Na první pohled ničím nevyčnívající schůzka. Setkání Skupiny Přátel Západního Balkánu nezní sice tak zvučně jako třeba summit nebo ministeriáda. Za nenápadným názvem se ale skrývá důležitá debata o tom, co by mohlo v budoucnu být největším rozšířením Evropské unie za poslední více než dvě desetiletí.
Na rozdíl od cesty do Budapešti před týdnem, kdy se ministrův doprovod musel vměstnat do malého letounu L-410 Turbolet, tentokrát čekal Macinkovu delegaci tradiční vládní Airbus. A to přesto, že výprava byla poměrně komorní.
Ministr se ještě před startem hájil, že menší armádní letoun CASA už mu mezitím na poslední chvíli „vyfoukl“ ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD) pro svou vlastní pracovní cestu.
Před odletem Macinka připustil, že kvůli cestě nebude ve sněmovně při hlasování o stavebním zákoně ani na koaliční radě, kde se řešil spor kolem Ukrajiny a zbrojení skrz program PURL. Zároveň ale zdůraznil, že se jednání v Římě chtěl zúčastnit osobně – podle něj si zahraniční partneři velmi váží toho, když zemi zastupuje přímo ministr, a ne třeba jeho náměstek.
Let ve vládním speciálu přitom neslouží jen k přesunu do cílové destinace. Nad mapami, podklady a poznámkami dolaďují poslední detaily. Ministr s protokolářem i pověřeným diplomatem z ministerstva zahraničí ještě jednou prochází české postoje, pořadí schůzek i hlavní sdělení, která chce během dne zdůraznit. Znovu se probírají projevy, bilaterální jednání i témata, která mohou při rozhovorech s jednotlivými ministry zaznít.
Podobně se na zahraniční cesty připravují i další vrcholní čeští politici včetně prezidenta nebo premiéra. Diplomatická jednání totiž často rozhodují i drobné detaily a důkladná příprava – a to i na cestě -, bývá jejich běžnou součástí.
Let utekl rychle – za necelou hodinu a půl. Po přistání na letišti Ciampino ministra Macinku přivítal český velvyslanec v Itálii Jan Kohout. Následoval rychlý nástup do aut a přesun do monumentální Villa Madama, renesančního paláce sloužícího italské diplomacii. Rozpálený Řím delegaci rozhodně nešetřil a ani tradičně živelná italská organizace občas nepůsobila úplně podle diplomatických představ.
Zaklepat na dveře Bruselu
Zatímco pro většinu evropských ministrů šlo v Římě o další zastávku v nabitém programu, pro země západního Balkánu bylo páteční jednání mnohem důležitější. Právě ony totiž už řadu let čekají na okamžik, kdy se jim otevřou dveře do Evropské unie. A právě podobné schůzky často napoví, jestli se k tomu zase o něco přiblížily.
Ve hře jsou především státy jako Černá Hora, Albánie nebo Severní Makedonie. Evropští ministři se shodují, že přístupový proces by měl pokračovat co nejrychleji. Současně ale zaznívají varování, že rozšíření nesmí být uspěchané.
Ještě před samotným jednáním se Macinka poměrně přátelsky pozdravil s novou maďarskou ministryní zahraničí Anitou Orbánovou. Ta ho nedávno hostila při návštěvě Budapešti a mezitím stihla zavítat také do Prahy.
Hned po příchodu si Macinka krátce potřásl rukou i s rakouským státním tajemníkem Seppem Schellhornem, jenž na jednání zastupoval Vídeň. V předsálí se postupně zdravili také další ministři zahraničí, mezi nimi srbský šéf diplomacie Marko Đurić nebo jeho chorvatský protějšek Gordan Grlić Radman.
Do Říma přitom dorazilo nejen sedm zástupců z EU, ale především také samotné kandidátské země – Albánie, Srbsko, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Kosovo či Severní Makedonie. Právě například Černá Hora očekává, že by se mohla stát součástí Unie už v roce 2028.
Rozhovory pod Raffaelovými freskami
Rozpálené římské slunce střídal uvnitř Villa Madama příjemný chlad. Pod monumentálními renesančními freskami, které navrhl Raffael Santi, se postupně scházeli diplomati a ministři z různých míst Evropy i západního Balkánu. Krátké pozdravy, podání rukou, společné fotografie rychle vystřídalo usednutí k dlouhému jednacímu stolu.
Macinka jako první vystoupil s projevem v zahajovacím panelu tykajícím se přístupových smluv. Zopakoval, že Česko podporuje další rozšíření Evropské unie, zároveň ale varoval před tím, aby se z geopolitických důvodů rezignovalo na pravidla, která musí splnit každý kandidát.
„Rozšíření není jen technický proces. Je to strategické rozhodnutí, které ovlivní podobu Evropské unie na desítky let dopředu,“ zdůraznil. Podle něj musí všechny kandidátské země projít stejným procesem a platit pro ně „stejná pravidla bez výjimek“.
„Jde mi především o to, aby se ve smlouvách mezi Evropskou unií a státy západního Balkánu neobjevili nějací trojští koně,“ řekl Macinka ještě před jednáním Aktuálně.cz. Unie podle něj nesmí při rozšiřování slevovat z požadavků na právní stát, fungování institucí ani bezpečnostní standardy.
Po dopoledním bloku se diplomaté přesunuli z jednacího sálu do Raffaelových renesančních zahrad. Pracovní oběd ve stínu cypřišů a teras s výhledem na Řím vystřídala série bilaterálních schůzek.
Macinka mj. jednal s hostitelem setkání, italským ministrem zahraničí Antoniem Tajanim, navázal na svou nedávnou návštěvu Budapešti při rozhovoru s maďarskou ministryní Anitou Orbánovou a sešel se také se slovenským ministrem zahraničí Jurajem Blanárem. Právě podobné rozhovory mimo hlavní jednací sál často představují neméně důležitou část podobných summitů.
Tam a zase zpátky
Odpoledne se ministři znovu usadili v paláci. Druhý panel se tentokrát zaměřil propojenou Evropu, energetickou bezpečnost, dodavatelské řetězce nebo rostoucí geopolitické napětí.
„Strategická autonomie neznamená izolaci. Neznamená protekcionismus. A rozhodně ne iluzi, že Evropa musí vyrábět úplně všechno sama,“ prohlásil Macinka. Podle něj je potřeba především zajistit, „aby Evropa nikdy nebyla závislá na těch, kteří jsou připraveni tuto závislost obrátit proti nám“. Připomněl přitom zkušenosti z pandemie covidu i energetické vydírání ze strany Ruska a Íránu.
„Odpovědí na závislost není izolace. Odpovědí je diverzifikace,“ uzavřel šéf české diplomacie.
Západní Balkán podle Macinky přitom není jen region čekající na vstup do Evropské unie. „Silnější dopravní koridory, bezpečnější energetická infrastruktura, odolnější dodavatelské řetězce nebo lepší kybernetická bezpečnost neposilují jen západní Balkán. Posilují Evropu jako celek,“ prohlásil ministr.
Po několika hodinách jednání se pak ministrova delegace rychle znovu přesunula na letiště. Slunce nad Římem ještě ani nezačalo zapadat a vládní speciál už mířil zpět do Prahy. Jednodenní cesta skončila stejně rychle, jako začala.
I tak ale může vypadat pracovní cesta vládního politika. Pár hodin mezi dvěma letišti, několik podaných rukou, vystoupení a řada schůzek. Petr Macinka přitom už měl před sebou další cestovní plán. V pondělí má totiž znovu odletět – tentokrát do izraelského Tel Avivu.
