Na prostranství před kostelem v Jizerním Vtelně bylo v neděli odpoledne veselo. Sjelo se sem patnáct žlutých Felicií Fun. A pak ještě jedna půlka. Majitel z havarovaného Funu bez motoru postavil přívěsný vozík, na němž s partou přátel vozí na srazy plynový gril.
„Srazy pořádáme dvakrát ročně a pokaždé jinde. Pořád jsme řešili, kde jde nebo nejde rozdělávat oheň a co pak s popelem. Až nás napadlo si vyrobit gril. Vozík jsme stavěli s kamarádem v době covidu, když byl čas. Použili jsme nabouraný Fun bez motoru, z druhé půlky pak máme ještě pojízdnou korbu,“ vysvětluje majitel Roman Volek z Mělníka.
Vlastně je to docela příznačné auto pro sice malou, ale velmi silnou a soudržnou komunitu kolem Funu: trochu bláznivé a hlavně postavené pro radost. Na srazy podle Romana Volka pravidelně jezdí zhruba 80 až 90 majitelů.
Poslední měli před dvěma týdny na Plzeňsku, tentokrát se sešli záhy znovu. Setkání se totiž konalo u příležitosti křtu knihy Jak vznikala Škoda Felicia Fun, kterou napsal Petr Hrdlička. Někdejší šéf vývoje Favoritu se v letech 1995 až 1997 jako externí konzultant podílel na projektu lehkých užitkových vozů Felicia Pick-up a jeho volnočasového derivátu Fun.
Právě Hrdlička tak mohl při nedělním setkání vyprávět o tom, jak se z původních nápadů a prototypů postupně stal sériově vyráběný automobil.
Petr Hrdlička začal vzpomínkou na své profesní začátky. Po absolvování strojní fakulty ČVUT v roce 1959 nastoupil do Škodovky a věnoval se mimo jiné výpočtům ozubených kol. Zabýval se potlačováním hluku převodovek i prodlužováním jejich životnosti. Hrdličkovo jméno je ale dnes nejvíc spojené s Favoritem. V březnu 1983 byl pověřen vedením projektu nového automobilu s předním pohonem, z něhož se později stal Favorit.
Právě u Favoritu se podle jeho vzpomínek zrodil i jeden z jeho nesplněných automobilových snů. Chtěl, aby Škoda kromě hatchbacku, kombi Forman a pick-upu vyráběla také kupé. „Bylo opravdu nádherné, měl jsem pro něj připravený motor o objemu 1,5 litru,“ vyprávěl Petr Hrdlička.
Podle dobových materiálů tehdy vzniklo několik různých návrhů karoserie a kupé navržené rovněž designérem Nucciem Bertonem mezi nimi nechybělo. K sériové výrobě ale nikdy nedošlo a zůstalo jen u prototypu.
Místo osobního auta pro radost se pozornost v devadesátých letech přesunula k užitkovým verzím. Škoda už měla kombi Forman a od roku 1991 také dvoumístný Pick-up. Cesta k Felicii Fun ale vedla přes několik předchůdců.
Už v roce 1989 vznikl na bázi Favoritu prototyp Š 781 Tremp. Nad sedadly řidiče a spolujezdce zůstala pevná část střechy, dozadu navazovala masivní trubková konstrukce s ochranným obloukem. Jediný vyrobený Tremp se dochoval ve sbírkách Škoda Muzea.
O čtyři roky později přišel další krok. Na frankfurtském autosalonu IAA 1993 Škoda představila dvojici konceptů Fun na bázi Favoritu, jeden růžový a druhý žlutý.
Už tehdy měly o 60 milimetrů zvýšený podvozek, ochrannou konstrukci a především dnes už legendární řešení zadní stěny. Po jejím sklopení bylo možné pomocí pákového mechanismu vytvořit dvě další sedačky a proměnit dvoumístný pick-up v otevřený vůz pro čtyři. Na korbě přitom stále zůstával prostor pro náklad.
Felicia Fun tedy nevznikla jako náhlý nápad jednoho konstruktéra, byla výsledkem několika let zkoušení a vývoje. Hrdličkova role přišla v okamžiku, kdy se podobné nápady měly proměnit v reálný projekt Felicia Pick-up a jeho volnočasového derivátu Fun.
„Vrátil jsem se tehdy do Škodovky jako konzultant, na samotném návrhu a podobě Funu se podílelo mnoho skvělých a šikovných lidí, mimo jiné Jiří Šedivý a Aleš Jirásek, který vyvíjel nástavby a později založil firmu Air Design. Spolu s Jiřím Drvotou zdokonalili mechanismus zadních sedadel,“ vzpomínal Petr Hrdlička během křtu knihy.
Nástavby se vyvíjely metodou RTM, tedy vstřikováním pryskyřice do uzavřené formy. V knížce je mnoho zajímavých fotografií, které dokládají, jak Fun vznikal.
Sériová Felicia Fun si z konceptů zachovala překvapivě mnoho. Světovou premiéru měla v březnu 1995 na ženevském autosalonu a v říjnu téhož roku se rozběhla výroba ve Vrchlabí. Technickým základem byla Felicia, která sama vznikla rozsáhlou modernizací Favoritu.
Největším trikem Funu byla jeho zadní stěna. Ta oddělovala kabinu od korby, ale po odjištění se dala vyklopit a posunout dozadu. Tím se uvolnil prostor pro dvě další sklápěcí sedačky. Tomuto řešení se říkalo „party trik“ – a dodnes fanoušky aut baví, jak to funguje.
Z dvoumístného pick-upu se stal čtyřmístný otevřený vůz, ale na delší cestování se určitě hodí, že zadní pasažéři jsou chráněni plátěnou střechou.
Bohaté zkušenosti z takových cest má také Lukáš Zmeškal z Plzně. Má tři děti – dvě dcerky ve věku 11 a osm let a k tomu čtyřletého Vojtu. Svůj pěkný Fun z roku 1998 si pořídil před devíti lety.
„Jezdíme s ním i na dovolenou, byli jsme třeba na Korsice, Sardinii, ve Slovinsku. Je to trochu sebetrýzeň, ale taky zábava. Jen se teď dovnitř v pěti už nevejdeme, tak necháváme maminku doma,“ směje se. Malý Vojta neposedně skotačí na zadních sedadlech, zatímco na látkovou střechu lehce prší.
I když se ložná plocha při použití zadních sedadel zkrátí, podle Lukáše je prostor dostatečný. „Vozíme věci v bedně, která se na korbu přesně vejde. Moje auto má navíc uzamykatelné plastové schránky po stranách korby, ty byly za příplatek a zatím jsem je tu u jiných aut neviděl,“ popisuje.
Pod kapotu se dostaly tři motory. Základem byl benzinový čtyřválec 1.3 MPI o výkonu 68 koní, silnější 1.6 MPI měl 75 koní a nechyběl ani atmosférický diesel 1.9 D s výkonem 64 koní. S dieselem byste ale v otevřeném autě na zadních sedadlech moc času trávit nechtěli.
Škodovácký pick-up byl ostatně zajímavý i pro samotný Volkswagen. Koncern si objednal vlastní užitkovou variantu s označením Volkswagen Caddy. V letech 1996 až 2000 vzniklo téměř 19 tisíc těchto vozů, mimo jiné pro latinskoamerické trhy.
Kvůli požadavku na převoz europalety široké 800 milimetrů a nosnost 600 kilogramů bylo nutné vyvinout jinou zadní nápravu. „Konstruktéři se nechali inspirovat vůbec novou platformou pro Volkswagen Golf čtvrté generace,“ dodává Hrdlička.
Ten také zavzpomínal na moment, kdy ukázali Fun tehdejšímu šéfovi koncernu Volkswagen Ferdinandu Piëchovi. „Podíval se na něj a prohlásil, že by ho chtěl v zelené barvě.“ Tým proto připravil speciální exemplář se zelenými doplňky, který se objevil i na dobových fotografiích v knize.
Žlutá se však stala jedním z poznávacích znaků Funu. Podle Petra Hrdličky měla barva spolu s motivem žáby připomínat pohádku o zakletém princi. „Ten je proměněn v žábu a čeká na vysvobození polibkem. Nápad pocházel od tehdejšího šéfa vývoje Wilfrieda Bockelmanna,“ dodává Hrdlička. Zrodila se tak přezdívka, která modelu zůstala dodnes – žabka. Vedle samolepek se motiv korunky objevil také na čalounění sedadel. A žlutá barva kralovala i interiéru – třeba na budících a také volantu.
Z vrchlabské výrobní linky sjelo od října 1995 do srpna 2000 celkem 4016 Felicií Fun, z více než 1,4 milionu vyrobených Felicií. „Kolik se jich dochovalo, neumím posoudit, někdy máme pocit, že jejich počet roste,“ směje se Volek.
Mezi majiteli se dnes podle něj vedou debaty nejen o stavu jednotlivých aut, ale také o tom, co je ještě originál. Na srazu v Jizerním Vtelně to bylo vidět velmi dobře. Většina aut byla v ikonické sytě žluté barvě. Majitelé ale mohli volit různé barvy doplňků – zelenou nebo oranžovou pro nárazníky, lemy blatníků, prahy a další části.
K vidění byla také plastová nástavba na korbě, která z otevřeného Funu udělá uzavřený užitkový vůz. A pak jeden automobil, který mezi ostatními žlutými žabkami vyloženě svítil – stříbrný Fun se žlutými doplňky.
Podle majitelů jde o skutečně originální stříbrný exemplář původně z Portugalska. Tato barevná varianta se totiž na českém trhu nenabízela a vyráběla se pro export.
Právě stříbrná barva ale mezi fanoušky vyvolává trochu jiný problém. Někteří majitelé předělávají běžné žluté Funy na stříbrné a dnes už je podle účastníků srazu těžké poznat, který vůz je původní a který vznikl dodatečně.
Komunita kolem Funu přitom není nijak malá. Majitelé se scházejí pravidelně dvakrát ročně, obvykle v květnu a v září, pokaždé na jiném místě. Celkem jde zhruba o osmdesát až devadesát nadšenců z Česka, Polska, Slovenska a Maďarska.
Na jednom ze sedadel účastnického auta ležel veselý dobový prospekt, na kterém Škoda propagovala tehdejší novinku hodně stylově: v kabině dva vysmátí mladíci v havajských košilích, na zadních sedadlech dvě rozjařené krásky, na korbě surf. Bláznivější škodovka pravděpodobně nikdy nevznikla.