Měl pověst smíchovského dříče, který od mládí dokázal brázdit hladinu Vltavy dlouhé hodiny a hodiny.
Však také pod pěti kruhy v Helsinkách v půjčené lodi devět kilometrů vedl startovní pole závodníků. Zbýval poslední kilometr a poslední obrátka.
A právě na ní se československý reprezentant dostal do kolize s jedním z pronásledovatelů. Předjel ho pak Američan Havens a Maďar Nowak. V cíli z toho tak nakonec byl bronz.
I tak to byl úspěch, ale Jindra byl zklamaný. Ruce měl rozedřené do krve. Výprava zkoušela protest, ale marně. Se zafačovanými dlaněmi si přebíral třetí nejcennější kov.
Ve 22 letech si slíbil, že udělá všechno pro to, aby se něco podobného na olympijských hrách v Melbourne o čtyři roky později už neopakovalo.
Ale zdraví bylo proti. Z vojny ho poslali domů s těžkým průběhem žloutenky. Když se znovu dostal do formy, přišel zánět mozkových blan a nakonec i dětská obrna. Bojoval o život.
Ten nakonec vyhrál, ale ochrnul tak, že trvalo rok, než se mohl sám otočit na posteli. Dva roky trvalo, než se sám najedl.
V té době ho provázely myšlenky na sebevraždu.
„Nikdo nevěděl, že si Jindra opatřil pistoli. Dal za ni předtím ohromné peníze. Pistole se přiloží na spánek anebo do úst a konec. Ale nechtěl to dělat v ústavu,“ popsal Ota Pavel v biografické povídce v knize Syn celerového krále.
„Dovlekl se do starého lomu. Nabil pistoli a o pár metrů dál uviděl starou velkou plechovku od marmelády. Vzpomněl si, jak děti jásaly, když jim vystřeloval opičku anebo zrzavého medvěda, a jak padaly na dno střelnice voskové růže. Namířil na plechovku a stiskl kohoutek. Vyskočila do vzduchu. Měl tedy už zase pevnou ruku. Další rány vystřílel do kamenné skály,“ doplnil Pavel.
Právě on byl Jindrovi oporou v pozdějších letech, kdy bývalý kanoista studoval vysokou školu a snažil se o novou kariéru.
Nakonec vystudoval Vysokou školu ekonomickou a právě díky Pavlovi získal místo v Československém rozhlase, kde připravoval populární pořad Studio 7.
„Cvičí a myslí na to, že jeho dcera Evža už také jezdí na kajaku do míst, kde sídlí divoké kachny a jeho synek Karel se zajímá o lodě. A myslí na to, jestli budou šťastnější, anebo jestli budou prokletí jako on. Nejde na to dnes odpovědět. On byl prokletý, ale i šťastný. Protože život není jen plavba po Vltavě,“ uvedl Pavel v povídce.
Alfréd Jindra zemřel přesně před 20 lety ve věku 76 let.
