Tíja má za sebou neobyčejně silný příběh. Narodila se a vyrůstala v okupované Makijivce v Doněcké oblasti, kterou už v roce 2014 ovládli proruští separatisté.
V devatenácti letech se rozhodla za dramatických okolností utéct přes humanitární koridor na území pod kontrolou Ukrajiny. Její rodina, která na rozdíl od Tíji zastává proruské názory, zůstala v Doněcku.
Tíja od té doby žije v Charkově, městě vzdáleném zhruba třicet kilometrů od fronty, kde každý den znějí sirény. Pracuje pro tamní rádio, což v praxi znamená, že mimo jiné vyjíždí i na místa právě zasažená ruskými raketami.
Tíja je ale také jedním z mozků projektu „Generace Nika“, který je pojmenovaný na počest její mrtvé kamarádky. Projekt vkládá kameru do rukou mladých lidí z Charkova a Chersonu. Nechává je vyprávět jejich příběhy o dospívání ve válce skrze krátké filmy, ve kterých nejsou jen oběťmi okolností, ale i autory, kteří sami rozhodují, co chtějí divákům ukázat.
Projekt založil český filmař Vojtěch Hönig, který se svými studenty právě teď objíždí s workshopy na téma dospívání ve válce české školy. Kromě toho míří na festival Zlín Film Fest, kde v těchto dnech proběhne premiéra jejich nového snímku Nezvaný.
„Pracujeme s náctiletými, protože dospívání už je trošku boj sám o sobě. Dospívání ve válečných podmínkách je boj na druhou,“ říká Hönig.
V projektu Tíja působí od jeho začátků jako kameramanka, tvoří obsah na sociální sítě a ve své práci zachycuje každodenní život mladých lidí ve válce. Na skok se s projektem podívala i do Prahy.
„Když v Praze chodíme po školách, tak studentům ukazuji svoje růžové škrtidlo se srdíčky a dívkám se ten design, který jim ladí k make-upu a tak, líbí. Občas je složité jim vysvětlit, že to není módní doplněk, ale škrtidlo, které ti pomůže, abys nevykrvácela,“ popisuje Tíja průběh workshopů s českými studenty.
První věc, která Tíju v Praze zarazila, byl klid, osvětlené noční město bez zákazu vycházení a možnost jít svobodně do lesa nebo do vysoké trávy bez strachu z nášlapných min. „V Praze na ulicích vidím hodně otců s dětmi. To u nás není častý obraz, protože většina mužů je na frontě,“ říká.
