Do Česka se po téměř půlstoletí vrátila nejdražší známka světa. Vystavují ji v pražském Obecním domě. One-Cent Magenta, známá také jako Britská Guyana, je součástí výstavy Poklady světové filatelie III v Obecním domě. Není to žádná krasavice, ale má silný příběh, podotkl prezident pořádajícího Prestige Philately Club Prague Tomáš Mádl. Mezi jejími majiteli byl dvanáctiletý školák i odsouzený vrah.
One-Cent Magenta byla vydána v roce 1856, kdy v Britské Guyaně marně čekali na dodávku známek z Londýna. V britské kolonii tak museli sáhnout po provizorním řešení, pokud nechtěli riskovat narušení poštovních služeb. „Vytiskli si jedno- a čtyřcentové známky. Jednocentové se nedochovaly, vytiskli jich pár, byly nalepené na novinách, vyházelo se to. Našla se jedna jediná,“ uvedl Mádl.
Pozdější vzácný sběratelský kousek byl zakoupen nejpozději 4. dubna 1856, tedy v den zvěčněný poštovním razítkem. Nepodařilo se ale s určitostí zmapovat, kdo známku použil a kde pak ofrankovaná obálka ležela „v tropickém horku a vlhkosti Britské Guyany“.
Až zhruba o dvě dekády později ji v písemnostech svého strýce, který se odstěhoval na Barbados, objevil dvanáctiletý školák Vernon Vaughan. Skotský chlapec žil v Britské Guyaně a zajímal se o sbírání známek. Začínající filatelista se nečekaný úlovek rozhodl prodat, aby měl peníze na známky z novějších a hezčích emisí. Ta ze strýčkovy korespondence se mu moc nelíbila.
Na první pohled vypadá jako kousek starého papíru politého rybízovým džusem, popsal světovou filatelistickou raritu The Guardian. Provizorní známky se totiž často vyznačují primitivní úrovní tisku z místní tiskárny. One-Cent Magenta je oktogonální, kvůli zkoseným rohům má osm stran, a odstín magenta – tedy barva mezi růžovou a fialovou, nejpřesněji purpurová – byl dán použitým papírem.
„Riskantních“ šest šilinků
Vaughanovi se podařilo známku prodat dalšímu sběrateli z guyanského hlavního města Georgetown. Mladý skotský gentleman za ni nabídl šest šilinků se slovy, že „riskuje, když za ni platí tolik“. Nešlo úplně o drobné, dělnická rodina v Londýně jimi uhradila týdenní nájem. Ze skutečné hodnoty známky to byl ale zlomek.
„Téměř vůbec na to nemyslím, nikdy ne s pocitem zklamání či rozčarování. K čemu by to bylo?“ komentoval později už dospělý Vaughan, jenž se stal úředníkem koloniální správy, své rozhodnutí.
One-Cent Magenta dál měnila majitele, až ji získal Philippe de Ferrari. Pařížský rodák a kmotřenec posledního francouzského krále Ludvíka Filipa své ohromné zděděné jmění investoval do vybudování údajně největší sbírky známek v historii. V závěti ji odkázal „s hrdostí a radostí německému národu“, jenže když v roce 1917 zemřel (zřejmě dostal infarkt, když se taxíkem vracel od obchodníka se známkami), francouzská vláda filatelistickou kolekci zabavila a později coby válečnou reparaci rozprodala.
Druhý exemplář prý americký průmyslník spálil
Raritu z Britské Guyany získal britsko-americký průmyslník Arthur Hind, který zbohatl díky výrobě čalounění do automobilů. Zaplatil 32,5 tisíce dolarů, čímž padl světový aukční rekord pro poštovní známku. Průměrný roční plat v USA tehdy činil zhruba třináct set dolarů. Hind vlastnictví One-Cent Magenty neskrýval a ochotně o této vzácnosti vyprávěl i ji ukazoval.
Vyprávěla se – pravděpodobně smyšlená – historka o existenci ještě jedné známky One-Cent Magenta. Údajně ji zakoupil muž v Georgetownu, kam připlul s obchodní lodí, a po rozruchu kolem aukce si uvědomil hodnotu tohoto kousku papírku a nabídl ho k odkoupení Hindovi. Ten si měl po zaplacení zapálit doutník a ohýnek sirky přidržet pod právě získanou druhou známkou. „One-Cent Magenta je jen jedna,“ měl pak prohlásit nad hromadou popela, líčí katalog aukční síně Sotheby’s.
Po Hindově skonu si filatelistickou raritu nárokovala jeho o třicet let mladší žena (která dlouho vdovou nezůstala, vdala se ještě v roce průmyslníkovy smrti). Když soudy potvrdily, že je majitelkou, známku nabídla opět k prodeji. Nabízené sumy nicméně neodpovídaly jejím představám, vhodného kupce se jí podařilo najít až na počátku druhé světové války.
Jak se dostat z pout
Motivace nového vlastníka, původem australského inženýra Fredericka „Posse“ Troutona Smalla, jenž šéfoval americké technologické společnosti, byla víc investiční než filatelistická. Že právě on má One-Cent Magentu v trezoru, se mu ale podařilo téměř do konce života udržet v tajnosti. Dokonce prý i před vlastní ženou. Známka mezitím nic neztratila na své slávě, o všeobecném povědomí svědčí mimo jiné dobový komiksový příběh, v němž se cennou známku vydávají hledat Kačer Donald a jeho tři synovci do Britské Guyany.
A její popularitu náležitě podporovalo konsorcium investorů v čele s podnikatelem Irwinem Weinbergem, do jejichž rukou známka přešla v roce 1970. Weinberg následující dekádu raritní exemplář vystavoval všude možně po světě, včetně Československa. Tuzemští filatelisté ji mohli obdivovat na výstavě Praga 1978, pořádané pod heslem „poštovní známka a filatelie – svět poznání a míru“. Obrázek jednocentové známky z Britské Guyany natiskli pořadatelé navíc na vstupenku.
Weinberg známku vozil v pancéřovaném vozu, uloženou v kufříku, který si připoutal k zápěstí. Vedle bezpečnosti šlo o součást show, kterou podnikatel přitahoval pozornost. Na tiskové konferenci před výstavou v Kanadě se mu ale klíček v zámku pout zlomil. Novináři si toho nevšimli, Weinberg zodpověděl dotazy, a teprve když média odešla, hledal způsob, jak se z pout dostat. Ochranka zkoušela kancelářské sponky i ty do vlasů, pak přispěchal hasič s pilou. V ten okamžik se náhodně vrátil jeden z reportérů – a nedobrovolné eskamotérské číslo se dostalo do tisku. Včetně informace, že nakonec pomohly policejní klíčky.
V držení vraha
Weinberg přiznal, že v té době začal mít pocit, že to známka vlastní jeho, ne on ji. A rozhodl se ji prodat. Až do roku 2014 tak patřila Johnu du Pontovi, ovšem mnoho let ji nemohla vidět veřejnost. Excentrický americký milionář těžil z rodinného jmění, jež pramenilo z koncernu podnikajícího v chemické výrobě. Zajímal se o sport, ornitologii i filatelii. Jednou spal se známkou pod polštářem, protože byla navrácena z výstavy v neděli, kdy ji nebylo možné uložit do bankovního trezoru.
Spíš než jako majitel nejcennější známky světa se ale du Pont zapsal jako vrah. Zastřelil bývalého zápasnického mistra světa Davea Schultze, kterého najal na trénování poté, co coby vášnivý příznivce zápasení postavil na svém ranči tréninkové středisko pro americký olympijský tým. Policii se vzdal až po dvou dnech, během nichž se zabarikádoval ve svém domě. Zemřel v roce 2010 ve vězení.
Z du Pontovy pozůstalosti putovala One-Cent Magenta k návrháři obuvi Stuartu Weitzmanovi, který obouvá Beyoncé nebo Taylor Swiftovou. Stejně jako předchozí majitelé zanechal svou značku – v podobě jehlového podpatku a iniciál – na zadní straně.
Jednocentovou purpurovou známku pořídil obuvní designér za rekordních 9,5 milionu dolarů (tehdy 192,5 milionu korun) a tuto částku se nepodařilo překonat ani při další a zatím poslední změně majitele v roce 2021.
Pod stálým dohledem
Podle Mádla se cena One-Cent Magenty pohybuje kolem čtvrt miliardy korun a známka představuje vůbec nejdražší předmět na světě při přepočtu na váhu. Váží čtyři setiny gramu, takže cena za kilogram takových známek by činila 7,5 bilionu korun. Při takovém množství by však už nešlo o naprostou raritu.
Do Prahy známku zapůjčil její současný majitel, britská společnost The Stanley Gibbons Group. Převoz provázela přísná bezpečnostní opatření, filatelistický unikát převážela specializovaná firma, která se věnuje transportům korunovačních klenotů, nejcennějších uměleckých děl či velkých diamantů. V Obecním domě One-Cent Magentě vyhradili vlastní místnost, vybavenou kamerami a pohybovými čidly, kde je pod stálým dohledem ostrahy. Pokusit se ukrást takovou známku by podle Mádla bylo absurdní i proto, že je jen jediná. „Celý svět by věděl, že je ukradená,“ dodal.
Pražská výstava nabízí světové rarity v celkové hodnotě asi miliardy korun. Ty nejcennější pocházejí podle Mádla ze tří někdejších britských kolonií – kromě Britské Guyany také z Mauricia a Mysu Dobré naděje.
K pozornosti hodným exponátům patří také Převrácená Jenny, zřejmě nejpopulárnější a nejdražší známka USA z roku 1918 s obráceně vytištěným motivem letadla. Drahým omylem je také chybotisk s obráceně vytištěným motivem novozélandského jezera Taupo. I v jeho případě je znám pouze jeden exemplář. Vystaveny jsou také vzácné rakouské známky, z československých rarit bude moci veřejnost poprvé v Praze vidět meziarší Orlík z počátku třicátých let minulého století.
Prohlédnout filatelistické poklady, včetně známky One-Cent Magenta, bude možné jen krátce. Výstava začíná v sobotu 29. září a trvá do následující neděle.