Herní muzeum Čeňka Cibiena není klasická vitrína plná zaprášených exponátů. Naopak – jeho hlavní filozofie stojí na tom, že se má hrát. Návštěvníci si mohou vyzkoušet unikátní hardware, na který by se jinak nikdy nedostali, od starých automatů až po moderní stroje dovezené z Japonska. Cílem je nejen uchovat historii, ale hlavně ji zpřístupnit. A ukázat, že hraní není izolace, ale společný zážitek.
Právě propojení generací je podle něj to nejcennější. V jeho prostorách se běžně potkávají děti, rodiče i prarodiče. Zatímco mladší generace ukazuje Fortnite nebo Minecraft, starší vytahují vzpomínky na Prince of Persia nebo arkádové klasiky. Výsledkem je prostředí, kde mizí stereotyp hráče zavřeného ve tmě – místo toho vzniká komunitní prostor, kde se lidé potkávají, baví a sdílí zkušenosti.
Nejde přitom o jedno muzeum. Cibien postupně buduje celou síť herních prostor – v Praze fungují Cyber Arcade a Game World, v Plzni Game Station a další projekt, Game Planet, se chystá v Olomouci. Jeho vize se tak rozrůstá z jednoho místa v širší ekosystém, který má ambici pokrýt herní historii i současnost napříč regiony.
Za tím vším je ale i náročná realita. Shánění a servis herních automatů je podle Cibiena často „úplné šílenství“. Stroje z Japonska nebo USA stojí statisíce až miliony korun, náhradní díly se shánějí složitě a opravy často stojí na komunitě nadšenců z celého světa. Přesto se mu daří držet zařízení v chodu – právě proto, aby si je lidé mohli vyzkoušet, ne jen obdivovat za sklem.
Ať už jde o 4D automaty, hudební hry, nebo simulátory vlaků, které mají v Japonsku vlastní fanouškovskou základnu, Cibien zdůrazňuje jednu věc: hry jsou komplexní médium. Kombinují technologii, design, hudbu i příběh a podle něj si zaslouží stejnou pozornost jako film nebo jiné umělecké formy. Jeho projekt tak není jen sbírkou, ale snahou změnit pohled na gaming jako takový.
