Podle vyprávění skippera začal den pro osmičlennou posádku sehraných přátel zcela idylicky. Kolem desáté hodiny dopoledne vypluli ze zátoky Nečujam na ostrově Šolta. Na mírném vánku vytáhli plachty a loď Beneteau Oceanis 46.1 plula klidnou rychlostí kolem 3 uzlů směrem k tzv. Splitským vratům.
U kormidla stál zkušený skipper Petr, zatímco Vláďa sledoval obzor. Přibližující se katamarán poprvé zaznamenal ve vzdálenosti jednoho až dvou kilometrů. Vzhledem k dálce však nebylo možné hned odhadnout jeho rychlost ani přesný kurz.
Znervózněl, až když se plavidlo přiblížilo na zhruba 500 metrů. Při rychlosti katamaránu 32 uzlů (přes 16 metrů za sekundu) zbývalo do nárazu pouhých 30 sekund.
Vláďa okamžitě instruoval kormidelníka, aby uhnul. Petr loď stočil doprava, avšak po několika vteřinách se zdálo, že se jejich pozice ještě zhoršila. Skipper proto změnil pokyn na směr doleva, v té chvíli už ale zbývalo do nárazu jen několik vteřin. Katamarán podle jeho slov nezměnil směr ani nevydal žádný zvukový varovný signál.
„Jako v hrozném filmu“
„A jenom jsem jako ve filmu viděl, jak ten plovák naráží dva metry ode mě do lodi a proráží se dál dopředu. A v okamžiku jsem už Petra neviděl a nikdy už jsem ho neviděl. Ani kamarády Jiřinku s manželem Petrem. Ani potom, ani v troskách, nikde. A pak už ty vteřiny běžely jak v hrozném filmu,“ popsal Vláďa v rozhovoru s Danou Jírovou a Jiřím Zindulkou na portálu Boatsafe kritické momenty.
Poškozená plachetnice začala ihned po nárazu masivně nabírat vodu. Vláďovi se v posledních chvílích před potopením podařilo z trosek kokpitu vyprostit svou přítelkyni Marcelu, která zůstala zaklíněná pod utrženým stolem.
Během několika sekund celá loď skončila pod hladinou a přeživší se ocitli ve vodě. „Prostě ta loď pod námi jenom zajela do vody. To je můj vjem z těch posledních okamžiků naší lodi,“ popsal kapitán.
Zatímco jedna z členek posádky, Martina, přežila zázrakem v salonu a vyplavala otvorem po nárazu, další čtyři lidé včetně kormidelníka Petra a muže, který si šel před srážkou číst do pravé kajuty knížku, nehodu nepřežili. Přeživší plavali směrem ke katamaránu a následně byli vytaženi posádkami okolních lodí.
Pomoc přišla pozdě, přeživší se do Chorvatska vracet nechtějí
Podle Vládi následná pomoc nefungovala optimálně. Přestože okolní plachetnice okamžitě vysílaly nouzové signály, pomoc dorazila přibližně za 30 až 45 minut. Pro zraněné navíc neletěl vrtulník, ale z místa je odvážela policejní loď.
Těžce zraněná Marcela, u které lékaři později diagnostikovali zlomená čtyři žebra a popraskané obratle a hrudní kost, musela ležet na rozpálené palubě katamaránu půl hodiny bez okamžité zdravotnické pomoci a skipper jí dělal stín vlastním tělem.
Po převozu do nemocnice ve Splitu byli přeživší rozděleni. Vláďa byl pod policejním dohledem odvezen k výslechu, přičemž v prvních hodinách neměl informace o stavu své přítelkyně. Posádka strávila většinu dne v mokrém oblečení a v nemocnici jim byly vystaveny nemocniční poplatky, které neměli jak zaplatit.
V této situaci jim významně pomohl až přivolaný český konzul a následně i velvyslanec Petr Gandalovič. Následující den se posádka v doprovodu rodinných příslušníků vrátila zpět do Česka.
Oficiální vyšetřování splitských úřadů stále pokračuje a konečné závěry zatím nejsou známé. Chorvatská strana již požádala prostřednictvím českých kriminalistů o další výslechy přeživších. Ti se do Chorvatska vracet nechtějí, jsou však plně k dispozici prostřednictvím telekonference nebo na českých policejních služebnách.
