Příběh o strachu, víře, odvaze a lidské důstojnosti v čase revolučního teroru zpracovali hudební ředitel Státní opery Hermann Bäumer a režisérka Barbora Horáková Joly.
Poulencova opera vychází ze skutečného příběhu 16 karmelitánek z francouzského Compiègne, které byly za Velké francouzské revoluce odsouzeny k smrti a popraveny gilotinou několik dní před pádem krvavého režimu Maximiliena Robespierra.
Ústřední postavou opery je mladá Blanche de la Force, dívka pronásledovaná strachem a úzkostí, která hledá útočiště v klášteře karmelitek. Ani zde však nenachází bezpečí před světem zmítaným násilím a fanatismem.
„Dialogy karmelitek jsou jednou z nejpozoruhodnějších oper druhé poloviny 20. století. Dílo spojuje nádhernou hudbu, hluboce propracované postavy a silnou výpověď o lidském duchu tváří v tvář brutalitě společnosti. Poulenc vytvořil operu, která reflektuje sílu a odvahu víry v totalitní společnosti,“ uvedl Per Boye Hansen, umělecký ředitel Opery ND a Státní opery.
Kontrastní hudební styly podle něj navíc umocňují emocionální hloubku příběhu. Titul bude ve Státní opeře uveden krátce po Parsifalovi Richarda Wagnera.
V hlavní roli Sibera
V titulní roli Blanky de la Force se představí Jana Sibera, Markýze de la Force ztvární Paul Gay a v roli Rytíře de la Force vystoupí Daniel Matoušek.
Opera vznikala v letech 1953 až 1957, v období hluboké osobní krize skladatele Francise Poulenca, který se v té době vyrovnával se smrtelnou nemocí svého partnera. Dialogy karmelitek dnes patří k nejhranějším operám 20. století a na scénách Národního divadla zazněly dosud pouze pohostinsky.
Opera Dialogy karmelitek je založena na původně filmovém scénáři Georgese Bernanose, který byl v roce 1947 osloven filmovými producenty, aby napsal dialogy pro scénář inspirovaný románem Poslední na popravišti německé katolické autorky Gertrudy von Le Fort. Film se nerealizoval a po Bernanosově smrti vznikla ze scénáře v roce 1949 divadelní hra Dialogy karmelitek, která Poulencovi o několik let později posloužila jako libreto budoucí opery. Příběh vychází ze skutečné události.
„Právě propojení historické události s několika výraznými literárními zpracováními dává opeře mimořádnou hloubku i silný emocionální účinek,“ dodal dramaturg Ondřej Hučín.


