Jak je možné, že Ukrajinci zasáhli strategicky důležité terminály u Baltského či Černého moře, kudy prochází velká část exportu ruské ropy?
Problém je víceméně strukturální, protože cílů, které se Ukrajina může snažit zasáhnout, je velmi vysoké množství a jsou rozptýleny na velkém území. Rusko tedy – podobně jako Ukrajina – čelí dilematu ohledně toho, jak alokovat schopnosti protivzdušné obrany, které má. Tohle je problém, který není snadno řešitelný, protože těch systémů není neomezené množství.
Pokud by se jich vyrábělo více, tak to je na úkor výroby něčeho jiného. Každý systém dislokovaný na ochranu ropné infrastruktury nemůže být dislokován na ochranu měst, průmyslových cílů či jiných závodů zpracovávajících materiály, které jsou důležité pro obranný průmysl. A také nemůžou chránit strategické nebo operační cíle v týlu fronty, jako jsou velitelská střediska, zásobovací uzly ani frontové jednotky.
Z tohohle pohledu je ruský základní problém ten, že Ukrajina se může rozhodnout změnit cíle mnohem snáze, než Rusko může realokovat zmíněné systémy protivzdušné obrany. A zároveň je třeba připomenout, že to, že ji někde rozmístíte, ještě neznamená, že daný cíl je stoprocentně chráněn.
Každá protivzdušná obrana má vždy nějaké limity detekce a sestřelování cílů. Proto na obou stranách vidíme využívání většího množství dronů, protože je velmi obtížné mít tak silnou obranu, aby sestřelila všechny. Takto Ukrajina zaútočila na rafinerie, na další důležité závody a na různé továrny, které jsou důležité pro zbrojní výrobu.
To znamená, že Ukrajinci našli způsob, jak ruskou obranu obejít?
Neexistuje jeden způsob, jak ruskou obranu obejít. V každém konfliktu jsou dvě strany, obě se snaží průběžně adaptovat a inovovat. Pokud by Ukrajinci útočili pouze na exportní terminály, tak Rusko logicky přesune velké množství obrany kolem nich. V takové situaci Ukrajina změní cíle, začíná cílit na továrny a tím nutí Rusko je zase přesunout. Na druhou stranu je to něco, co potenciálně omezuje ukrajinskou schopnost zasahovat jeden cíl dlouhodobě.
Existují způsoby, jak protivzdušnou obranu obejít. Některé jsou inovativnější, některé jsou ověřené. Třeba to, že ji lze zahltit, není nic nového. Je to spíše otázka schopnosti alokovat zdroje a prioritizace. Zda alokovat hodně dronů pro jeden cíl, aby aspoň nějaké prošly, nebo zda je rozptýlit napříč více místy.
Ukrajina se – zdá se – zlepšila ve výběru cílů, v alokaci dronů, ve způsobech, jakým je navigovat prostředím, kde je používaný systém elektronického boje. Není to tak, že by přišla velká inovace, která revolučně změní celou válku, a ruská protivzdušná obrana najednou neexistuje. Inovace, když jsou úspěšné, umožní graduální efekt, který ovšem může být krátkodobý, protože se druhá strana může zase adaptovat.
Drony, které zaútočily na zmíněné ropné terminály u Baltského moře, letěly podél hranice s pobaltskými státy. Projevilo se to tak, že v Lotyšsku nebo v Estonsku, dokonce i v Litvě, se objevily havarované drony. Rusové kvůli tomu tvrdí, že Ukrajinci využívají vzdušný prostor pobaltských zemí. A tento týden jim mluvčí ruského resortu zahraničí Maria Zacharovová vyhrožovala, že se tak vystavují riziku. Občas tyhle řeči od ruských představitelů slyšíme. Jak je vlastně máme brát vážně?
Tohle je velmi jednoduchý a levný způsob, jakým se Rusko může snažit působit psychologicky na západní veřejnost. Zároveň bych byl skeptický k tomu, do jaké míry to funguje. Ruská teorie je, že eskalací západní veřejnost vyděsí a ta bude potom méně ochotná pomáhat Ukrajině.
Jenže se také může stát, že efekt bude přesně opačný. Čím víc lidé jako Zacharovová nebo ruský exprezident Dmitrij Medveděv vykřikují, že vymažou Západ jadernými zbraněmi, tím spíše bude řada lidí na Západě ochotná Ukrajinu podporovat.
Ve čtvrtek se americký prezident Donald Trump setkal s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem. Trump v poslední době znovu začal mluvit o tom, že členství USA v NATO se nevyplatí, protože do něj vkládají víc, než dostávají zpět. Projevilo se to teď v souvislosti s Íránem. Hrozí podle vás možné vystoupení USA z NATO?
Vystoupení je v mnoha ohledech klamný cíl. To, co by nám mělo dělat starosti, není formální vystoupení, ale stažení se z aliance. Trump může zůstat formálně v NATO, aniž by se podílel na aliančním chodu.
Může například přestat vysílat lidi do struktur NATO, může stáhnout americké síly z Evropy, může zkusit říkat, že žádný článek 5 naplňovat nebude anebo ho bude naplňovat v minimalistické variantě. Každý, kdo si otevřel Severoatlantickou smlouvu, ví, že článek 5 není zdaleka tak jednoznačný, jak se může zdát.
On totiž říká, že si státy pomůžou, jak uznají za vhodné – až po užití vojenské síly. Takže Trump může říct: „Když vás Rusko napadne, tak my vám pošleme nějaké koruny.“ A tím článku 5 dostát. Není tady žádná mezinárodní policie, která by Trumpa zatkla, protože porušil Severoatlantickou smlouvu…
Myslím, že tohle je reálně to, co zneklidňuje evropské státy, protože nakonec jednota NATO a jeho síla stojí na tom, zda protivníci věří tomu, že by si státy navzájem pomohly.
Přesunou Američané vojáky z některých zemí NATO tam, kde plní závazky na obranu? Jaká je v dubnu 2026 situace na ukrajinském bojišti v souvislosti s ruskou jarní ofenzivou? Potřebuje Rusko mobilizaci? A jaká jsou nebezpečí příměří mezi USA a Íránem?
Odpovědi bezpečnostního analytika Vojtěcha Bahenského nejen na tyto otázky si můžete pustit ve videu u článku i ve svých oblíbených podcastových aplikacích.
