Pět let po opětovném převzetí moci Talibanem Afghánistán bezprecedentním způsobem omezuje práva žen. Lidskoprávní organizace mluví o „genderovém apartheidu“, kdy Afghánky nesmí navštěvovat střední školy, vykonávat většinu zaměstnání ani podnikat volnočasové aktivity. Podle průzkumu OSN vycházejí z domu jen jednou až dvakrát za měsíc. Systematické vytěsňování žen z veřejného prostoru přitom umocňuje ekonomickou krizi, varují experti.
Afghánistán se v posledních pěti letech proměnil z chaotického bojiště v relativně fungující, avšak silně autoritářský stát. „Taliban nastolil takovou úroveň vnitřní bezpečnosti, jaká byla za předchozí vlády nemyslitelná. Tato stabilita však stojí na systematickém vylučování, a to především žen, což zemi zanechává ekonomicky křehkou a politicky izolovanou,“ píše v analýze server The Middle East Eye (MEE).
Experti varují, že Taliban se během posledních let snaží systematicky vymazat ženy z většiny veřejného života. Tvrdá omezení pro polovinu populace znamenají návrat k podmínkám, které panovaly v zemi koncem devadesátých letech.
Organizace OSN či lidskoprávní skupina Human Rights Watch hovoří o „genderovém apartheidu“. Podle agentury UN Women žádná jiná země světa v současnosti neomezuje ženskou část obyvatelstva prostřednictvím zákonů, politik a praxe tolik jako právě Afghánistán.
Po návratu k moci vydala islamistická vláda více než 160 dekretů, které ženám a dívkám zakazují středoškolské a vysokoškolské vzdělání a omezují je v zaměstnání, pohybu, projevu, rozhodování či oblékání. Na veřejnosti musejí být téměř zcela zahaleny. Mnoho z nich nosí dlouhé šaty se závojem.
Afghánkám, které budou přistiženy, že tajně studují nebo čtou knihy, hrozí pronásledování i fyzické tresty. Postihy se navíc týkají i jejich rodin. V jednom z dekretů jim Taliban dokonce zakázal hlasitě mluvit nebo se modlit na veřejnosti a zvyšovat hlas i doma. „Když nemůžeme mluvit, proč vůbec žít? Jsme jako mrtvá těla pohybující se kolem,“ řekla BBC jedna z Afghánek Šabana.
Zrušení rovnosti před zákonem
Letos islamisté odsouhlasili dekret, jenž ruší rovnost mezi muži a ženami před zákonem a omezuje možnosti žen domáhat se spravedlnosti. Domácí násilí v manželství kriminalizuje pouze v případě, že má za následek těžká, viditelná fyzická zranění.
V dalším klíčovém nařízení z roku 2026 Kábul ženám výrazně ztížil možnost ukončit manželství, zatímco mužům zachovává jednostranné právo na rozvod. Nepřímo také povolil dětské sňatky, což dále podkopává práva a ochranu žen a dívek.
„Půl desetiletí stupňujících se restrikcí zúžilo prostor pro to, kam afghánské ženy mohou chodit, co mohou dělat a jak mohou žít,“ píše se v nové zprávě UN Women.
Agentura provedla mezi pěti tisíci obyvateli země sondáž, jejíž výsledky považuje za alarmující. Polovina dotazovaných afghánských žen jí sdělila, že v současné době opouští domov pouze jednou nebo dvakrát měsíčně kvůli přísným omezením pohybu a přístupu do veřejných prostor. Kromě toho stále více Afghánek uvádí, že se necítí bezpečně, když odcházejí z domova bez mužského doprovodu.
Afghánka Šakiba řekla BBC, že považuje 15. srpen, kdy se Taliban vrátil k moci, za nejhorší a nejbolestivější den svého života, kdy přišla o své sny. „Každý rok, když nastane toto datum, mám pocit, jako by se znovu otevírala stará rána a mé srdce naplňoval nový pocit porážky,“ uvedla.
Ačkoli se dívce podařilo dokončit středoškolské vzdělání on-line, její celoživotní cíl stát se pilotkou je nyní nemožný. „Kdykoli se dívám na oblohu, představuji si, jak letím letadlem a vidím svět shora. Chtěla jsem létat volně a zažít svět bez omezení,“ posteskla si Šakiba.
Zákaz středoškolského vzdělání
Odhaduje se, že k letošnímu roku zůstává střední vzdělávání odepřeno 2,4 milionu obyvatelek této asijské země. „Afghánistán je jedinou zemí na světě, která formálně zakazuje přístup dívek a žen ke vzdělání nad rámec základní školy,“ konstatovala Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu UNESCO ve svém prohlášení.
Tato omezení zvrátila dvacet let pokroku, kdy byl přístup ke vzdělání rozšiřován. Zatímco v roce 2001 bylo vzdělání pro dívky značně limitováno, v roce 2021 jich bylo na středních školách zapsán téměř milion, upozorňuje UNESCO.
„Pokračující vyloučení dívek a žen ze vzdělávání představuje vážné porušení jejich základního lidského práva a hrozí, že Afghánistán odsoudí k desetiletím ztraceného potenciálu, prohlubování chudoby a nevratným škodám,“ varuje dále organizace.
Ženy navíc nesmějí vykonávat většinu placených prací. Zaměstnáno je pouze sedm procent Afghánek, zatímco u mužů je podíl 84 procent. „Byly vymazány z veřejného života,“ uvedla OSN. „Jak vyrůstá nová generace dívek bez vzdělání, jejich budoucnost se stává čím dál temnější,“ dodává UNESCO.
Své zaměstnání musela opustit i televizní moderátorka Zuhal. „Svoji práci jsem dělala s obrovskou vášní a láskou. Pokaždé, když jsem seděla před kamerou a četla zprávy, cítila jsem hrdost a štěstí… byla to součást mé identity a mého života,“ uvedla pro BBC. „Dny, kdy jsem se probouzela za zvuku budíku a chystala se do televize, se teď proměnily v dny, kdy se ráno vzbudím s vědomím, že musím strávit celý den doma,“ konstatovala žena.
Kvůli izolaci, ztrátě pracovních a vzdělávacích příležitostí a omezenému kontaktu s okolím se zhoršuje také psychika Afghánek. Sedm z deseti dotázaných žen označilo svůj duševní stav za špatný nebo velmi špatný.
Většina Afghánců je z vývoje zklamaná
Zklamání nad vývojem v zemi přitom vyjádřila i řada Afghánců. Více než polovina dotázaných mužů – zhruba 55 procent – uvedla, že jejich život je horší, než očekávali před srpnem 2021, uvádí UN Women.
Respondenti mužského pohlaví hovořili o frustraci z nedostatku ekonomických příležitostí, zatímco mnoho žen vinilo omezený přístup ke vzdělání, ať už pro sebe nebo své děti, a pravidla omezující pracovní příležitosti či volnočasové aktivity.
Dodržování nových pravidel je přitom stále častěji vynucováno příbuznými či sousedy. Téměř čtyřicet procent Afghánek pociťuje větší tlak než dříve, aby přizpůsobily své chování ze strachu, že je jejich známí nahlásí za nevhodné oblečení, mluvu nebo chování.
„Taliban rozšířil státní kontrolu hluboko do soukromé sféry tím, že proměnil patriarchální normy v právní povinnosti a zapojil rodiny do prosazování své ideologie,“ poznamenala právnička a expertka na Afghánistán Belquis Ahmadiová, která dříve působila v Americkém institutu míru (USIP).
„Za každým dekretem Talibanu se skrývá lidský příběh: univerzitní studentka, která si balí knihy, učitelka propuštěná z profese, kterou miluje, soudkyně nucená se skrývat, lékařka, které je bráněno v léčbě pacientů, podnikatelka zavírající svou firmu nebo malá dívka, která se ptá rodičů, proč se už nesmí učit, zatímco její bratr jde svobodně do školy,“ citoval deník The New York Times z analýzy Ahmadiové.
Odbornice apelovala na mezinárodní společenství, aby se zastalo těch, jejichž hlas byl umlčen. „Největším nebezpečím, kterému dnes Afghánistán čelí, není jen to, že dvacet milionů žen a dívek je systematicky vymazáváno z veřejného života,“ napsala Ahmadiová. „Je to skutečnost, že svět se s tím pomalu učí žít,“ zdůraznila expertka.
Bičování za hovor s cizími muži
Islamistická vláda už dříve obnovila veřejné vykonávání tělesných trestů. Podle oficiálních záznamů byly od roku 2021 zbičovány stovky lidí – skutečné číslo je však pravděpodobně mnohem vyšší.
Afghánka Šajma pro BBC uvedla, že dostala padesát ran bičem. Nyní má zjizvené tělo a její rodinu trest traumatizoval. „Přinesli papír a donutili mě přiznat se: ‚Ano, jsem žena, která se zřekla víry. Spolupracuji s nevěřícími a mluvila jsem s cizími muži‘,“ vzpomíná žena.
„Bili mě tak silně, až se mi hlava rázem skláněla k zemi. Shromáždilo se kolem dvou set místních lidí, včetně mužů, chlapců a dětí. Všichni to byli muži. Musela jsem nahlas říct, že lituji svých činů,“ vzpomíná Šajma. Její nejstarší dcera se teď v noci budí strachy a říká jí: „Mami, oni tě bijí,“ nebo „Mami, oni tě zabíjejí.“ „To je to, co mi způsobuje největší bolest,“ sdělila Šajma britské stanici.
Taliban tvrdí, že práva žen respektuje v souladu se svým výkladem islámského práva a afghánskou kulturou. Ministr zahraničí Talibanu Amír Chán Muttakí řekl BBC, že „není správné tvrdit, že ženy mají všechno zakázané“, a dodal, že „v současné době chodí tři miliony dívek do škol a madras“, tedy náboženských center zaměřených na islámskou výuku. „Ženy nejsou zcela omezeny ve všech oblastech života,“ tvrdí. „Jsou učitelky, úřednice a podnikatelky,“ dodal.
Sektor vzdělávání je ale v zemi v krizi obecně. Více než polovina dětí školního věku do základních škol vůbec nechodí a přes devadesát procent desetiletých dětí není schopno přečíst ani jednoduchý text, podotýká UNESCO.
Ekonomická a humanitární krize
Zákaz vzdělání dívek má přitom značné dopady na afghánskou ekonomiku – do roku 2066 by mohl zemi stát 9,6 miliardy dolarů (zhruba 200 miliard korun), což by umocnilo hospodářské potíže země. Ostatně už omezení účasti žen na trhu práce teď stojí Afghánistán až miliardu dolarů (20,79 miliardy korun) ročně, což je téměř šest procent jeho hrubého domácího produktu (HDP), odhaduje OSN.
Po převzetí moci Talibanem v roce 2021 přišel Kábul o mezinárodní granty, které dříve pokrývaly 75 procent veřejných výdajů. Finanční mezeru ještě zhoršilo zmrazení aktiv centrální banky v hodnotě sedm miliard dolarů (145,56 miliardy korun) a pozastavení humanitární pomoci ze strany USA na začátku roku 2025, která dříve představovala přibližně 45 procent celkové humanitární pomoci pro zemi.
Růst afghánského HDP se zpomalil z 2,3 procenta ve fiskálním roce 2023/2024 na 1,9 procenta v roce 2024/2025, uvádí květnová zpráva Rozvojového programu OSN (UNDP). Asi 75 procent obyvatel dnes nedokáže uspokojit ani své základní potřeby.
„Není energie přemýšlet o budoucnosti“
„Lidé jsou natolik zdrceni chudobou a každodenními útrapami, že mnozí z nich byli nuceni odsunout své vzdělání, sny a naděje do budoucna stranou. Dnes se prioritou stalo přežití a mnozí z nás už nemají čas ani energii přemýšlet o budoucnosti,“ řekla BBC Ela z Kábulu.
Afghánistán čelí hluboké humanitární krizi, kterou umocňuje potravinová nejistota či omezený přístup ke službám poskytovaným ženami.
Rostoucí nedostatek zdravotnických pracovníků, globální škrty v pomoci a omezený přístup k základním lékům přispívají k úmrtím matek a novorozenců. V současné době umírá 638 matek na 100 tisíc narozených dětí.
Porodní asistentka Marzia vyprávěla BBC, jak jí před očima umírala 45letá matka šesti dětí, která přicestovala na kliniku z odlehlé části země. „Podařilo se nám dítě zachránit, ale teď pořád přemýšlím o jeho budoucnosti a budoucnosti jejích šesti dalších dětí. Co se s nimi stane bez matky? Co se stane s celou rodinou?“ strachovala se asistentka.
Jen samotná omezení vzdělávání žen a dívek by mohla vést ke zvýšení úmrtnosti matek nejméně o padesát procent, protože v systému zdravotní péče chybí vyškolené afghánské zdravotní sestry, porodní asistentky a lékařky, varuje OSN.
Afghánka Marjam čeká holčičku a svěřila se BBC, že má strach o dceřinu budoucnost. „Pokud to takhle půjde dál, co s ní bude? Nebude mít ani možnost dokončit školu jako já, natož jít pak na univerzitu. Když se jednou vdá, otěhotní a bude u porodu potřebovat lékařku – co když žádná nebude? Tohle je otázka života a smrti,“ míní.
Do vlasti se navíc vracejí hromadně uprchlíci a uprchlice z Íránu a Pákistánu, což vyvíjí další tlak na již tak zatížené místní komunity a ekonomiky. Méně než jedna z pěti afghánských žen vracejících se z okolních států si najde práci, což přispívá k rostoucímu zadlužení a potravinové nejistotě mezi rodinami navrátilců.
Omezení pravomocí žen pracujících v nevládních organizacích v kombinaci se škrty v mezinárodní pomoci pak ztěžují poskytování podpory ženám a dívkám, které ji nejvíce potřebují, podotýká UN Women s tím, že více než polovina organizací vedených ženami očekává v příštím roce pozastavení nebo ukončení činnosti.
Trnitá cesta z izolace
Západ se snaží i půl dekády od návratu Talibanu k moci zemi kvůli počínání současného režimu izolovat. „Vztahy se Spojenými státy, Evropskou unií a OSN zůstávají zmrazené kvůli porušování lidských práv a zavedení de facto genderového apartheidu,“ uvedl Josef Kraus z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Formální uznání ze strany Západu je podle Krause bez zásadních ústupků Talibanu nereálné.
Rusko se v červenci 2025 stalo první zemí, která islamistickou vládu formálně uznala. Režimu se podle ředitele Centra blízkovýchodních studií CEVRO Univerzity Filipa Sommera nepodařilo překonat mezinárodní izolaci v právním a politickém smyslu, výrazně ji ale oslabil v praxi.
Čína, Írán, Indie, státy Střední Asie i některé arabské země udržují s Kábulem pragmatické vztahy zaměřené především na obchod, nerostné suroviny, dopravu, migraci a boj proti terorismu. Regionální státy podle Sommera vycházejí z předpokladu, že Taliban v dohledné době nikdo nenahradí.
Naopak vztahy mezi Talibanem a jeho historickým sponzorem, Pákistánem, se prudce zhoršily a do začátku roku 2026 se posunuly od strategického partnerství k „otevřené válce“, připomíná MEE.
Islámábád zpočátku oslavoval návrat Talibanu k moci v srpnu 2021 jako velké geopolitické vítězství, které zajistí západní hranici Pákistánu a eliminuje vliv Indie. Počáteční optimismus se však rychle rozplynul poté, co nový režim v Kábulu odmítl potlačit skupinu „pákistánský Taliban“ (TTP), což proměnilo hranici mezi zeměmi v aktivní ohnisko konfliktu.
Islámábád obvinil administrativu Talibanu z poskytnutí bezpečných útočišť TTP a přístupu k opuštěným americkým zbraním, což vedlo k prudké eskalaci přeshraničních útoků.
Islámábád v reakci na to přijal řadu striktních donucovací opatření. Od konce roku 2023 deportoval přibližně 2,6 milionu Afghánců, opakovaně uzavíral důležité hraniční přechody a podnikal odvetné letecké údery uvnitř afghánského území, shrnul web MEE.
Představitelé afghánského Talibanu odmítají obvinění, že ukrývají bojovníky TTP, a násilí označují za vnitřní pákistánskou bezpečnostní krizi.
Taliban je nicméně tentokrát v lepší mezinárodní pozici než za své první vlády, míní Bohumil Doboš z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Přestože formálně uznáván není, na praktické úrovni je s ním ochotno vyjednávat stále více aktérů mezinárodního společenství. Spolupráce se podle něj rozvíjí v ekonomické, politické i bezpečnostní oblasti.
„Vláda Talibanu je v tuto chvíli daností, a jelikož nikdo ze světových aktérů nechce do vnitroafghánské situace vstupovat, musí jednat i s vládou, kterou může jinak považovat za nelegitimní a například i přechodnou,“ poznamenal Doboš. Nakolik jsou taková jednání vhodná a efektivní například pro EU, podle něj zůstává otázkou k diskusi.
Podle Krause představuje největší hrozbu pro stabilitu země i vládu Talibanu tristní ekonomická situace v zemi. Afghánistán patří mezi nejchudší státy světa a některými kroky, včetně zákazem vzdělávání žen, si Taliban vytváří další problémy do budoucna, soudí expert.