Oba muži byli účastníky protinacistického odboje. Pětačtyřicetiletý Ribière byl vyznamenaný Válečným křížem, o 11 let starší Defferre pak byl jedním z prvních, kdo po porážce Francie v květnu 1940 s odbojovou činností začali. Zatímco Ribière po osvobození stoupal v řadách gaullistického hnutí, Defferre se stal státním tajemníkem, ministrem a především na 32 let (od roku 1953 do roku 1986) starostou Marseille. Zároveň byl ale od roku 1962 po 18 let předsedou socialistické frakce v Národním shromáždění. A právě zde došlo v roce 1967 ke střetu s Ribièrem.
Gaston Defferre právě mluvil u pultíku, kde ho gaullistický poslanec René Ribière neustále přerušoval. Defferre, známý svou prchlivostí, nakonec vybuchl a zařval na celou síň: „Taisez-vous, abruti!“ („Sklapni, blbečku!“) Ribière to považoval za neomluvitelnou urážku své cti. Požadoval veřejnou omluvu, kterou ovšem Defferre kategoricky odmítl.
Ribière se dožadoval satisfakce ve formě souboje. Jako zbraň byl zvolen kord. Prezident Charles de Gaulle se pokusil souboj zakázat a vyslal emisary, aby ho zastavili. Duelanti se však policii vyhnuli a hned druhý den, 21. dubna, se tajně utkali na soukromém pozemku v Neuilly-sur-Seine nedaleko Paříže.
Ribière se měl hned druhý den ženit. Defferre před duelem prohlásil, že Ribièrea zasáhne tak, aby mu „výrazně znepříjemnil svatební noc“.
Souboj trval jen asi čtyři minuty. Defferre byl zkušenější (už se jednou utkal v duelu na pistole). Ribièra brzy zasáhl do předloktí. Ribière ovšem odmítl souboj ukončit. Po druhém zásahu do paže ale rozhodčí (poslanec Jean de Lipkowski) souboj ukončil s tím, že cti už bylo učiněno zadost.
Ribière sice prohrál, přesto na svou svatbu druhý den dorazil (i když s obvázanou rukou). Defferre se nikdy neomluvil. Od té doby se už žádný souboj na kordy (ani pistole) ve Francii nekonal.
Defferre poté pokračoval v plodné politické kariéře. Po vítězství socialisty Francoise Mitterranda v prezidentských volbách se v roce 1981 stal ministrem vnitra a poté ministrem pro plánování a regionální rozvoj. Až do své smrti zůstal poslancem a starostou. Politická kariéra jeho oponenta skončila v roce 1978, kdy se nedostal do parlamentu.
