„Odlidštění Palestinců“ a dvojí metr. Trest smrti v Izraeli budí vášně — ČT24 — Česká televize

Trest smrti je v Izraeli technicky vzato legální, doposud se ale vztahoval pouze na zločiny proti lidskosti a velezradu. Až do zákazu v roce 1954 ho bylo možné uložit i za vraždu, píše server NBC News. Od vzniku židovského státu byli v zemi popraveni jen dva lidé.

První trest smrti byl vykonán v roce 1948, kdy byl armádní důstojník Meir Tobianski falešně obviněn ze špionáže a popraven za velezradu. Posmrtně byl zproštěn viny, uvedla stanice Deutsche Welle. V roce 1962 pak Izrael nechal po dlouhém procesu oběsit nacistu a jednoho z hlavních strůjců holocaustu Adolfa Eichmanna. Poprava tehdy ve světě vyvolala smíšené reakce, včetně židovských filozofů, jako byla Hannah Arendtová, která se klonila spíše ke zřízení mezinárodního tribunálu.

V roce 2024 Valné shromáždění OSN uvedlo, že více než dvě třetiny všech členských států – včetně Izraele – podpořily moratorium na popravy na celém světě. Podle serveru The Jewish Independent Jeruzalém hlasoval pro toto moratorium od jeho zavedení v roce 2007.

Teď ale nastal prudký obrat. Zákon, jenž schválil Kneset koncem března, nařizuje izraelským soudům udělit doživotí nebo trest smrti těm, kteří zavraždí izraelského občana či rezidenta „s cílem popřít Stát Izrael“.

Legislativa je obzvlášť přísná vůči Palestincům žijícím na Západním břehu Jordánu. Upravuje totiž postup izraelských vojenských soudů, které soudí palestinské obyvatele tohoto okupovaného území, a ukládá jim udělovat trest smrti v případech, kdy je vražda kvalifikována jako teroristický čin.

Jen v mimořádných případech budou smět soudy udělovat doživotí. „V praxi to znamená, že terčem budou výhradně Palestinci, protože něco podobného se nepředpokládá od izraelských osadníků, kteří mimo jiné jsou pod izraelskou jurisdikcí,“ uvedl ve svém Blízkovýchodním podcastu expert na Blízký východ Marek Čejka.

Vojenské soudy mohou uložit trest smrti prostou většinou, a to i bez návrhu státního zástupce. Izraelská lidskoprávní skupina B’Tselem přitom ve svém prohlášení upozornila, že vojenské procesy s Palestinci mají „přibližně 96procentní míru odsouzení, která je založena převážně na ‚přiznáních‘ vynucených pod nátlakem a mučením během výslechů“.

Hrdelní tresty nelze zmírnit ani odpustit a musí být vykonány do devadesáti dnů. Premiér může požádat soud, který rozsudek vynesl, o odložení výkonu trestu nejvýše o 180 dnů. „Zákon nařizuje oběšení, omezuje přístup k právnímu zastoupení a návštěvám rodinných příslušníků, omezuje vnější dohled a poskytuje imunitu těm, kteří se podílejí na provedení,“ popisuje normu lidskoprávní organizace Human Right Watch.

Paralelní právní systém

Pro izraelské civilní soudy legislativa obsahuje mírnější úpravu, kdy hrdelní trest není povinný. Podle studie izraelské organizace pro lidská práva Ješ Din dosáhla míra odsouzení židovských osadníků shledaných civilními soudy vinnými ze spáchání zločinů proti Palestincům na Západním břehu s výjimkou východního Jeruzaléma v letech 2005 až 2024 asi tři procenta. Přibližně 94 procent případů vyšetřování násilí páchaného osadníky bylo ukončeno bez obžaloby.

„Různé typy práva platící pro různé (skupiny) obyvatel jsou dlouhodobou součástí konfliktu a izraelských přístupů,“ podotkl Čejka. Příklady zneužití trestu smrti jako nástroje etnické represe lze podle experta najít i v minulosti v jiných zemích. „V moderní historii se můžeme podívat třeba na Osmanskou říši za první světové války a uplatňování trestu smrti třeba proti Arménům a některým dalším skupinám,“ uvedl Čejka.

„Potom samozřejmě nacistické Německo během druhé světové války, ustašovské fašistické Chorvatsko, které bylo mimořádně brutální na Balkáně vůči Židům, Srbům, Romům. V USA platily až do šedesátých let rasové zákony umožňující mimo jiné trest smrti pro Afroameričany. A pak také apartheid v Jižní Africe, kde byl nejvyšší trest systematicky využíván k pacifikaci černošských obyvatel,“ shrnul expert.

Zastánci nového zákona v Izraeli poukazují na násilné útoky spáchané palestinskými ozbrojenci v průběhu let. Současná vláda pod vedením premiéra Benjamina Netanjahua tvrdí, že cílem sporné legislativy je zajistit bezpečnost – konkrétně zvýšit odstrašující účinek, předcházet útokům a požadovat odplatu za sabotáže, píše blízkovýchodní web The Middle East Eye (MEE).

Nejsou ale žádné důkazy o tom, že by trest smrti odrazoval potenciální pachatele více než tresty odnětí svobody, ani neexistuje souvislost s jeho uplatňováním a nižší mírou kriminality. Aktéři činů páchaných z ideologických důvodů se navíc mohou na smrt již připravovat, píše v článku pro MEE palestinský právník Husajn Abú Husajn.

Návrh zákona předložili zákonodárci krajně pravicové strany Židovská síla s podporou zákonodárců Netanjahuovy strany Likud a konzervativní strany Jisrael Beitenu (Izrael, náš domov). Za legislativu orodoval předseda Židovské síly, krajně pravicový izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir. Tento dříve odsouzený rasista vyzývá k anexi Západního břehu a rozpuštění palestinské samosprávy.

Během Ben Gvirova působení v ministerské funkci izraelské lidskoprávní organizace zaznamenaly prudký nárůst počtu případů zneužívání a mučení v izraelských věznicích i detenčních centrech, uvádí Deutsche Welle. Podle izraelské nevládní organizace pro lidská práva HaMoked zemřelo od začátku války v Gaze do srpna 2025 v těchto zařízeních nejméně 94 Palestinců.

Dva tisíce opozičních námitek

Izraelský Výbor pro národní bezpečnost při prosazování legislativy zamítl přes dva tisíce výhrad opozice. Opoziční zákonodárce Gilad Kariv z Labouristické strany prohlásil, že „vláda a koalice se podřídily hrubé, nemorální a iracionální – z bezpečnostního hlediska – volební kampani Itamara Ben Gvira“. Normu podle Deutsche Welle označil za „extrémní“ a varoval před možnými dopady na budoucí izraelská rukojmí.

Kneset navíc řeší v současné době i druhý obdobný návrh zákona namířený proti pachatelům činů, jež se staly v minulosti. Výbor pro ústavu, právo a spravedlnost schválil retroaktivní legislativu o „tribunálech“, jež zřizuje v rámci vojenských soudů zvláštní tribunál pro stíhání pachatelů masakru ze 7. října 2023, který rovněž obsahuje ustanovení o trestu smrti, zmiňuje Jewish Independent.

Netanjahuova vláda se snaží změnit soudní systém židovského státu dlouhodobě. Začátkem roku 2023 Jeruzalém oznámil kontroverzní reformu justice, jež by dramaticky omezila moc soudnictví, nad kterým by získala větší dohled výkonná moc. Masové protivládní protesty trvaly měsíce, přičemž kritici varovali, že reformy oslabí právní stát v klíčovém okamžiku, kdy probíhá proces s premiérem obviněným z korupce.

Zlom přinesl 7. říjen 2023, kdy palestinští teroristé z Hamásu zaútočili na Izrael a zabili přes tisíc lidí. Během následné války v Gaze byly soudy s Netanjahuem odročovány a stejně tak pokusy o zásahy do soudnictví. Nejvýznamnější reformu, která by vládě umožnila přehlasovat právo veta nejvyššího soudu, pak tento justiční orgán v lednu 2024 zrušil.

„Ta agenda tady ale zůstává. Netanjahu je v čele nejvíc radikálně pravicové vlády v dějinách Izraele,“ upozornil v podcastu Čejka s tím, že Netanjahuova strana Likud v posledních letech stále více tíhne k náboženským a nábožensky sionistickým stranám. Ty propojují židovský nacionalismus s náboženskými dogmaty a mimo jiné jako Ben Gvir prosazují rozšiřování nelegálních osad na Západním břehu.

Vliv radikálního kahanismu

Současné nastavení izraelské politiky přitom podle Čejky souvisí i s radikální ideologií kahanismu, která má kořeny v sedmdesátých letech ve Spojených státech a v osmdesátých letech poté v židovském státě. „Otcem kahanismu je americký rabín Meir Kahane, který se stal vůdcem nejradikálnější náboženské pravice v USA a Izraeli. Sám sebe prezentoval jako radikální odpověď na americké antisemitské útoky,“ vysvětluje Čejka.

Kahanismus je často spojován s rasismem vůči Arabům a podporou jejich nuceného vystěhování z Izraele a jím okupovaných území, tedy Pásma Gazy a Západního břehu. Po šestidenní válce přišel Kahane s teorií „teror proti teroru“, tedy že na arabský teror musí přijít brutální židovská odpověď, a založil stranu Kach, která ideologii prosazovala, uvedl Čejka.

„Ideologie je postavená na pomstě, izolacionismu a víře v naprostou vyvolenost Bohem,“ podotkl expert. Kahane se sice dostal do parlamentu, což později vedlo Kneset, aby byl přijat speciální zákon, který by znemožnil stranám s rasistickým programem účastnit se voleb. Strana Kach tak byla vyloučena z dalších voleb a zakázána. Sám Kahane byl později zabit v USA radikálním islamistou.

„Ben Gvir a jeho stoupenci se k jeho odkazu jednoznačně hlásí a vůbec nikdo to nepostihuje, naopak Netanjahu si tyto extremisty vybral do své vlády na důležité politické posty ve snaze zachránit svou politickou existenci,“ poznamenal Čejka.

Legislativa rozšiřující trest smrti na terorismus už vyvolala bouřlivou reakci v muslimském světě. Stovky lidí začátkem dubna demonstrovaly v Ramalláhu poté, co protest svolala palestinská strana Fatah a její spojenci. Ti v omezené míře vládnou nad částí Západního břehu.

„Tento zákon představuje nebezpečné zhoršení situace, zejména kvůli jeho diskriminačnímu uplatňování vůči palestinským vězňům,“ uvedli ministři zahraničí osmi muslimských zemí, z nichž většina zároveň trest smrti uplatňuje. Ve společném prohlášení Pákistán, Turecko, Egypt, Indonésie, Jordánsko, Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty vyzvaly ke zdrženlivosti.

„Diskriminace a dehumanizace Palestinců“

Podle humanitárních organizací je norma součástí „vzorce diskriminačních politik a postupů vůči Palestincům“. „Tento nový zákon nepředstavuje pouze významný krok zpět, ale také ukládá trest smrti na základě etnického či národnostního původu a oslabuje základní právní záruky,“ uvádí ve společném prohlášení organizace jako Human Rights Watch, Amnesty International či katolická Caritas Europa.

Ve své zprávě zdůrazňují, že ačkoli zákon výslovně nezmiňuje etnický původ ani státní příslušnost, je ve skutečnosti navržen tak, aby se vztahoval výlučně na Palestince. Zavádí rovněž výjimečný režim vykonání trestu oběšením, který zahrnuje utajení a omezený přístup k právní pomoci a vnějšímu dohledu.

„Izraelští představitelé tvrdí, že uložení trestu smrti je otázkou bezpečnosti, ale ve skutečnosti zakotvuje diskriminaci a dvoustupňový systém spravedlnosti, což jsou oba znaky apartheidu. Trest smrti je nevratný a krutý,“ konstatoval zástupce ředitele Human Rights Watch pro Blízký východ Adam Coogle.

Výkonná ředitelka izraelské organizace B’Tselem Juli Novaková uvedla, že židovský stát „dosahuje nového dna v dehumanizaci Palestinců a zakotvuje jejich kruté zacházení v zákonech přijatých státem“. Proces odlidštění Palestinců je podle ní dlouhodobý, a tak je současná legislativa nyní přijatelná pro velkou část izraelské společnosti. „Legislativa se nesetkává prakticky s žádným politickým odporem a v Izraeli sotva vyvolává veřejnou diskusi,“ poznamenala Novaková v komentáři pro Guardian.

Podle zprávy právního centra Adalah v Haifě z loňského listopadu izraelská vláda během posledních dvou let prosadila více než třicet nových zákonů, které upevňují nerovnost Arabů a Židů před zákonem. Celkem ale již seznam čítá přes sto diskriminujících zákonů.

Zpráva zmiňuje rozsáhlý útok na svobodu projevu, myšlení a protestů v široké škále oblastí. Zahrnuje zákony zakazující publikování obsahu, včetně „popírání událostí ze 7. října“, jak jej stanovil Kneset, a omezující vysílání kritických médií, která „poškozují bezpečnost státu“, píše izraelský list +972 Magazine.

Na Palestince cílí třeba zákon o deportaci rodin teroristů. Izraelský parlament zároveň zpřísnil již tak drastický zákaz „slučování rodin“, aby se pokusil zabránit palestinským občanům v uzavírání sňatků s Palestinci na Západním břehu Jordánu a v Gaze, a rozšířil tresty proti Palestincům, kteří „nelegálně pobývají“ v Izraeli.

V posledních dekádách převládá jasný celosvětový trend směrem k omezení nejvyššího trestu, přičemž většina demokratických zemí ho již zrušila zákonnou cestou, nebo jej v praxi neuplatňuje, podotýká MEE. Třeba Evropská unie obecně odsuzuje trest smrti jako krutý, nelidský a neslučitelný s lidskou důstojností.

Nečinnost Evropské unie

Podle humanitárních organizací nový izraelský zákon porušuje tyto základní postoje uznávané mezinárodním společenstvím na ochranu práv osob a porušuje tím právo na život jako základní pilíř lidských práv. Organizace přitom kritizují diplomatická úsilí EU a jejích členských států o přijetí opatření proti židovskému státu jako nedostatečná.

Evropská komise minulý rok navrhla balíček opatření proti Izraeli kvůli válce v Pásmu Gazy i dění na Západním břehu Jordánu. Ten se týkal zavedení cel na některé zboží, ale zahrnoval i sankce na dva extremistické ministry, několik násilných židovských osadníků a rovněž několik členů palestinského teroristického hnutí Hamás.

Pro schválení sankcí je ale nutná jednomyslnost, která se zatím nekoná. „Uplynulo již devět měsíců a čas na přijetí opatření je dávno pryč. Evropská unie musí dodržet své deklarované zásady a právní závazky tím, že jako minimální okamžité opatření konečně pozastaví obchodní část asociační dohody mezi EU a Izraelem a přijme další opatření, jak navrhla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v září 2025,“ vyzývají humanitární organizace.

Podle některých evropských zemí norma podkopává demokratické základy Izraele. Španělský premiér Pedro Sánchez zákon na sociální síti X označil za další krok k apartheidu v Izraeli. Podobně učinil vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk, který vyzval Jeruzalém, aby legislativu zrušil, protože porušuje mezinárodní humanitární právo.

Zdrženlivě naopak reagovala americká administrativa. Mluvčí ministerstva zahraničí pouze uvedl, že „respektují suverénní právo Izraele určovat si vlastní zákony“ a že věří ve spravedlivý proces.

Podle expertů OSN legislativa zachovává a umocňuje dvojí právní systém, v němž Palestinci na okupovaném Západním břehu Jordánu podléhají vojenskému právu, vojenským soudům a omezeným zárukám řádného procesu, zatímco izraelští osadníci nikoli. „Zákon, který fakticky vyčleňuje Palestince k popravám, naznačuje, že palestinské životy si méně zaslouží právní ochranu,“ uvedli ve zprávě.

Odborníci poukázali na širší právní a institucionální kontext poté, co Mezinárodní soudní dvůr shledal, že izraelská legislativa a opatření na okupovaném palestinském území porušují zákaz rasové segregace a apartheidu. „Režim trestu smrti uplatňovaný na Palestince nemůže splňovat požadavky nediskriminace, přísné zákonnosti a spravedlivého procesu podle mezinárodního práva,“ zní z OSN.

Osadnické útoky sílí

Jeruzalém na Západním břehu přitvrdil po vpádu Hamásu do Izraele a bezpečnostní opatření se zpřísnila i po vypuknutí americko-izraelské války s Íránem.

Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OHCHR) uvedl ve své zprávě, že od října 2023 do začátku letošního února zabila izraelská armáda nebo radikální izraelští osadníci na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě nejméně 1054 Palestinců. Za stejné období bylo zabito 62 Izraelců, a to při palestinských útocích nebo operacích izraelské armády.

Jen od začátku roku do 15. března izraelští osadníci a vojáci zabili 25 Palestinců. Od začátku regionálního konfliktu do konce března OSN zaznamenala 150 útoků ze strany osadníků. Podle zdrojů listu Ha’arec přitom nový šéf bezpečnostní služby Šin Bet dosazený Netanjahuem David Zini odmítá, že by šlo o židovský teror a mluví spíše o „případech tření“ mezi izraelskými osadníky a Palestinci. Zini proto pozměnil priority divize, která je zodpovědná za boj s pravicovým extremismem.

Násilí se odehrává v době, kdy Netanjahuova vláda prosazuje výstavbu nových osad, což Západ kritizuje. Od 1. listopadu 2024 do 31. října 2025 bylo podle OSN vysídleno asi 36 tisíc Palestinců. Vyhánění Palestinců dosáhlo podle organizace nevídané úrovně a mohlo by představovat etnickou čistku.

Porušení mezinárodního práva

Experti OSN v souvislosti s novým zákonem o trestu smrti také připomněli, že Izrael v roce 1991 ratifikoval Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, kde se hovoří o tom, že nejvyšší trest lze uložit pouze za nejzávažnější trestné činy, po spravedlivém řízení a s možností zmírnění trestu či získání milosti.

„Tyto právní požadavky jsou jasně porušovány, když je trest smrti uplatňován diskriminačně a civilisté jsou souzeni před vojenskými soudy, které nesplňují mezinárodní standardy spravedlivého procesu,“ varovali odborníci.

Rozlišování mezi povinným trestem smrti u vojenských soudů a trestem smrti dle uvážení u civilních soudů také porušuje článek 7 Všeobecné deklarace lidských práv, který říká, že všichni lidé „jsou si před zákonem rovni“, upozornil právník Abú Husajn. Nemožnost udělit milost po odsouzení pak podle něj porušuje článek 75 čtvrté Ženevské úmluvy, který stanoví, že osoby odsouzené k trestu smrti nemohou být „zbaveny práva žádat o milost nebo odklad trestu“.

Rovněž právní poradce Knesetu Ido Ben-Jicchak návrh zákona před jeho schválením kritizoval s tím, že „neumožňuje milost osobě odsouzené k smrti, což je v rozporu s mezinárodními úmluvami a mohlo by vést ke komplikacím“.

Podle agentur se očekává, že se sporná legislativa dostane k izraelskému nejvyššímu soudu, aby ji přezkoumal. Nejméně jedna z organizací už podala podnět k tomuto justičnímu orgánu. Teoreticky by tak nový zákon mohl být nejvyšším soudem revidován, či dokonce zrušen, podotýká Deutsche Welle.