Židovský stát už tři roky systematicky likviduje strůjce a účastníky útoku ze 7. října 2023 – a to i navzdory oficiálnímu příměří v Pásmu Gazy. Masakry osudného dne způsobily Izraelcům generační trauma, uvedl zpravodaj ČT David Borek. Většina společnosti proto zabíjení pachatelů bez soudu schvaluje. Část pozůstalých i obětí ale odvetné tažení odmítá a táže se, co může pomsta přinést dobrého. Někteří Izraelci se rovněž obávají, že násilí zplodí jen další násilí.
Po 7. říjnu vytvořila izraelská kontrarozvědka Šin Bet ve spolupráci s tajnou službou Mosad a armádou speciální jednotku s cílem zlikvidovat každého teroristu, který vtrhl do židovského státu a znásilňoval, vraždil, loupil či unášel civilisty. Bezpečnostní činitelé slíbili, že dopadnou všechny pachatele. A to bez ohledu na poslední příměří v Pásmu Gazy, jež trvá od loňského října.
Velitelské centrum Nili – což je akronym (zkratkové slovo) biblického verše „Věčný Bůh Izraele“ – je pojmenované po tajné izraelské špionážní operaci z dob první světové války a propojuje zpravodajské služby s operačními pracovníky, přičemž jejich cílem je sledovat a likvidovat agenty z palestinských teroristických skupin, kteří se podíleli na masakrech a následně se vrátili do enklávy, napsal server Ynet.
Černá listina
Ústředí Nili začalo ihned po začátku války shromažďovat jména a fotografie řady agentů. Záběry zkoumá mimo jiné s pomocí softwaru pro rozpoznávání obličejů. Zpravodajské služby přidávají osoby na seznam, jakmile existují alespoň dva důkazy, které je spojují s místem, kde došlo ke zločinu.
Spolu s tím odstartovaly cílené smrtící údery a operace proti strůjcům nejkrvavějšího masakru Židů od dob holocaustu, během kterého bylo před třemi lety zabito přibližně 1200 lidí a 251 zajato jako rukojmí. Většinou šlo o civilisty.
„Účastníci útoku ze 7. října udělali jednu zásadní chybu – v touze pochlubit se zabíjením Židů si leccos natáčeli a publikovali. Brzy se sice v palestinské společnosti rozšířila interpretace, že masakry v kibucech se nekonaly, jenže obrazové materiály mluví jasně. A ty stovky hodin videí jsou spolu s výslechy dopadených členů Hamásu, popřípadě svědectvím izraelských přeživších, hlavním vodítkem pro sestavení seznamu těch, které chce Izrael zabít,“ vysvětlil zpravodaj ČT v Izraeli Borek.
Z asi pěti tisíc účastníků útoku Izraelci zabili na 1200 teroristů ještě v osudný den vpádu na jih židovského státu. „Dalších asi 1500 jich zlikvidovala izraelská armáda v následujících třech letech. Koncem září 2026 například Izrael takto usmrtil Sáhira Nidála Latfího Sakra, který 7. října s úsměvem odvážel na motorce do Gazy vyděšenou 26letou Nou Argamaniovou,“ poznamenal Borek.
Dalších zhruba tři sta údajných pachatelů bylo zajato a čeká na rozsudek zvláštních vojenských tribunálů. Ti, kteří budou usvědčeni z genocidy, budou moci dostat i trest smrti, upozornil portál Times of Israel (ToI). Někteří analytici, aktivisté a mezinárodní organizace – včetně OSN – však zpochybňují, zda tribunál skutečně dosáhne spravedlnosti, a místo toho jej považují za způsob, jak se uvězněným Palestincům pomstít.
Armáda odhaduje, že v Gaze jsou potenciálně stále naživu více než dva tisíce dalších teroristů, kteří se účastnili masakrů před třemi lety. „Ať jsou všichni kdekoli, jsou odsouzeni k smrti,“ přislíbil izraelský ministr obrany Jisra’el Kac. „Vůdci Hamásu v zahraničí jsou rovněž v našem hledáčku. Žádný z těchto opovrženíhodných vrahů, který sehrál klíčovou roli při masakru ze 7. října, by neměl zemřít pokojně ve své posteli,“ prohlásil nedávno Kac.
Cílené zabíjení a „bezprostřední hrozba“
Navzdory platnému klidu zbraní tempo cílených vražd od letošního května zrychlilo, všímají si izraelská média. Podle bezpečnostních úředníků tomu napomohl návrat zbývajících izraelských rukojmí, kvůli kterým měla armáda v minulosti více svázané ruce.
Jeden z důstojníků řekl portálu Ynet, že mnoho z těch, kteří se zúčastnili útoku ze 7. října, se nyní podílí na obnově vojenské síly Hamásu poté, co se po celou dobu války účastnili bojů. „Naše touha vyřídit si účty s těmi, kdo spáchali tato zvěrstva, je proto v souladu s naším úsilím zastavit aktivity Hamásu, které nelze tolerovat,“ zdůraznil zdroj.
Během současného příměří židovský stát kupříkladu oznámil eliminaci šéfa Hamásu v Pásmu Gazy Izz ad-Dína al-Haddáda. Zabit byl rovněž Alí Sámí Muhammad Šakra, velitel čety elitních sil Nuchba spadajících pod Hamás. List The Wall Street Journal (WSJ) zmiňuje i likvidaci Abda al-Rahmána Ammára Hasana Chudarího, teroristy z Palestinského islámského džihádu, který se podílel na vpádu a masakru v kibucu Nir Oz.
Bezpečnostní složky nepoužívají pro provádění cílených likvidací žádný předem daný operační model. Každý úder je veden podle konkrétních podmínek na zemi. Specializované velitelské centrum podrobně monitoruje osoby určené k eliminaci a snaží se sledovat každý jejich krok.
Pokud jde o civilní oběti, důstojník uvedl, že zpravodajské týmy se při sledování cíle „snaží minimalizovat“ škody. Čím vážnější hrozbu Izraelci vyhodnotí, tím větší je ale pravděpodobnost, že k úderu dojde navzdory očekávaným zraněním či obětem z řad civilistů.
Mezinárodní právo sice umožňuje zabíjení těch, kteří se účastní útoků, ale stanoví, že k ospravedlnění jejich zabití dlouho po prvním útoku musí existovat „bezprostřední hrozba“. V opačném případě by takový útok byl mimosoudní popravou, pomstou za činy provedené před měsíci nebo lety, podotýká ToI.
Izraelská armáda proto trvá na tom, že každý agent, kterého v Gaze zabije, včetně těch, kteří se zúčastnili útoků ze 7. října, představoval „bezprostřední hrozbu pro jednotky“ umístěné v blízkosti, plánoval útoky na ně nebo na samotný židovský stát, případně překročil „žlutou linii“, která vymezuje současné linie kontroly izraelských sil v Gaze.
Rachel VanLandinghamová, bývalá vojenská prokurátorka amerického letectva a odbornice na vojenské právo, pro WSJ sdělila, že i když izraelské tažení působí jako odveta, není ze své podstaty nic špatného na tom, když se upřednostňují lidé na seznamu cílů – pokud se jedná o nepřátelské bojovníky.
Mnichov jako precedent
Představitelé židovského státu používají jako precedent pro odvetnou kampaň proti teroristům ze 7. října útok v Mnichově z roku 1972, přičemž poukazují na dlouholeté úsilí vedené Mosadem za účelem vypátrání a eliminaci vůdců masakru izraelských sportovců během tehdejších olympijských her.
„Bude to nějakou dobu trvat, stejně jako to zabralo (čas) po Mnichovu. Ale dostaneme se k nim, ať jsou kdekoli,“ řekl předloni ředitel Mosadu David Barnea. „Ať každá arabská matka ví, že pokud se její syn zúčastnil masakru, podepsal si vlastní rozsudek smrti,“ dodal.
Podle nejmenovaného představitele Hamásu, který hovořil s WSJ, se nejedná o „nic jiného než o rozšíření politiky mimosoudních poprav a systematického zabíjení, kterou Izrael praktikuje proti palestinskému lidu po celá desetiletí“. Americký deník k tomu ale poznamenal, že sám Hamás vraždí své odpůrce v Gaze a likviduje konkurenční klany.
Někteří experti ospravedlňují izraelskou politiku tím, že pravidla hry se liší vzhledem k regionu a typu nepřítele, proti kterému židovský stát bojuje. „Na Blízkém východě je pomsta důležitou součástí veřejného diskurzu. Jde o to, jak vážně vás vnímá kdokoli ve vašem okolí,“ řekl WSJ Michael Milstein, bývalý vysoký důstojník izraelské rozvědky a expert na palestinskou společnost. „Toto je bohužel jazyk této části světa,“ poznamenal.
„Je to spravedlnost“
Řada Izraelců nekompromisní přístup vedení země vítá. „Není to pomsta, je to spravedlnost,“ komentoval v roce 2024 pro americkou stanici CNN zabití vůdce Hamásu Jahji Sinvára hrdina ze 7. října, izraelský generálmajor ve výslužbě Noam Tibon, jenž se v osudný den vyzbrojil a vydal se zachraňovat z ohně svou rodinu.
Dřívější rukojmí Rom Braslavski se koncem letošního června, osm měsíců po svém propuštění, dozvěděl od armádního důstojníka, že byl zlikvidován velitel Palestinského islámského džihádu, který ho během dvou let v zajetí této teroristické skupiny zadržoval a týral.
„No teda, tomu vůbec nemůžu uvěřit. Počkejte vteřinu, kvůli něčemu takovému musím zastavit,“ řekl Braslavski, který právě řídil auto – a následně se rozplakal. „Myslíte to vážně? Jste si stoprocentně jistý?“ ptal se důstojníka.
„To, že od zvěrstva uplynou tři roky, nijak nemění bolest, kterou způsobilo. Toto není ,timeline‘ sociální sítě, u které stále nová témata přicházejí a jiná odcházejí. Sedmý říjen je pro Izraelce generační trauma. Velká většina souhlasí s tím, že pachatelé mají zemřít – podobně jako byli zabiti pachatelé masakru izraelských olympioniků v roce 1972 – a nebudou za ně rozhodně ronit slzy. Někdo to nazve vykonáním spravedlnosti, jiný na rovinu řekne, že jde o pomstu. Rozdíl je ale spíš subtilní,“ míní Borek.
Otec Noy Argamaniové, jež strávila v zajetí 245 dnů, nicméně vzkázal, že jeho jediným přáním bylo, aby Hamás propustil jeho dceru včas, aby mohla ještě jednou vidět svou nevyléčitelně nemocnou matku. Nakonec se mladá žena dostala na svobodu v den otcových narozenin a s matkou tak mohly strávit tři společné týdny.
„Nevím, co pomsta přinese“
Jakov Argamani ocenil izraelské síly za to, že bojují v zápasu, který nazval „válkou o přežití židovského národa“. O zabití dvou mužů, kteří Nou unesli, prý nebyl informován. „Nevím, co pomsta přinese,“ řekl k tomu. „Říkám vám upřímně, nevím, co to přinese,“ citoval Argamaniho server The Australian.
Devatenáctiletá přeživší masakru v kibucu Be’eri po útoku ve videu hovořila o tom, jak vláda opustila obyvatele jihu země, a prosila v něm o „návrat rukojmí, mír, slušnost a spravedlnost“.
Michal Halevová, matka zavražděného Laora Abramova, pak ve videu zveřejněném na facebooku uvedla: „Prosím svět: zastavte všechny války, přestaňte zabíjet lidi, přestaňte zabíjet děti. Válka není cesta. Válka není způsob, jak věci řešit. Tato země, Izrael, prochází hrůzou… A vím, že matky v Gaze procházejí hrůzou… Mým jménem nechci žádnou pomstu,“ citoval pozůstalou izraelský list +972 Magazine.
Matka a vdova po majorovi Idovi Šanim, který byl zabit bezprostředně po vpádu Hamásu do Izraele, se snaží najít útěchu v Izraelsko-palestinském fóru pozůstalých rodin. Už v listopadu 2023 vdova Ma’ajan podle svých slov pocítila potřebu se něčeho zachytit. Připojila se proto k zoomovému setkání fóra pro širokou veřejnost v sekci nazvané „Udržet si lidskost“.
„Chtěla jsem slyšet i jiné poselství než jen ‚pomstu‘. Říkala jsem si: ‚To jste nepochopili, že tohle nefunguje?‘“ vysvětluje v rozhovoru pro list Ha’arec z letošního dubna. „Nechci o Palestincích mluvit jako o ‚nich‘, ale chci se seznámit se jmény a příběhy,“ přiblížila svůj úhel pohledu.
Rovněž izraelský mírový aktivista Maoz Inon ctí odkaz svých rodičů, kteří zahynuli během útoku na kibuc Netiv Ha’asara v hořícím domě, prosazováním usmíření s Palestinci. „Ti, kdo věří, že bomby přinášejí bezpečnost, se mýlí. Jediné, co funguje, je mír a spravedlnost,“ konstatoval.
Obavy ze spirály násilí
Před posedlostí odvetou varují i některé izraelské známé osobnosti. „Trauma ze 7. října z nás udělalo společnost posedlou pomstou,“ řekl loni v březnu francouzskému listu Le Monde izraelský spisovatel Dror Mišani, literární vědec, jenž přednáší na Telavivské univerzitě. Palestinci dle něj už nejsou považováni za lidské bytosti, ale za „nepřátele bez tváře“.
„Naše životy zde závisí na naší schopnosti a ochotě zastavit tuto válku a pomoci lidem v Gaze znovu si vybudovat životy a domovy. Pokud nezastavíme, v ohrožení budou i životy našich dětí, protože násilí, které zuří dál a dál, spaluje všechno. A oheň, který zakládáme, se nám vrátí,“ je přesvědčen Mišani.
Slavný izraelský dramatik Motti Lerner, který se v nové hře vrátil k tématu procesu s nacistickým zločincem Adolfem Eichmannem, si myslí, že v židovském státě nyní spravedlivý proces s teroristy ze 7. října „není možný“.
„Obávám se, že izraelská společnost je dnes poháněna touhou po pomstě a bude hledat příležitosti k ní, kdykoli to bude možné – včetně této války. To, co jsme udělali v Gaze, je jistě aktem pomsty za 7. říjen. Někdo může namítnout, že pomsta je lidský instinkt – ale nemůžeme dovolit, aby tento instinkt diktoval politiku. Můžeme cítit touhu po pomstě, ale nemůžeme podle ní jednat,“ řekl Lerner letos v květnu deníku Ha’arec.
Podle Borka řada Izraelců mluví o potřebě míru, ovšem s různými pohnutkami i definicemi. „Leckterý volič opozice by podepsal větu, že (premiér Benjamin) Netanjahu vede nekonečné války pro vlastní politický prospěch. Ale u většiny z nich to není výraz lásky k Palestincům, spíš nelásky k premiérovi. Pak tu poměrně často – i od voličů koalice – uslyšíte slova o tom, že jednou snad bude mír. Ale bývá to často jen abstraktní myšlenka,“ poznamenal zpravodaj, který dění v regionu pokrývá už řadu let.
„Například postarší obyvatel kibucu ležícího dva kilometry od hranice mi i po 7. říjnu opakoval, že se těší, až jednou lidé z Gazy do jeho vesnice přijdou jako turisté. Potom je tu idealistická levice. Krátce po 7. říjnu jsem natáčel s matkou, jíž zabili syna. Dětem prý vždy vštěpovala toleranci a soužití s Palestinci a nebude to měnit,“ popsal vlastní zkušenosti z terénu Borek.
Mnozí stoupenci těchto ideálů ale byli podle zpravodaje otřesení, když viděli, jak se v ulicích Gazy tleskalo převážení mrtvých Židů. „Jedna matka rukojmího to nazvala hlubokou myšlenkovou krizí,“ podotkl zpravodaj. „A pak je tu nepočetná, ale nikoliv bezvýznamná radikální levice, která hned po 7. říjnu odmítala silová řešení a která je myšlenkově napojena na západoevropskou a americkou socialistickou levici – včetně zásadní kritiky pilířů izraelské státnosti,“ doplnil Borek.
Desetitisíce mrtvých v Gaze
Budoucnost Pásma Gazy tak zůstává i tři roky po 7. říjnu nejistá. Jeruzalém v poslední době zintenzivnil údery, přičemž tvrdí, že palestinské hnutí se v rozporu s příměřím přezbrojuje a útočí. Hamás popírá, že by se snažil provádět útoky a obnovovat svůj arzenál a z porušování klidu zbraní naopak viní židovský stát.
Spojenými státy prosazené příměří mělo vést k postupnému stažení izraelské armády z obsazených oblastí Pásma Gazy a k odzbrojení Hamásu. Vyjednavači však dosud nedosáhli shody ohledně podmínek obou procesů.
Od vyhlášení klidu zbraní zahynulo při izraelských útocích v enklávě podle tamního ministerstva zdravotnictví ovládaného Hamásem přes 1400 Palestinců, na izraelské straně padlo několik vojáků. Celkem během izraelské ofenzivy zemřelo podle úřadů v Gaze přes 74 tisíc Palestinců, na izraelské straně jsou to stovky mrtvých z armádních řad. Čísla však nelze nezávisle ověřit.
„Mnoho Izraelců by nic nenamítalo, pokud by v příštích letech nemuseli ani jednou slyšet slovo Gaza. Je to ovšem jen abstraktní pocit ve stylu ,vezměte si svoje imámy, samopaly, rakety a neschopnost si normálně vládnout a dejte už nám pokoj.‘ Faktem je, že Gaza jako téma zas tolik nerezonuje poté, co zmizelo podtéma rukojmí,“ konstatoval Borek.
Válka vysídlila stovky tisíc Palestinců, řada z nic trpí hlady a často nemá přístup k potřebné zdravotní péči. Kac začátkem letošního září prohlásil, že vláda je připravena Palestince z Pásma Gazy „dostat pryč“, a to „po moři, letecky, jakýmkoli možným způsobem“. Netanjahu pak zdůraznil, že Izrael nemá v úmyslu stáhnout se z enklávy.
„Vláda mluví o dobrovolné emigraci Palestinců z Gazy. Zůstává ovšem jen u slov, spíš jde o mobilizační heslo pro jestřábí voliče. Otevření přechodu v Rafahu neusnadnilo cestování z Gazy a do ní. Její budoucnost závisí na budoucnosti Hamásu. Pokud stále vládne a má zčásti autentickou podporu, je představitelné příměří, i mnohaleté, nikoliv mír. A skutečný nastane, až se jednou palestinští školáci budou učit, že 7. říjen byla zrůdnost,“ myslí si Borek.
Klíčové volby na obzoru
Netanjahu během kampaně před říjnovými parlamentními volbami slíbil, že zajistí „úplné zničení Hamásu“ a varoval před údajnými územními ústupky, které se podle něj chystá učinit opozice. „Jsme jediní, kteří mohou zajistit bezpečnost Izraele,“ zdůraznil premiér, jenž čelí dlouhodobě kritice za to, že jeho vláda nedokázala teroristickému útoku Hamásu zabránit.
Pětice lídrů izraelské opozice před volbami ohlásila spolupráci na vytvoření „sionistické, státnické vlády nápravy“ a na posílení Izraele jako demokratického státu. Šéfové stran přislíbili rovněž zřízení státní vyšetřovací komise, která se zaměří na masakr ze 7. října, což Netanjahu odmítl učinit.
„Od vyšetřovací komise nic moc nečekám. Stala se tak zpolitizovaným tématem, že i kdyby vznikla, nebudou mít její závěry dopad na názory lidí. Ale naopak stranické preference budou mít apriori vliv na postoj lidí k této komisi,“ míní Borek.
Podle sondáží by pětice opozičních stran mohla porazit současný vládní blok vedený Likudem premiéra Netanjahua. Neměla by však ve 120členném parlamentu většinu bez hlasů stran arabské menšiny. Na vztahu k těmto uskupením se přitom opoziční sionistické strany zatím neshodnou.
„Případné vítězství opozice by mohlo nové vládě dát větší diplomatickou pružnost, co se týká Gazy, Libanonu a Íránu, protože tyto konflikty ,zdědí‘, nebudou ,její‘. Na Západním břehu by nemusela být tolik svázána, jelikož osadníci většinou volí stávající koalici. Ale mezi opozicí jsou i pravicové a jestřábí strany, to opravdu nejsou pacifisté, kteří by otočili v bezpečnostních otázkách kormidlem,“ upozornil Borek.
Zároveň by dle zpravodaje taková vláda čelila riziku nestability, jelikož se jedná o mnoho menších stran bez pevnějšího pojítka. „Těsné volební výsledky a těsné koaliční většiny jsou pak receptem na pokračování izraelské ,tradice‘ v podobě hádek a demonstrací, protože vždy ta druhá polovina národa může považovat vládu za ztělesněné zlo,“ uzavřel Borek.