Okresní soud v Litoměřicích rehabilitoval bývalého litoměřického biskupa a kardinála Štěpána Trochtu za období, kdy ho na začátku 50. let nezákonně internovala Státní bezpečnost. Za pozdější odsouzení k pětadvacetiletému vězení byl Trochta rehabilitován už v roce 1968. Období předcházející samotnému věznění se však tehdy rehabilitace netýkala.
Předmětem veřejného zasedání bylo období od 19. července 1950 do 16. ledna 1953, kdy byl Trochta internován ve své rezidenci v Litoměřicích. Státní zastupitelství čerpalo dokumenty od Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. „Nevíme, zda jsou materiály kompletní, nevíme, jakým způsobem osoby informace podávaly, vycházíme pouze z formálních hlášení. Ale i ta v tomto případě stačí na podání návrhu na rehabilitaci,“ vysvětlil státní zástupce Jan Jakovec.
Státní bezpečnost podle něj intenzivně a dlouhodobě zasahovala do lidských práv. „Prvky způsobu, jak Státní bezpečnost manipulovala s lidmi nebo se je snažila k něčemu přimět, jsou až fascinující,“ poznamenal Jakovec. Trochta v té době pobýval v biskupství mezi lidmi, z nichž každý měl nějaký úkol související s kontrolou biskupa. „Muselo to být stresující a vyčerpávající,“ míní Jakovec. Podle něj na Trochtu Státní bezpečnost dohlížela dokonce i v době, kdy „ležel v posteli a spal“.
Soudy se rehabilitacemi stále zabývají
Podnět k rehabilitaci podal Jan Kratochvil, ředitel brněnského Muzea českého, slovenského a rusínského exilu 20. století. „Požádal mě o to, abych to zpracoval, tak jsem mu vyhověl,“ uvedl advokát Lubomír Müller, který se očišťováním jmen lidí stíhaných za komunismu zabývá od pádu socialistického režimu. Od roku 1989 vyřizoval na 500 podnětů k soudní rehabilitaci. „Neustále běží soudy, které se rehabilitací zabývají,“ podotkl.
Význam rehabilitace je podle státního zástupce obrovský. „Připomínat si zlo, které existuje mezi námi, je nutné. Když propukne, tak už bývá pozdě. Rok 1950 už byl doslova a do písmene masakr, co se s těmi lidmi dělo,“ zdůraznil. Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že návrh je důvodný a že mu lze vyhovět, sdělila soudkyně Markéta Bitterová. „Morální satisfakce je rehabilitací naplněna,“ podotkl Müler. Práva na stížnost se vzdali advokát i státní zástupce.
Vzdoroval dvěma totalitám
Štěpán Trochta se narodil 26. března 1905 ve valašské obci Francova Lhota. Po první světové válce odešel studovat na arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, matčina nemoc jej však přinutila studia přerušit. Později jej zájem o kněžské povolání přivedl do salesiánského učiliště v Itálii. Ve studiích pokračoval na turínské teologické univerzitě a v roce 1932 byl vysvěcen na kněze.
Za druhé světové války jeho pomoc ohroženým účastníkům odboje a židovským spoluobčanům vedla nejprve k zatčení a transportu do Terezína, poté následoval tříletý pobyt v nacistických koncentračních táborech Mauthausen a Dachau. Po válce se vrátil do čela pražského salesiánského ústavu a v roce 1947 ho papež Pius XII. jmenoval sídelním biskupem litoměřické diecéze.
V roce 1951 Trochta pod tlakem podepsal slib věrnosti republice. V té době byl internován ve svém litoměřickém sídle a ke složení slibu byl násilně odvezen. O tři roky později byl za údajnou protistátní činnost odsouzen k pětadvacetiletému žaláři. Postupně prošel věznicemi v Leopoldově, Praze-Ruzyni, na Pankráci a ve Valdicích.
Budoucí kardinál pracoval jako dělník a údržbář
Z komunistických věznic Trochta vyšel na základě amnestie v roce 1960 a poté pracoval jako stavební dělník a údržbář. První rehabilitace se dočkal v roce 1968, kdy se také znovu ujal biskupského úřadu v litoměřické diecézi. O rok později jmenoval papež Pavel VI. biskupa Trochtu kardinálem, ale s ohledem na situaci v komunistickém Československu to Vatikán zveřejnil teprve v roce 1973.
Těžce nemocný kardinál musel čelit odposlechům, zabavování písemností a nátlaku ze strany totalitních institucí dohlížejících na činnost církve. Po jednom z vyčerpávajících jednání s krajským církevním tajemníkem Trochta 6. dubna 1974 v Litoměřicích zemřel. Pohřbu se podle údajů Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) zúčastnil také krakovský arcibiskup, kardinál a budoucí papež Karol Wojtyła, který Trochtu v krátkém improvizovaném projevu nad rakví označil za mučedníka. V roce 1992 obdržel kardinál Trochta posmrtně Řád T. G. Masaryka.