Palacký sehrál podle Velka pro český národ naprosto zásadní roli. „Dal“ svému národu dějiny, když čtyřicet let psal monumentální Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě, které se dodnes odrážejí v učebnicích i v dnešních osnovách.
Postavil náš národ na úroveň ostatních kulturních národů. Byl klíčovým člověkem při budování Národního muzea i Národního divadla. Ale především náš národ definitivně emancipoval od německého prostředí.
„Hodil rukavici celému tomu německému národnímu hnutí. A spoustu lidí v Německu podráždil. Spousta lidí to třeba vůbec nechápala. Velká část Němců o nás ani moc nevěděla. Někteří si nás představovali jako nějaké skomírající etnikum někde na východní periferii říše,“ vysvětluje Velek jeho slavný dopis do Frankfurtu z roku 1848, kde odmítl účast na přípravném výboru německého Národního shromáždění.
Palacký zdůraznil, že český národ je slovanský, a ačkoliv byly české země historicky spojené s Římsko-německou říší skrze svazek panovníků, český lid se nikdy nepovažoval za součást německého národa. Budoucnost Čechů viděl v (pokud možno federalizovaném) Rakousku. Tvrdil, že existence rakouského císařství je nezbytná pro ochranu menších středoevropských národů. V dopise napsal slavnou větu: „Kdyby státu rakouského nebylo již od dávna, musili bychom v interesu Evropy, ba humanity samé přičinit se co nejdříve, aby se utvořil.“
„Ale tam je třeba dodat ještě to B), protože tam není jen jeden strašák – Německo. Ten druhý strašák je Rusko, a na tohle nesmíme zapomínat, protože Palacký ho vnímá jako stejné nebezpečí jako Německo,“ vysvětluje Velek.
S českými Němci se Palacký snažil dohodnout. „Palacký samozřejmě nebyl žádný radikál, vůbec do 19. století myšlenky nějakých odsunů nepatří. Pro něj prostě Němci jsou součástí českých dějin. Prostě tady jsou, žijí tady, je to jejich domov, je to jejich vlast, čeští politici je naprosto respektují. Celé je to o nalezení nějakého konsenzu, nějakého způsobu soužití,“ říká Velek. A připomíná, že Palacký s Němci usilovně komunikuje. „Vydavatelem jeho díla je ostatně německý nakladatel, který je zároveň politikem a poslancem.“
Zajímavostí je, že u Palackých doma se mluvilo německy, především s ohledem na Palackého manželku Terezii Měchurovou, které byla němčina bližší. „Dochovalo se více než 500 dopisů Františka Palackého manželce a ty jsou vesměs v němčině. Ale to neznamená, že by se rodina jeho manželky hlásila k nějakému německému nacionalismu. Oni byli „Böhmisch“ – lidé, kteří žijí v Čechách, svou vlast milují, jsou to zemští vlastenci, ovládají oba jazyky, ale němčina byla prostě taková vizitka vyšší kultury a lepší společnosti.“
Jaká byla cesta Františka Palackého z chalupy na Novojičínsku do nejvyšších společenských kruhů? Kde všude sbíral prameny pro své Dějiny národu českého? Proč nakonec pronesl „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“? A proč se v roce 1867 vydal do Ruska, před kterým varoval?
Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci. Jaká byla jeho hlavní témata?
Začátek–04:30 Jak František Palacký vytvořil moderní český historický příběh, proč považoval husitství za vrchol českých dějin a jak zásadně ovlivnil podobu českého národa.
04:30–11:30 Palackého cesta z chudého protestantského prostředí mezi elity monarchie, jeho vztah k němčině a vysvětlení, proč i „otec národa“ doma dlouho mluvil německy.
11:30–27:15 Revoluce roku 1848, odmítnutí sjednoceného Německa, austroslavismus a Palackého obavy z německého i ruského vlivu na budoucnost českého národa.
27:15–Konec Zklamání z Rakouska-Uherska, česká orientace na Rusko a komplikované česko-německé soužití, které Palacký i jeho následovníci zkoušeli řešit kompromisem.
