Je sobota 29. května 2021. Celý fotbalový svět natěšeně hledí do Porta, kde se ve finále Ligy mistrů střetnou Chelsea s Manchesterem City.
Kapitán Blues César Azpilicueta se po lehkém obědu převaluje v posteli a nemůže usnout. Místo obvyklého předzápasového odpočinku otevřel materiály ke studiu na titul MBA.
Čtení to bylo zřejmě velmi inspirativní, protože jen o pár hodin později španělský obránce zvedl nad hlavu pohár pro vítěze Ligy mistrů.
Zní to jen jako veselá historka, ale není lepší doklad toho, jak usilovně se Azpilicueta věnoval svému vzdělání. A neučil se proto, aby měl připravenou únikovou cestu z fotbalu. Studium považoval za způsob, jak být lepší už během kariéry.
„Není to jen o přípravě na život po fotbale. Jde také o to stát se lepší verzí sebe sama během fotbalové kariéry,“ vysvětlil sedmatřicetiletý Španěl pro BBC Sport.
K tomu, aby se vzdělával, ho vedli už doma v rodném kraji Navarra. Rodiče vždycky dbali na to, aby měl dobré známky a dokončil školu. Proto se profesionálem stal až v sedmnácti letech, kdy byl v posledním ročníku střední školy.
Budování fotbalové kariéry nakonec způsobilo přerušení studia, chuť učit se ale nezmizela.
Čas na „šprtání“ si našel během pandemie covidu-19. Najednou měl víc času a začal hledat vzdělávací kurzy, které by mu umožnily rozšířit obzory i mimo hřiště.
„Neudělal jsem to proto, že jsem očekával konec kariéry. Chtěl jsem se učit, zlepšovat se a dělat to v jiném jazyce,“ popsal.
Ale studium mělo pozitivní vliv i na jeho sportovní výkony. Pomohlo mu nejen zvládnout poslední roky kariéry, ale také se podle vlastních slov stát lepším člověkem a lepším hráčem.
Před finále v Portu navíc četba skript zafungovala jako skvělý způsob psychického uvolnění. Zatímco ulicemi portugalského města proudily davy fanoušků a tlak před největším klubovým zápasem sezony se stupňoval, Azpilicueta zaměstnal hlavu něčím úplně jiným.
Svou houževnatost Španěl projevoval během celé kariéry. Když v roce 2012 přišel do Londýna za zhruba sedm milionů liber, byl jen jedním z řady nových jmen na soupisce Chelsea.
V kabině v té době seděly hvězdy jako John Terry, Frank Lampard, Petr Čech, Ashley Cole nebo Fernando Torres.
Azpilicueta si musel svoje místo na slunci vybojovat. „Nebyl jsem hvězdná posila. Musel jsem si najít vlastní cestu,“ vzpomínal.
Chelsea mu zároveň dala každodenní lekci dravého sportovního života. V milionářském klubu rychle pochopil, že se v každém zápase očekává vítězství a každá trofej má význam.
Pozoroval Terryho, Lamparda i další lídry a inspirován jejich příkladem se začal proměňovat ve skutečného lídra.
K tomu se připočítalo i jeho putování sestavou. Začínal jako pravý obránce, nastupoval vlevo a dokonce i ve tříčlenné stoperské řadě. Každý trenér měl svůj systém a požadavky, kterým se musel hráč přizpůsobit.
Schopnost učit se nové role i na hřišti byla jedním z důvodů jeho fotbalové dlouhověkosti.
Posuďte sami: v Chelsea vydržel jedenáct sezon, odehrál přes pět set zápasů a postupně se z nenápadné posily stal kapitánem. Vyhrál Premier League, Ligu mistrů, Evropskou ligu, domácí poháry i mistrovství světa klubů.
Vzdělávání využil i mimo trávník. Během covidové pandemie zastupoval hráče Premier League při důležitých jednáních.
Krátce po ruské invazi na Ukrajinu přišla další komplikace. V březnu 2022 byly na tehdejšího majitele Chelsea Romana Abramoviče uvaleny sankce. Proto jako kapitán musel Azpilicueta provést svůj tým dalším složitým obdobím.
Za roky studií už nasbíral několik různých diplomů a certifikátů, mimo jiné ze slavné Harvardovy univerzity. Absolvoval manažerské vzdělávání a nejnověji získal diplom v oblasti sportovního vedení ve fotbale prostřednictvím PFA Business School.
Azpilicueta má kvalifikaci, která mu může otevřít cestu k pozici sportovního ředitele. Kdo by chtěl využít jeho zkušeností a vzdělání, musí ale nějaký čas počkat.
Po dvaceti letech profesionálního fotbalu si chce Azpilicueta nejprve odpočinout. „Dokončil jsem kurz sportovního ředitele a budu se dívat na možnosti, ale vůbec nespěchám s návratem do rytmu vrcholového fotbalu,“ vysvětlil.