných zahraničních a českých titulů.
“Je to svébytný snímek se vším všudy. Myslím si, že by se dal v českých poměrech označit i za ‘větší film’, není to úplně komorní záležitost. Samozřejmě tu věc otevírá scénografie přírody, je to i kamerou jednoho z nejlepších rumunských kameramanů Olega Muta. Určitě na vizualitu dbáme, takže nelze očekávat nic, co by připomínalo divadlo,” řekl ČTK režisér Jařab. “Ten scénář vznikl separátně opět podle knihy Srdce temnoty, ale primárně jsem se k divadlu nevracel. Spíše jsem se vracel k té předloze a vznikl úplně jiný scénář, který je knihou inspirován a je ze současnosti, i když rozvíjí témata, která jsou v románu přítomná,” uvedl.
Děj snímku je posunut do současnosti a hrdinova cesta nemíří ze západní Evropy do nitra Afriky, nýbrž z Prahy na divoký Balkán. Do hlavní role Jařab obsadil Stanislava Majera. V dalších rolích se představí například Martin Pechlát, Dalibor Buš, Mara Lukama a Václav Vašák.
Film vypráví příběh Roberta Kleina, který opouští ve Francii svou partnerku Saadu, aby se vrátil zpět do Prahy a později hledal svého nevlastního bratra na Balkáně. Je poháněn intuicí, která ho žene do míst, kde Evropa ztrácí svoje kontury a propadá se do své koloniální minulosti rámované xenofobní současností. Hlavní hrdina je nucen přemýšlet o sobě, svém vztahu k násilí, sexu i jinakosti kultur.
Podle režiséra jako by byla osoba Roberta Kleina metaforou nutnosti východní Evropy vyrovnat se svými frustracemi. Jeho postava má v sobě stále hluboce zakořeněnou patriarchálnost a kulturní nadřazenost, zároveň si ale uvědomuje potřebu tyto tendence změnit.
“Hledání plynu v zakázané oblasti, stejně jako konfrontace s uprchlíky z Afriky, kteří hledají v Evropě nové místo pro život, jsou na první pohled absurdní, ale stejně tak hluboce aktuální a reálné. V původní předloze proniká bílý muž do nitra černého kontinentu, aby si ho podrobil a zároveň se ponořil do jeho neproniknutelné temnoty. V nové interpretaci se situace otáčí a Afrika přichází na bílý kontinent, aby vyvolávala v lidech různé odezvy: strach, nenávist, pohrdání, ale i sebeuvědomění,” podotkl Jařab.
Režisér Jařab vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor činoherní režie. Od roku 1993 působil v brněnském HaDivadle jako režisér, autor a posléze i jako umělecký šéf. V roce 1997 odešel do Prahy, roku 2002 se stal kmenovým režisérem Divadla Komedie. Od roku 2018 je kmenovým režisérem Divadla Na zábradlí.
