Podle nejnovějších údajů za rok 2024 jsou sebevraždy v Lotyšsku nejčastější vnější příčinou úmrtí. Znamená to, že si tam život vezme více lidí, než kolik jich zemře při dopravních nehodách. Vysoká je navíc míra sebevražd jak mezi dospívajícími, tak mezi dospělými, uvedl pořad lotyšské televize LTV De Facto.
Mezi odborníky na duševní zdraví převládá názor, že sebevraždám lze do značné míry předcházet. Ve skutečnosti se ale musí sejít řada příznivých okolností, aby se to podařilo. Při pohledu na data jsou takové podmínky v Lotyšsku spíše vzácné.
Od roku 2010 do roku 2024 spáchalo sebevraždu celkem 98 dětí. Vysoce rizikovou skupinou jsou také muži v produktivním věku. Z celkových 250 sebevražd v roce 2024 jich většinu – 202 – spáchali muži. Nejohroženější je věková skupina mezi 45 a 50 lety.
„Data o užívání alkoholu a jeho souvislosti se sebevraždami ukazují, že téměř polovina lidí, kteří spáchali sebevraždu, byla pod vlivem alkoholu. (…) Existuje přímá souvislost s tím, jak alkohol ovlivňuje prefrontální kůru a zvyšuje impulzivitu,“ uvedla klinická a zdravotní psycholožka Santa Laimiņaová-Rubeneová.
Cesta k sebevraždě je vnitřním bojem, v němž touha ukončit duševní utrpení postupně převáží nad vůlí žít. Často začíná myšlenkami na ukončení života. Ty samy o sobě nejsou výjimečné, podle vědců je má v průměru každý pátý člověk. Rozhodující ale je, jak intenzivní a trvalé tyto myšlenky jsou. Pokud jsou silné, neustupují a nikdo člověku nepomůže je zmírnit, mohou následovat další kroky: představy o sebevraždě, mluvení o přání zemřít a nakonec její plánování.
Psychiatr a docent Rižské Stradiņšovy univerzity Nikita Bezborodovs se domnívá, že sebevraždám, při nichž člověk projde všemi zmíněnými fázemi velmi rychle, tedy za méně než hodinu, nelze zabránit.
„Nejdůležitějším ukazatelem nebo varovným signálem nejspíš bude to, že člověk mluví o tom, že chce zemřít. Na jednu stranu to zní velmi jednoduše. Na druhou stranu ale často my – blízcí přátelé, příbuzní nebo kolegové – prostě ztuhneme a nevíme, co dělat. A někdy je jednodušší předstírat, že jde jen o vtip. Mluví tak ten člověk poprvé? Možná neříká přímo, že chce zemřít. Možná říká, že bez něj bude všechno jednodušší,“ popsala Laimiņaová-Rubeneová.
Odhady Světové zdravotnické organizace ukazují, že na každou dokonanou sebevraždu připadá přibližně dvacet pokusů.
V loňském roce záchranné služby reagovaly na 3977 volání souvisejících s pokusy o sebevraždu. Z toho 426 hovorů se týkalo dětí. Při rozdělení na celý rok to v průměru znamená jedenáct takových volání denně. „Ve chvíli, kdy se na nás člověk obrátí, nesmíme mu klást žádné překážky, aby tuto pomoc dostal. Ale znovu opakuji – tento negativní fenomén sebevražd je společným tématem společnosti, které je třeba řešit,“ zdůraznila psychiatrička a zvláštní poradkyně lotyšského ministra zdravotnictví Liene Sīleová.
Plán na omezení sociálních sítí u dětí
Letošní World Happiness Report se zaměřil na dopad sociálních sítí na duševní zdraví mladých lidí. Data ze studií zahrnutých ve zprávě ukazují, že čím více hodin děti, zejména dívky, tráví na sociálních sítích, tím výraznější jsou u nich příznaky deprese. Hlavním závěrem zprávy je, že sociální sítě nejsou pro děti a dospívající bezpečné.
V této otázce plánuje Lotyšsko, stejně jako další země v Evropě i ve světě, podniknout kroky k omezení používání sociálních sítí dětmi. Ministerstvo zdravotnictví nyní jedná o tom, jak by to bylo možné zakotvit v zákoně. „Ministerstvo zdravotnictví se už setkalo se zástupci konkrétních poskytovatelů technických řešení, aby jednalo o tom, jak na základě osvědčené evropské praxe omezit používání sociálních sítí dětmi a dospívajícími. Připomínám ale, že nikde v Evropě zatím neexistuje plně rozvinuté řešení. A nejde o jednu aplikaci ani o jednu funkci sociálních sítí. Jde o samotné zařízení,“ zdůraznila Sīleová.
Jak snížit počet sebevražd v Lotyšsku? Na tuto otázku odborníci obtížně hledají odpověď. Ministerstvo zdravotnictví se snaží zlepšit dostupnost návštěv u specialistů. Největší část zátěže však nese neziskový sektor. Problémem je, že ten jen obtížně zajišťuje návaznost služeb.
Například sdružení Ogle pořádá vzdělávací program Līdzcilvēks (bližní, pozn. red.), který propojuje lidi, kteří kvůli sebevraždě přišli o své blízké. Tito lidé přitom sami patří do vysoce rizikové skupiny. Akce se uskuteční v červnu. Zda bude poté pokračovat, není jasné. „Myšlenka je taková, že lidé, kteří prošli podobnou zkušeností, se navzájem podporují. Skutečné porozumění vzniká tehdy, když mě podpoří a vyslechne někdo, kdo si prošel tím stejným a ví, jak se cítím nebo jak se mohu cítit,“ vysvětlila Alona Aleksejevová, projektová manažerka Ogle.
Článek napsala Laine Fedotová (LSM English, pořad De Facto), poprvé byl publikovaný 11. května 2026 v 08:32 (SELČ)
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.
