Ve skotském Roslinově ústavu přišlo 5. července 1996 na svět zvíře, jehož narození znamenalo velký vědecký úspěch, zároveň ale otevřelo řadu otázek. Ovečka Dolly byla totiž prvním živočichem naklonovaným z dospělé buňky savce a metoda, díky níž se narodila, je teoreticky použitelná i v případě člověka. Asi nejznámější ovčí celebrita ovšem na výjimečnost možná doplatila, a to o půlku kratším životem ve srovnání s obyčejnými ovcemi. Ovečka byla utracena ve věku šesti let v polovině února 2003.
Za třicet let se podařilo naklonovat krávu, myš, kozu, prase, králíka, kočku, krysu, mezka, koně, srnce, mouchu, fretku, velblouda a psa, ale také ohrožené druhy jako tchoře černonohého, či dokonce vyhynulého kozorožce pyrenejského. A loni v dubnu se pak americká společnost Colossal Biosciences pochlubila živými vyhynulými pravlky. Ve skutečnosti šlo o geneticky modifikovaného vlka obecného, který bílou srstí, větší postavou a lebkou připomínal pravěkého predátora, nicméně podobnost se zvířaty ze seriálu Hra o trůny přinesla Romulovi, Removi a Khaleesi (jak se štěňata jmenují) obrovskou popularitu.
Princip klonování je jednoduchý. Genetikové vyjmou chromozomy s původní genetickou informací a vpraví do buňky jádro obsahující DNA jedince, kterého chtějí naklonovat. Pokud se to povede, převezme buňka vloženou genetickou informaci a začne se dělit. Poté se embryo implantuje do dělohy náhradní matky, kde se z něj vyvine klon biologicky identický s dárcem DNA.
Technicky vzato jde o uměle vytvořené jednovaječné dvojče. Mikromanipulace je ovšem velmi náročná a problém může být také s kultivací embryí ve zkumavce. Úspěšnost klonování se proto pohybuje v jednotkách až desítkách procent podle jednotlivých živočišných druhů.
Od vědy k byznysu
Novinka se stala i byznysem. Texaská laboratoř ViaGen (součást Colossal Biosciences), která vznikla v roce 2002, většinou neklonuje ušlechtilá čistokrevná zvířata, ale obyčejné psy a kočky, s nimiž se majitelé nedokázali rozloučit. Třeba jako zpěvačka a herečka Barbra Streisandová si nechala naklonovat milovanou fenku Sammie hned dvakrát.
Jinak je tomu u závodních koní: tam nejde o sentiment, ale o byznys. Cena špičkových šampionů dosahuje desítek milionů korun a získat nadějné hříbě křížením je nákladný proces s nejistým výsledkem, proti němuž klonování představuje sázku na jistotu. Argentinská firma Crestview Genetics přivedla na svět už stovky klonovaných koní a mezinárodní jezdecká federace nakonec povolila jejich účast v jezdeckých soutěžích.
„Klonování se vyplatí u dostihových koní, plemenných krav a býků nebo velbloudů, což je velký byznys v arabských zemích. Může mít také smysl u kriticky ohrožených populací zvířat, ale u dávno vyhynulých živočišných druhů jako dinosauři, mamuti nebo pravlci k tomu moc důvodů nevidím,“ řekla loni pro Právo Helena Fulková z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR, první Češka, která úspěšně naklonovala myš.
Ovce jménem Dolly
Jméno, které se tak trochu stalo synonymem klonování, získala první naklonovaná ovce podle slavné americké countryové zpěvačky Dolly Partonové. Důvod médiím prozradil sám hlavní realizátor pokusu, profesor Ian Wilmut. „Dolly vznikla z buňky mléčné žlázy, a my jsme si nemohli vzpomenout na působivější pár prsou, než jsou ta Dolly Partonové,“ prohlásil. V polovině devadesátých let podobné prohlášení – naštěstí pro vědce – nemohlo vyvolat lavinu nesouhlasu na sociálních sítí.
Dolly vznikla metodou nukleárního transferu. To v praxi znamenalo, že z vajíčka jedné ovce bylo odstraněno jádro, které vědci nahradili jádrem buňky z vemene jiného jedince téhož druhu. Jehně, které se z upraveného vajíčka narodilo, tak bylo genetickou kopií dárkyně buněčného jádra. Protože však byla pravděpodobnost úspěchu velmi nízká, nechali skotští vědci pod vedením Wilmuta a Keitha Campbella splynout 277 párů buněk, z nichž se uspokojivě vyvinula asi desetina, přesně 29 embryí.
Ta vědci implantovali do děloh třinácti náhradních ovčích matek, aby se nakonec narodilo jen jedno jediné mládě – Dolly. Na svět přišlo už v červenci 1996, ale jeho existence byla veřejnosti prozrazena až o sedm měsíců později. Utajení bylo tak přísné, že ani ošetřovatelé nevěděli, čím přesně je jehně, o které se starali, výjimečné. Svůj úspěch vědci oznámili teprve tehdy, když měli hotové všechny testy a bylo stoprocentně jisté, že Dolly je opravdu klon, tedy kopie původní ovce.
Oznámení o naklonování ovce z jádra dospělé buňky přinesl v únoru 1997 časopis Nature. Zpráva se ve vědecké komunitě stala opravdovou senzací. Nabourala totiž jedno z ústředních dogmat vývojové biologie, které tvrdilo, že specializovaná dospělá buňka se už nemůže vrátit zpět do univerzálního stadia, a přeměnit se na buňku jiného orgánu. U Dolly k tomu ale evidentně došlo, neboť jádro buňky pocházelo z mléčné žlázy, přesto se z něj vyvinula kompletní ovce se všemi orgány.
Dožila se jen polovičního věku
Zpočátku se Dolly nijak neodlišovala od svých vrstevnic, a dokonce byla posléze schopna přivést na svět potomky. Nicméně už ve věku jednoho roku vědci odhalili, že stav jejích chromozomů neodpovídá věku. Po zveřejnění této informace se objevily spekulace, že příroda „připočítala“ Dolly věk ovce, z jejíž DNA vzešla. Vědci z Roslinova institutu to však zpochybňují s tím, že při důkladné lékařské prohlídce nebyly u Dolly objeveny žádné abnormality související s předčasným stárnutím.
Tak či onak, na podzim 2001 se u Dolly projevila artritida, u zvířat jejího věku neobvyklá. A aby toho nebylo málo, někdy v té době začala ve stádu, jehož byla součástí, řádit neléčitelná plicní infekce. Ráno 10. února 2003 začala kašlat i samotná Dolly, která byla o čtyři dny později podrobena vyšetření na počítačovém tomografu. Ten v hrudi ovce odhalil nádor, který by zvířeti pravděpodobně přinesl velké utrpení. Proto byla Dolly raději utracena.
Přestože se oproti většině vrstevnic dožila jen polovičního věku, v jistém smyslu se stala nesmrtelnou. Ukázala totiž, že dospělé buňky zvířecích i lidských organismů jsou mnohem flexibilnější, než si vědci mysleli. Dala tak nový impuls terapeutickému klonování, od čehož si mnozí slibují vítězství nad řadou dosud neléčitelných chorob. I proto je Dollyino vycpané tělo jedním z nejvyhledávanějších exponátů přírodopisných sbírek expozice skotského Národního muzea.


