Obligátní otázka na začátek, jak v zoo zvládáte vedra?
Snažíme se upravit zvířatům režim, takže třeba slony pouštíme dřív do pavilonu, aby se ochladili. Máme spoustu mlžítek nejen pro návštěvníky, ale i pro zvířata a ve většině expozic jsou stinné části, kam se můžou schovat. Zvířata si ale v zásadě poradí sama, víc musíme myslet na lidi. Některé činnosti se přesunuly na ranní hodiny, aby je nedělali přes poledne. Výběhy, kde probíhá každodenní úklid, nemusejí být perfektně uklizené a tak podobně…
Hlavní sezona ovšem běží. Ovlivní to vaši práci?
Hlavní sezona je pro všechny náročná. Program, který přes rok probíhá jen o víkendech, je nyní na pořadu denně. To je na bedrech našich zaměstnanců, kteří se starají o to, aby i v nejvytíženějších měsících návštěvníci dostali stejně kvalitní zážitek jako v klidnějších částech roku. Pro představu – během pár letních měsíců k nám zavítá třetina celoroční návštěvnosti.
V zahradě nepůsobíte poprvé. Odcházela jste před třinácti lety mimo jiné i kvůli bývalému řediteli Bobkovi?
Byl to jeden z faktorů. Dělala jsem tehdy koordinátorku projektu reintrodukce koně Převalského do jeho původního prostředí v Mongolsku. Byla to krásná práce, hodně jsem ale cestovala do zahraničí a byla jsem ve věku, kdy jsem přemýšlela o založení rodiny, a s touto prací to skloubit nešlo. Dříve či později bych tedy stejně odešla.
Odejít kvůli Bobkovi a vrátit se na jeho místo
Jaký to byl pocit sednout si teď na jeho židli?
Nijak zvláštní, třináct let jsme se neviděli a naše spolupráce byla pro oba z profesního hlediska jen epizoda. Mrzí mě ale, že jsme se po mém nástupu dosud nepotkali.
Vás to mrzí?
Ano, přijde mi, že by to bylo správné. Obecně myslím, že by se instituce neměly vůči svým bývalým ředitelům chovat macešsky. Za šestnáct let svého působení toho můj předchůdce pro rozvoj zahrady spoustu udělal. Ze zahájení letošní sezony se omluvil, tak věřím, že při nějaké další příležitosti to už vyjde.
Nedávno jste posílala dopis na magistrát s žádostí o navýšení peněz na platy i zvýšení počtu pracovních pozic. Máte již nějakou reakci?
Chtěla bych navýšit příspěvek, který dostáváme na platy a který investujeme do lidí. Probíhají teď jednání o rozpočtu, má to několik kol a my jimi procházíme. Zřizovatel možná nevyhoví všem našim požadavkům, myslím ale, že chápe, co potřebujeme.
Zoo má jistě obrovské výdaje. Je nějaká oblast, kde by se dalo ušetřit?
Máme tu výdaje za krmivo, se kterými moc nehneme, a jak jsem řekla, výdaje na platy chceme naopak navyšovat. Obecně spíš potřebujeme při sestavování a pak i při čerpání rozpočtu zavést proces controllingu, tedy ověření, zda jsou v rozpočtu položky, které tam mají být. Chtěla bych investovat do toho, co bude dlouhodobým přínosem.
V čem naopak vidíte zdroj příjmu, který není využitý?
Příjem zahrady plyne ze tří oblastí. Vstupného, příspěvku zřizovatele a z takzvané doplňkové činnosti, tedy komerčních aktivit jako jsou pronájmy restaurací, parkování nebo prodej suvenýrů. Vstupné momentálně zvyšovat nebudeme. Příspěvek magistrátu se snad trochu zvýší, to je ale investice do zaměstnanců. Chci se proto zaměřit na doplňkovou činnost a podívat se na to, jestli ji děláme efektivně. Jaké zboží nabízíme a co si vlastně u nás lidé chtějí koupit. Chci otevřít víc prostor pro firmy, aby tu mohly uspořádat třeba akci pro své zaměstnance. Zkrátka navázat silnější vztah se zákazníky a znát jejich potřeby. Lidé pražskou zoo milují, rádi sem chodí, podle mě s touto devízou ale málo pracujeme.
Je pravda, že pražská zoo je lovebrand. Jak je ale možné, že funguje tak dobře zvenku, vevnitř už ale méně?
Nemyslím si, že je fér říct, že to tu nefunguje. Například úroveň péče o zvířata je velmi vysoká, máme tu chovatele se znalostmi, které jsou na světové úrovni. Stojí to na lidech, kteří tady pracují a chtějí tu pracovat, protože tu práci milují, navzdory všemu. Je ale pravda, že tu máme trochu vnitřní chaos, v lecčems manažersky selháváme a naše každodenní vnitřní fungování není úplně hladké. Chtěla bych vychytat nedostatky, abychom našim lidem, kteří tu svou práci mají skutečně rádi, v jejich lásce nepřekáželi.
Co máte v plánu?
Z hlediska zaměstnanců je nutná vstřícnost a jasná pravidla. Mámě nově zřízené čtyřčlenné personální oddělení, které se bude zabývat každodenními záležitostmi nebo náborem zaměstnanců, aby tu fungoval určitý standardizovaný proces, který bude platit pro všechny na všech odděleních. A jde o spoustu každodenních záležitostí jako třeba rozvoj informačního systému na docházku, sdílení kontaktů na všechny kolegy nebo například investice do zázemí, abychom nemysleli jen na zvířata, ale i na lidi. Abychom si dávali záležet na tom, co návštěvník nevidí, stejně jako na tom, co návštěvník vidí. Zkrátka spoustu malých všedních věcí, které pro čtenáře nejsou příliš zajímavé, ale pro plynulý chod zahrady a práci zaměstnanců jsou zásadní.
Jak v tom vnímáte svou roli?
Na mně je nastavit určité procesy, pak do nich ale nevstupovat a samozřejmě pravidla sama dodržovat. Když říkám, že spolu máme komunikovat a dávat si konstruktivní zpětnou vazbu, tak to taky dělat. Od začátku svého mandátu teď obcházím jednotlivá oddělení, sedneme si a říkáme si, jak to jde, dávám jim možnost se na cokoli zeptat. Chci, aby zaměstnanci měli možnost podívat se na mě zblízka, věděli, kdo jsem, jakým způsobem chci zahradu vést a nebáli se za mnou s čímkoli přijít.
Čím vás lákala ředitelská pozice?
Lákalo mě být v roli, kde udáváte a držíte směr. Tady v zoo je to práce, která mi dává obrovský smysl. Posláním zahrady je péče o zvířata a snaha o záchranu druhů a biodiverzity, a to smysl rozhodně má. Lidé, kteří tady pracují, to cítí podobně, a nejen ti, kteří pracují přímo se zvířaty. Napříč zahradou jako zaměstnanec zkrátka víte, že díky dobré práci, kterou odvádíte, funguje instituce, kterou milujete.
Svačinky už neřeším
Na začátku jste zmínila, že vaše předchozí práce v zahradě nešla skloubit s rodinou. Jak to jde teď?
Žádná sláva, ale naštěstí děti stačily už trochu vyrůst. Doteď jsem rodině věnovala dost času, a tak myslím, že je v pořádku dát teď víc prostoru i něčemu jinému. Jako pro mámu to ale pro mě není snadné.
Co manžel na to, že má doma paní ředitelku?
Pracovat v zoo je pro mě velké štěstí, největší štěstí ale je, jakého mám po svém boku manžela. Je na mě pyšný a vidí, jak jsem tu spokojená, a podporuje mě. Samozřejmě toho má teď na krku mnohem víc, ale zase je to teď jeho šance být víc s dětmi. Nejdřív jsem se bála toho, abych se nezavázala tady, a pak zjistila, že chybím doma. Jenže jsem zjistila, že dětem už nemusím stát za zadkem a dělat jim svačinky. Svačinky si teď dělají samy, a naopak jim moje absence dává prostor a učí je samostatnosti.
Je vám také čerstvých jednačtyřicet let, takže je to pro vás i taková nová životní etapa.
Je pravda, že skončila etapa intenzivního mateřství, kterou jsem sice vždy kombinovala s prací, rozhodně ale ne tak intenzivní prací jako je tato. Poslední dobou jsem si říkala, že brzy nastane doba, kdy se začnu věnovat něčemu novému. Tak teď je tady v plné síle.
Co byste chtěla, aby v zoo po vás po skončení vašeho mandátu zůstalo?
Přišla jsem sem s jiným, méně autoritativním způsobem vedení instituce, než který tu byl doposud. Mám velkou potřebu konsensu, záleží mi nejen na výsledku, ale i na procesu, kterým se k výsledku dobereme, mám smysl pro detail a podobně Ráda bych, aby to byl pro zoo udržitelný způsob vedení, na který budou moci mí nástupci jednou navázat a nebudou ho muset celý překopat, Zkrátka aby po mně zůstala instituce, která bude ve všech ohledech funkční, a aby ta funkčnost nestála a nepadala s působením jednoho člověka.
Jak vlastně vnímáte dnešní roli zoologických zahrad. Asi je jiná než v roce 1931, kdy se pražská zoo otevřela.
Zoologické zahrady vznikly jako taková oživlá muzea. Na jejich podobu měl vliv určitě i cirkus, kdy šlo především o to návštěvníka pobavit. Návštěva samozřejmě musí být zábavná i dneska, zoo je ale v první řadě instituce, která má i naučnou a osvětovou roli. Nejde o to se jen na zvíře podívat, ale něco se o něm dovědět a vybudovat si vztah k přírodě. Zahrady také hrají roli v ochraně druhů a biotopů. My máme například reintrodukční projekt koně Převalského, který kdysi přežil v lidské péči jen ve dvou zoologických zahradách, přičemž jedna z nich byla naše pražská. A my ty koně dnes navracíme do původního prostředí. Pražská zoo je také výjimečná tím, že umí chovat druhy, které jinde nechovají nebo chovají jen s velkými obtížemi.
O jaké jde?
Máme velkou úspěšnost v chovu plazů, například varanů komodských, a ptactva. Jsme supí velmoc a rovněž se můžeme pochlubit třeba tím, že v pražské zoo je asi třetina populace morčáka paranského v lidské péči. Morčák je rybožravá kachna, která žije přirozeně jen v Brazílii, a to v počtu pár stovek jedinců. Zvíře se chová ve volné přírodě určitým způsobem, mít ho v lidské péči a zajistit mu adekvátní podmínky není ale jednoduché. Máme tu opravdu zkušené kurátory a chovatele, kteří mnohdy jako vůbec první na světe či v Evropě zvládli rozmnožit v lidské péči některé druhy – namátkou třeba luskouny, různé druhy papoušků, sojkovců nebo třeba želvy korunkaté, ještě dříve gepardy nebo hrabáče.
Zabývají se zoo i klimatickou změnou?
Opět jde o osvětu, snažíme se s návštěvníky o klimatické změně mluvit a vysvětlit, co se děje. Na druhou stranu je třeba říct, že sami máme v udržitelnosti mezery a chtěli bychom se na udržitelnější provoz v budoucnu více zaměřit, abychom nekázali vodu a nepili víno. Chtěli bychom být do budoucna pro návštěvníky v této oblasti inspirací pro konkrétní kroky.
Na tak malou zemi máme poměrně velké množství zoologických zahrad. Má to smysl?
Já bych řekla, že každá má svou roli. Jsou určité standardy, které zahrady musejí dodržovat, a když je dodržují, nevidím v existenci většího množství zahrad problém. Je ale na státu, jaké podmínky pro zoo stanoví.
Spolupracují zahrady?
Ano, na české, evropské i světové úrovni. Vyměňujeme si zvířata pro chov. Kdybychom byli sami, máme jeden chovný pár, a když umře, o druh přijdeme. Spolupráce mezi zahradami je pro zachování druhu v lidské péči nezbytná, protože zvířata potřebujete křížit nepříbuzensky. Dneska už se neberou z volné přírody. Cílem naopak je druhy do volné přírody vracet, a ne je brát.
Jaké zvíře teď mezi návštěvníky trenduje?
Dlouhodobě je to kapybara, kvůli videím na TikToku.
Vy máte svého favorita?
Já mám ráda všechny a ráda se jdu po zahradě prostě jen tak projít, kamkoli.
Na cestách lidé někdy navštěvují zahraniční zahrady, protože v nich uvidí třeba koalu nebo pandu, na které jinde jen tak nenarazí. Máte zvíře, které byste sem chtěla přivézt?
Bavím se s našimi experty, kteří vědí, které druhy tu chybějí, a které má smysl mít v naší skladbě. Mým úkolem je jim pomoci tyto vize naplňovat, a ne si sama vymýšlet, jaké bych tu chtěla mít zvíře, nebo sem dostat koalu jen proto, že je to koala. Když se stavěla expozice Darwinův kráter, kolegové debatu o koale vedli a usoudili, že dáme přednost jiným druhům, například vombatům či tasmánským čertům.
Na jaký přírůstek se můžeme těšit?
V letošním roce jsme si pro návštěvníky připravili řadu nových druhů, například hmyzožravé hyenky hřivnaté, kunovité šelmy zorily malé anebo zástupce ptačí říše kukalku modrou a tyrana bentevi. Další plány si zatím necháme pro sebe.
