V řadě nevyžádaných orlic je tak třeba i jméno legendárního brankáře Františka Pláničky. Kanonýr Josef Bican orlici dokonce nikdy nedostal, přesto se o něm po roce 1945 hovořilo jako o kolaborantovi.
Svatováclavská orlice, tedy vyznamenání pro příslušníky protektorátu, kteří spolupracovali s Říší, vznikla při příležitosti výročí smrti zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha z iniciativy tehdejšího prvního muže protektorátu K. H. Franka.“
Hlavní inspirací pro vyznamenání byl svatováclavský kult. Vyznamenaní podle Frankových kritérií splnili odkaz knížete Václava a stali se věrnými leníky říše.
Čestný štít protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava, jak se vyznamenání oficiálně jmenovalo, začali nacisté před koncem války rozdávat doslova jako na běžícím pásu.
Mezi 2 500 lidmi, kterým byla v té době orlice udělena, se ocitlo i jméno brankáře Pláničky. Nacisté tak zneužili obrovské renomé národního hrdiny, které si vysloužil coby kapitán stříbrného celku ze světového šampionátu 1934.
Vyznamenání bylo Pláničkovi uděleno v rámci plošného ocenění známých sportovců. Jenže veřejně bylo téměř nemožné orlici odmítnout. Ve vypjaté době nacistického teroru by to byla téměř jistá jízdenka do koncentračního teroru. V tom lepším případě…
Vzhledem k okolnostem byl skvělý brankář hned po skončení války plně očištěn, protože s nacisty nijak nekolaboroval. Naopak se snažil jejich působení vyhýbat.
Ještě pozoruhodnější je spojení se Svatováclavskou orlicí u Josefa Bicana. Skvělý kanonýr ji nikdy neobdržel, na seznamech oceněných chybí a tato fáma se objevila až po válce. Živli ji hlavně komunisté, kteří si po únorovém převratu fotbalistu řádně „podali“.
„Nejlepší střelec století“, jak Bicana poctila Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků, byl pro KSČ symbolem předchozí buržoazní epochy a bohatým třídním nepřítelem.
Potutelné živení lživé zprávy tak aspoň u části obyvatel úspěšně zdiskreditovalo miláčka tribun.
Přitom Bican, který se narodil ve Vídni, po okupaci soustavně odmítal německé říšské občanství a hrdě se hlásil k české národnosti. Za to se mu komunisté „odvděčili“ diskreditační kampaní a nakonec ho poslali k lopatě do kladenských hutí.
Naopak kovaným kolaborantem byl jiný slávista, o 17 let starší útočník František Plodr. Bývalý reprezentant Československa patřil za protektorátu k předním funkcionářům Kuratoria pro výchovu mládeže.
Šlo o organizaci pod německým dohledem, jejímž cílem bylo ideologicky ovlivňovat a vychovávat českou mládež v duchu nacistické politiky.
Aktivně se podílel na fašizaci českého sportu a za svůj „příkladný postoj k Říši“ veřejně převzal Svatováclavskou orlici. Po osvobození stanul za kolaboraci před soudem a skončil ve vězení.