„Máte čas na stovku jmen?“ Trenér líčí, co stojí za zázrakem, a popisuje sílu Čechů – Aktuálně.cz

Stala se z toho pěkná tradice posledních let. České výpravy se z mládežnických mistrovství Evropy vrací vždycky s novými medailovými maximy.

V juniorské kategorii do 20 let to platilo při příletu z Jeruzaléma v roce 2023 i vloni při návratu z Tampere.

V dorostenecké kategorii do 18 let čeští atleti rekordní zisk sedmi cenných kovů z Banské Bystrice 2024 letos v italském Rieti překonali skoro dvojnásobně.

S bilancí šesti zlatých, dvou stříbrných a pěti bronzových medailí skončili v pořadí národů dokonce druzí. Lepší byla jen Velká Británie. Španělé a Nizozemci se sklonili a nadšeně gratulovali.

Ve srovnání s předchozím obdobím působí takový nárůst a vydobytá pozice mezi evropskými velmocemi až zázračně.

„Je to velká vzpruha, ale také potvrzení, kam delší dobu směřujeme. Víme, jak silné ročníky teď máme, a pro svaz, trenéry i kluby je tohle satisfakce za dlouhodobou práci,“ hodnotí Koutník pár dní po návratu z Rieti.

Co se v českém prostředí změnilo, že rázem chrlí tolik talentů? Koutník jmenuje hlavní faktory.

„Díky různým projektům máme širší základnu, budovat ji je velmi dlouhodobý cíl. Postupně přijímáme vyšší počty menších dětí a pak si počkáme, až nám dorostou do zmíněných kategorií,“ říká.

„Druhý faktor je snaha o kvalitní práci s konkrétními atlety. Rád bych zdůraznil, že svaz má v tomto jen částečnou zásluhu, velký podíl jde za jednotlivými trenéry,“ popisuje svazový šéf mládeže.

S nástupem reprezentačního šéftrenéra Pavla Sluky na podzim 2021 se podle Koutníka česká atletika postupně sjednotila. Tam, kde byly kdysi hluboké příkopy, se začala hledat společná cesta.

„Prostředí je celkově komunikativnější. Děláme různé společné kempy, potkáváme se s trenéry na fórech a snažíme se vysvětlovat si věci napříč celou atletikou,“ zmiňuje Koutník a dodává, že když mají dvě strany různé názory, tak se diskutuje.

„Cíleně a pravidelně vyvoláváme setkávání mezi zástupci svazu, atletických center a osobními trenéry u jednoho stolu. Více spolupráce, více komunikace, to dříve nebylo,“ pokračuje 34letý vedoucí svazového úseku mládeže.

Na šampionátu v Rieti si zároveň pochvaloval silnou sociální vazbu mezi atlety. I když si v rámci disciplín určitým způsobem konkurují, vytvořili podle něj maximálně podporující prostředí.

„Někdy trenéři zmiňují, že mladí jen koukají do telefonu a takhle z nich nic nebude. Ale ta generace je jiná, zkrátka se s tím musíme naučit pracovat. Moje generace koukala zase do počítače, ta předchozí na televizi. Atleti jsou ale rádi, když se osobně vidí, těší se na soustředění a společné akce. Ví, že to bude legrace. Ví, že mají stejný výkonnostní cíl,“ cítí Koutník.

Hlavní osobností dorostenecké výpravy v Itálii byla čtvrtkařka Linda Botková.

Zlatou medaili vybojovala se štafetou sprinterek a hlavně na čtvrtce s překážkami. Tam časem 55,19 zaběhla evropský dorostenecký i juniorský rekord.

Ve srovnání v rámci své věkové kategorie běžela rychleji než současná nizozemská hvězda Femke Broedersová-Bolová.

Ve světovém historickém měřítku zaostala 16letá Češka jen za americkou superstar Sydney McLaughlinovou-Levroneovou, aktuální světovou rekordmankou mezi dospělými.

„Tohle hovoří samo za sebe. Linda je výjimečná mladá atletka. Ale my Češi jsme v atletice někdy až moc zdrženliví a vím, že ona má k tomu zdravý přístup. Má ráda závodění a ten sport. Ráda se hýbe a trénuje. Sama si uvědomuje tu úroveň výkonů a úroveň dospělé reprezentace,“ komentuje Koutník.

Botková má před sebou příklad krajanky Lurdes Glorie Manuel, která byla před pár lety – akorát na hladké čtvrtce – také veleúspěšnou mládežnickou reprezentantkou a potom skvěle zvládla přechod mezi dospělou elitu.

Po zlatém výkonu v Rieti rozdávala Botková úsměvy, zdála se být v naprosté pohodě. Ostatně Koutník zmiňoval, že jde o atletku, která snad nikdy nemá zakyselený organismus.

„Na disciplínu, jako je čtvrtka, je to klíčový ukazatel. Můžete to trénovat a zlepšit se, ale když k vám přijde atlet, který doběhne a vypadá, že ani není zadýchaný, je to pro něj obrovské plus. Není to jen dojem, Lindin trenér Petr Habásko to má podložené čísly,“ reaguje Koutník.

V dorostu zažívají atleti první větší evropské srovnání, Čechům se daří i v navazujících kategoriích do 20 a 23 let. Stále jde však jen o mládežnickou atletiku, konkurence v té dospělé je mnohem tvrdší a přechod talentů věčným tématem.

„Složitá je řada věcí, je to individuální. Hodně náročný bývá přesun za studiem do větších měst. Najednou atlet řeší, kde bude trénovat a s kým, aby si to sedlo. Navíc nejen pro atletiku je škoda, že u nás pořád není žádný jednotný, státem řečený program, který by umožnil flexibilní kombinaci studia se sportem,“ podotýká Koutník.

„Do toho každý řeší své konkrétní okolnosti. Máte atlety, kteří jsou chytří, bezvadně prospívají a školu vlastně neřeší. Pak máte ty, pro něž je to velký stres. Máte atlety z dobře zabezpečených rodin, ale pak i ty, kteří nemají takové možnosti a za atletikou musí daleko dojíždět. V posledních letech se tohle snažíme vehementně řešit,“ doplňuje.

Když dostane otázku, kdo z úspěšné mládežnické líhně by mohl přechod k dospělým zvládnout nejlépe a napodobit třeba zmíněnou čtvrtkařku Manuel, jen se usměje.

„Máte čas na seznam se stovkou jmen?“ nadhodí.

„Těch talentů je opravdu hodně, ale teď jsme se bavili o iks věcech, které tomu mohou přispět, nebo mohou být problematické. Proto se to těžko odhaduje,“ říká Koutník. Pár jmen přeci jen dá.

„Adam Juliš a Beďa Čertík jsou vícebojaři, kteří teď poletí na MS juniorů do Eugene, a jsou to kluci, kteří mají výbornou fyzickou kapacitu. Má ji zmíněná Linda Botková, mají ji další holky na čtvrtce a na sprintech. Výborně připravená je tyčkařka Nicole Krutilová a mohli bychom jít dál. Všechny čekají ty nástrahy, ale mají dobře našlápnuto,“ uzavírá.