Kanadský premiér uvedl, že se možností amerického vojenského útoku zabýval během uplynulého roku. Jako předseda vlády podle svých slov musí „zvažovat i extrémní rizika“.
Carney ve středečním rozhovoru pro americký deník The New York Times řekl, že americká invaze do Kanady „není základním scénářem, ale bylo by nezodpovědné se tím nezabývat“.
V rozhovoru nicméně odmítl podrobně popsat, jak se jeho vláda na případnou americkou vojenskou akci připravovala. Jeho kancelář na žádost o další podrobnosti nereagovala, píše list.
Trumpův nátlak
Carneyho vyjádření přichází poté, co Trump opakovaně hovořil o Kanadě jako o budoucím 51. státu USA. Americký prezident později vojenskou sílu v případě Kanady veřejně odmítl a dále hovořil především o ekonomickém nátlaku. Napětí se nicméně dále prohloubilo letos v srpnu, kdy zkrachovala obchodní jednání.
Navzdory tomu Carney tvrdí, že se Spojenými státy dál udržuje kontakt. S Trumpem podle svých slov hovoří „často“ a několikrát spolu jednali i od srpnového krachu obchodních jednání. „Máme dobrý vztah v tom smyslu, že si můžeme zvednout telefon a mluvit spolu o problémech,“ popsal kanadský premiér.
Carney dodal, že Ottawa zároveň pracuje na tom, aby byla na USA méně závislá. Podle něj není cílem přerušit vztahy se Spojenými státy, ale diverzifikovat dodavatele a obchodní partnery tak, aby Kanada byla vůči případnému americkému tlaku méně zranitelná. Součástí této strategie je i výrazné sbližování s Evropskou unií.
O možnosti invaze Spojených států do Kanady psala média už začátkem loňského roku. Reagovala tak na Trumpova opakovaná tvrzení, že by se Kanada měla stát 51. státem, a na jeho současné ujišťování, že to „myslí vážně“.
Trump tehdy zároveň veřejně nevylučoval použití síly k převzetí kontroly nad Grónskem a Panamským průplavem. Začátkem roku se tak objevovaly i otázky, kam až je Washington ochoten zajít.
Americká invaze a partyzánská válka
V březnu 2025 pak kanadská agentura Canadian Press zveřejnila analýzu toho, jak by mohla případná americká invaze do Kanady vypadat. Přestože někteří z oslovených expertů považovali samotnou představu za absurdní, shodovali se, že vzhledem k obrovskému rozdílu ve vojenské síle by případná invaze vedla k rychlé porážce kanadských ozbrojených sil.
„Když se podíváte na poměr sil mezi Spojenými státy a Kanadou, invaze by okamžitě vedla k porážce kanadských ozbrojených sil,“ uvedla profesorka politologie na Torontské univerzitě Aisha Ahmadová. „Konvenční vojenské vítězství by ale nebylo koncem tohoto příběhu. Byl by to teprve začátek.“
Podle znalkyně by Spojené státy následně musely čelit odporu obyvatelstva, který by mohl od „mírných forem občanské neposlušnosti“ přerůst v dlouhodobou partyzánskou válku. S těmi mají podle ní Spojené státy špatné zkušenosti – odkázala na americké války v Iráku, Vietnamu, Afghánistánu a v dalších zemích.
Podle nejmenovaných zdrojů z kanadských ozbrojených sil pracovaly na scénáři možné americké invaze i přímo kanadské ozbrojené síly. Uvažovaly přitom také o taktice podobné té, kterou používali mudžahedíni v Afghánistánu, napsal v lednu 2026 kanadský list The Globe and Mail. Součástí hypotetické reakce měla být také inspirace ukrajinskou armádou – konkrétně ve využití dronů, které v posledních letech zásadně proměnily způsob vedení války.
Jiný oslovený expert, Howard Coombs z Queen’s University, ale možnost dlouhodobého ozbrojeného odporu zpochybnil. Podle něj by Kanaďanům rychle došly zásoby a výzbroj a kvůli podobě kanadských hranic by ani nebylo jasné, odkud by mohli získávat další. Jako možní tajní podporovatelé kanadského odboje se nicméně podle Ahmadové nabízí Čína a Rusko.