„Počet vlků je sedmkrát vyšší než před nehodou, protože se snížil tlak ze strany člověka,“ říká pro deník Guardian environmentální vědec Jim Smith z Portsmouthské univerzity. Řeč je o okolí černobylské elektrárny, které vědec studuje již více než 30 let. V této zóně se pak nedaří jen vlkům, ale i losům, srnkám a jelenům či králíkům. Domov zde našel také například vzácný kůň Převalského, kterých zde žijí desítky.
Od známé jaderné katastrofy v neděli uplyne 40 let. V druhé polovině 80. let zde výbuch čtvrtého bloku jaderné elektrárny kontaminoval okolí mnoha nebezpečnými látkami a radiací. Jak ale nyní uvádějí odborníci, čtyři desítky let od pohromy část přírody v okolí zřejmě prospívá kupodivu více, než kdyby byla ponechána místním obyvatelům. Ti totiž byli z okolní oblasti o rozloze 4200 kilometrů čtverečních po výbuchu evakuováni. Z kraje rozprostírajícího se až do sousedního Běloruska odešlo celkem více než 300 tisíc lidí.
Ačkoliv se odborníci přesně neshodují v názorech na dlouhodobé dopady radiace na životní prostředí, shodnou se na přínosech pro volně žijící zvířata a ekosystémy, kterým prospěl odchod lidí a opětovné zalesnění krajiny. Na tisících kilometrech čtverečních vlastně vznikla rezervace.
„Ekosystém v uzavřené zóně je na tom mnohem lépe než před havárií,“ uvádí Jim Smith. „Je to velmi výmluvná ukázka toho, jaký relativní dopad má nejhorší jaderná havárie na světě a jaký dopad má lidská přítomnost, která je naproti tomu zničující,“ dodal výzkumník. Lidská přítomnost by tak zkrátka pro prostředí byla mnohem ničivější než dopady jaderné katastrofy.
To ale neznamená, že na místní zvěř nemá nyní jaderná havárie žádný vliv. Vědci například poukazují na to, že místní vlaštovky patří mezi druhy, u nichž došlo ke snížení reprodukční úspěšnosti. „Podíl spermií s abnormální morfologií byl u vlaštovek obecných z Černobylu zvýšený,“ uvádí odborníci v dříve publikované studii. Podle nich to zavinila právě radioaktivní kontaminace. To ale neplatí pro všechna zvířata, jichž v okolí elektrárny naopak přibývá.
Černobyl přitom není jedinou podobnou zónou, kde vědci pozorují příznivý vliv nepřítomnosti lidí na přírodu. Dalším příkladem může být například okolí japonské jaderné elektrárny Fukušima, které bylo evakuováno po havárii reaktoru v roce 2011. Ve velkém se zde po odchodu lidí rozmnožili například divočáci, makakové červenolící a mývalové. Divoká prasata se dokonce přemnožila tak, že je třeba jejich počty regulovat.
„Lidé jsou obecně prokletím přírody a zdá se, že pokud jsou odstraněni, příroda vzkvétá, a to i za přítomnosti chronického záření,“ říká tak výzkumník Thomas Hinton, který poblíž Fukušimy provedl rozsáhlý terénní výzkum fauny a flóry.
Podobně pak, ač bez dopadů radioaktivní havárie, prospěl přírodě i odchod lidí z demilitarizované zóny mezi Jižní a Severní Korejí. Více než 70 let bez přítomnosti lidí tuto oblast proměnilo v přírodní rezervaci.
Žije zde 38 procent z 267 ohrožených druhů Jižní Koreje. Jde například o kabara pižmového, kočku bengálskou, medvěda ušatého či gorala východního. V demilitarizované zóně taktéž žije sedm z celkových 15 druhů jeřábů na světě, mezi nimiž nechybí ani ohrožený jeřáb bělošíjí a jeřáb mandžuský. Prostor jim poskytují místní mokřady, které v krajině mimo vylidněné pásmo naopak mizí.
