Evropa je podle nové zprávy o klimatu nejrychleji se oteplujícím kontinentem na Zemi. Dopady se projevují ve vlnách veder, nedostatku vody v řekách, častějších požárech, ale také v mizení ledovců. Dohromady to podle vědců ohrožuje evropskou biodiverzitu.
Rychlé oteplování v Evropě vede k úbytku sněhové a ledové pokrývky, zatímco nebezpečně vysoké teploty vzduchu, sucha a rekordní teploty oceánů postihují oblasti od Arktidy až po Středozemní moře. Evropa, stejně jako mnoho dalších částí světa, čelí stále závažnějším dopadům klimatických změn – od rekordních vln veder na pevnině i na moři přes ničivé lesní požáry až po pokračující úbytek biologické rozmanitosti.
Tyto jevy mají závažné důsledky pro společnosti i ekosystémy po celé Evropě, konstatuje ve středu vydaná zpráva European State of the Climate (ESOTC) 2025, kterou vypracovalo Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF) a Světová meteorologická organizace (WMO). Dílo stovky vědců detailně shrnuje klíčové změny probíhající na – dle nich – nejrychleji se oteplujícím kontinentu planety.
Jedním z klíčových problémů je, že se nejvíc ohřívají ta dříve nejchladnější místa Evropy (včetně například Alp), kde sníh a led hrají důležitou roli při zpomalování klimatických změn tím, že odrážejí sluneční záření zpět do vesmíru. Mizení sněhu a ledu tak proces oteplování ještě zesiluje.
Horko všude
Zpráva popisuje, že vloni zaznamenala drtivá část světadílu nadprůměrné roční teploty – týkalo se to nejméně 95 procent kontinentu. Současně ubylo oblastí Evropy, kde se vyskytují zimní dny s teplotami pod bodem mrazu. Skandinávie zažila v červenci nejdelší vlnu veder v historii, která trvala tři týdny. Během tohoto období dosáhly teploty v blízkosti i uvnitř polárního kruhu 30 stupňů Celsia, přičemž ta nejvyšší byla naměřena ve Frostě v Norsku, kde se rtuť v teploměrech vyšplhala na 34,9 stupně.
Nadprůměrné teploty a podprůměrné srážky vedly k výraznému úbytku sněhové a ledové pokrývky. V březnu 2025 byla rozloha sněhové pokrývky v Evropě přibližně o 1,32 milionu kilometrů čtverečních – tedy o 31 procent – nižší, než je průměr. Úbytek odpovídá celkové rozloze Francie, Itálie, Německa a Švýcarska dohromady.
Jednalo se o třetí nejmenší rozsah sněhové pokrývky od začátku zaznamenávání údajů v roce 1983. Ledovce také zaznamenaly čistou ztrátu hmoty, přičemž Island zaznamenal druhou největší ztrátu hmoty ledovců v historii měření. Kromě toho grónský ledový štít ztratil 139 gigatun (139 miliard tun) ledu – což je přibližně 1,5násobek objemu uloženého ve všech ledovcích v evropských Alpách. Tato ztráta ledu přispívá ke zvyšování globální hladiny moří, přičemž každý centimetr vzestupu vystavuje dalších šest milionů lidí riziku pobřežních záplav.
Světové oceány pohltily přibližně 90 procent přebytečného tepla vyprodukovaného emisemi skleníkových plynů způsobenými člověkem. A to se projevuje na teplotě vody v nich: loni zaznamenala evropská oceánská oblast nejvyšší roční teplotu mořské hladiny v historii, což znamenalo čtvrtý rok v řadě s rekordním oteplením. Tento dlouhodobý trend má negativní dopad na biologickou rozmanitost, druhy a stanoviště. Mořské vlny veder se mohou také časově shodovat s vlnami veder na pevnině, což přispívá k extrémnějším teplotám a vlhkosti, a to i v noci. Toto pro změnu může zpomalit zotavení lidí z tepelného stresu a narušit spánek.
Evropě chybí voda
V celé Evropě zaznamenalo přibližně sedmdesát procent řek podprůměrné průtoky, přičemž z hlediska půdní vlhkosti šlo o jeden ze tří nejsušších roků od roku 1992. V květnu postihlo sucho přibližně polovinu (konkrétně 53 procent) Evropy.
Horké a suché podmínky přispěly k rekordnímu výskytu lesních požárů na kontinentu. Celkově v Evropě shořela rekordní plocha o rozloze přibližně 1,034 milionu hektarů – což je plocha větší než Kypr – přičemž emise z lesních požárů dosáhly nejvyšší úrovně v historii. Zvláště silně bylo zasaženo Španělsko, na které připadala přibližně polovina těchto emisí. Vedle něj zaznamenaly nejvyšší emise z lesních požárů v historii také Kypr, Spojené království, Nizozemsko a Německo.
Lesní požáry také představují významné riziko pro biologickou rozmanitost a požáry rašelinišť mohou uvolnit velké zásoby uhlíku, což dále zesiluje změnu klimatu. Evropská komise označila rostoucí riziko lesních požárů za klíčovou prioritu, protože prognózy šesté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu ukazují, že hrozba právě těchto požárů se pravděpodobně zvýší ve všech regionech Evropy.
Tento vývoj má závažné dopady na všechno živé na kontinentu. Podle zprávy měly sucha, lesní požáry i vlny veder dopad na biologickou rozmanitost v mořských i suchozemských ekosystémech. Příroda navíc čelí rostoucímu tlaku v důsledku zmenšování a přesunu stanovišť, narušení sezonních vzorců způsobenému oteplováním a změnám ve srážkách.

